Zasláno do Nemocný

Kapitola první: Musíš se o něj postarat, to je rozkaz aneb Den první

,,To nemyslíte vážně bá-chan! Nehodlám nikomu dělat chůvu, a už vůbec ne jemu!“ vztekal se nesouhlasně blonďatý shinobi a urputně kroutil hlavou se zamračeným výrazem ve tváři.

,,Nikdo neříká chůvu, Naruto, jen se prostě postaráš o to, aby se co nejdříve vyléčil,“ protočila oříškově hnědýma očima Hokage.

,,Jenže to je vaření, uklízení, dávání prášků, dohlížení na to, aby se vykoupal – mejt ho teda určitě nebudu -, chození s ním na čerstvej vzduch, nějak ho zabavit…“ vypočítával Naruto zběsile na prstech.

Přestal, až když mu došly prsty, jinak by pokračoval určitě dál. Jen aby vylíčil, jak příšerně náročné to vlastně bude.

,,Prostě to uděláš, Naruto, to je rozkaz a tím naši debatu končím,“ zamračila se Hokage a svůj pohled stočila ze stojícího blonďáka na sedícího černovláska, ,,Je to tvůj týmový parťák, neměl by to bejt pro tebe takovej problém.“

,,Já z toho taky nejsem nějak extra odvařenej,“ zamručel černovlasý nachlazený ninja s rudým nosem a vysmrkal se do kapesníčku, který držel v rukách, ,,Zkurvená rýma.“

,,Kdyby to byla jenom rýma, Sasuke, tak nežádám Naruta, aby tě měl pod dohledem. To znamená, že si z něj taky nebudeš dělat služku, nehodlám tu řešit nějaký vaše handrkování a Uzumakiho stížnosti. Hlavně docházej na všechny kontroly, ber prášky a když to půjde všechno tak, jak má, brzy budeš v pořádku a budeš moci zase nastoupit do akce,“ oznámila Hokage a po stole posunula k jeho okraji zavřenou malou krabici s pohledem upřeným tentokrát na Naruta, ,,V krabici jsou léky i podrobný popis pro jejich užívání. A taky snad ještě podrobnější instrukce, čeho všeho by se Sasuke měl vyvarovat. Žádný přeceňování sil. Důležité je hlavně odpočívat.“

Naruto hrábnul s nafouklými tvářemi po krabici a uschoval si ji v podpaží.

,,Je možné, že Sasuke bude na nějaké léky reagovat jinak, než je napsáno, ty mi pak musíš říct, které to byly a jaká byla reakce a buď je necháme nebo nasadíme jiné.“

***

– O necelou hodinu později –

,,Tady budeš bydlet,“ zamručel nakřáplým polohlasem Sasuke a s námahou otevřel pokoj pro hosty, který sídlil naproti jeho ložnici.

Naruto nevěděl proč, ale najednou, nejspíš zcela instinktivně, přitisknul dlaň na čelo a překvapením vylétlo jeho obočí vzhůru.

,,Úplně hoříš, padej si lehnout a změř si teplotu. Uvařím ti čaj a donesu léky,“ nakázal mu rychle rozkazovačným hlasem.

Sasuke se zděsil toho, co s ním ten zcela obyčejný dotek dlaně na čelo udělal. Cítil mravenčení po těle, ale okamžitě zavrhl, že to způsobuje právě Narutova ruka. Přisuzoval to nemoci a tomu, že je mu vážně mizerně.

,,Hn,“ zamumlal jen a zmizel ve své ložnici.

Naruto si hodil sbalenou tašku do kouta místnosti, na postel hodil vršek své kombinézy a pouze v síťovaném triku došel do kuchyně. Dal vařit vodu a do hrnečku připravil sáček s čajem. Zalil ho vroucí vodou a přidal lžičku medu na oslazení.

Než se čaj vylouhoval, prolistoval papíry od Tsunade, kde měl všechno napsané, jako pro naprostého idiota. Z krabice vyndal potřebný lék, které měl Sasuke brát v poledne, a ještě jeden na snížení případné horečky.

Lehce zaťukal kloubkem ukazováčku na dveře, a i s tácem v rukách vešel do Sasukeho ložnice.

Ten už ležel přikrytý až po bradu v posteli. Stočil pohled ke dveřím a když viděl Naruta jen v síťovaném trikotu přísahal by, že jeho srdce vynechalo pár bouchnutí.

,Kurva, co to má bejt?!‘

,,Kolik sis naměřil?“ zeptal se blondýn a postavil tác na noční stolek.

,,Třicet devět něco,“ zamručel Sasuke a zakašlal.

,,Tyhle dva prášky teď sněz a pořádně je zapij vodou. Máš hlad? Mám ti donést nějaký obklad na čelo?“ staral se.

,,Nějak moc se staráš, ne?“ ušklíbnul se Uchiha, ,,Na to, jak moc ses z tohohle vykrucoval.“

Naruto se zamračil.

,,Jak říkala Tsunade, čím dřív se uzdravíš, tím líp pro nás oba,“ odsekl mu zachmuřeně.

Sasuke se pomalu a opatrně posadil na posteli. Snědl a pořádně zapil prášky, které mu Naruto naordinoval a pak zase vklouznul pod peřinu.

,,Chceš donést ten obklad a něco k jídlu nebo ne?!“ zeptal se podrážděně blonďák.

,,Obojí,“ zamručel potichu Sasuke.

,,Fajn, udělám polévku, ale budeš si muset chvilku počkat, než se uvaří, obklad za chvíli donesu.“

S tím Uzumaki opustil černovláskovu ložnici.

Za chvíli se vrátil s obkladem. Položil ho Sasukemu na čelo a zase zmizel. Beze slova a skoro bez pohledu.

***

Polévka bublala v hrnci a Naruto se začetl do pokynů od Tsunade. Na kuchyňské lince si roztřídil léky, které měl Sasuke brát ráno, v poledne a večer, za ně si nakládal léky na snížení horečky, na kašel, sprej do nosu a nějakou mastičku.

,Mastičku? Na co mastičku?‘ pomyslel si blondýnek nechápavě a když si přečetl, k čemu a jak se mastička využívá rozšířil zděšeně oči, ,To jako že ho mám mazat na hrudníku? Dělá si srandu?! Bože, proč to musím odsírat zrovna já?! Proč ho neobskakuje Sakura? To je medic-ninja, ne já! Navíc, ona by si to víc, než užívala.‘

Uzumaki začínal být poměrně vzteklý, že se nechal tak rychle od Tsunade odbýt. Měl si stát víc za svým a snažit se jí nakukat, že vážně není úplně nejvhodnější kandidát na to, se starat o nemocnou osobu. Ať už jí byl kdokoliv.

Měl přece trénovat s Jiraiyou, a ne dělat služku. Hlavně ne Uchihovi.

S povzdechem zamíchal polévku. Vypnul plyn a chvilku čekal, než trochu vychladne. Vytáhnul hluboký talíř z kredence a nabral do něj naběračkou trochu polévky. S dalším povzdechem vzal talíř a lžíci a nesl to k Sasukemu do pokoje.

***

,,Kurva! Do prdele! Kurva!“ rozneslo se sídlem Uchihů ani ne o dvě minuty později.

Naruto poplašeně vletěl k Sasukemu do ložnice, div že nevyrazil dveře z pantů, jak moc je rozrazil.

Uchiha seděl na posteli celý politý od horké polévky a vztekle nadával.

Blonďák k němu urychleně přiskočil, odkryl ho a svléknul mu polité triko.

,,Můžeš mi říct, co si dělal?!“ vyjel na něj jako matka na dítě.

,,Co asi! Chtěl jsem se najíst, ale najednou mě šíleně píchlo v boku a cuknul jsem!“ zamračil se Sasuke.

Naruto s povzdechem sebral ze země talíř se lžící, odložil je na noční stolek a pak bez varování popadnul svého týmového parťáka do náruče.

,,Hej! Co to?!“ vyjeknul tmavovlásek nečekaně vysokým hlasem a instinktivně se ho chytnul kolem krku.

Naruto, ač nechtěně, musel připustit, že má Sasuke opravdu pěkné tělo, avšak od jeho vlastního se moc nelišilo. Odnesl ho mlčky do koupelny a tam ho postavil u vany na zem.

,,Zvládneš se omýt? Musím ti nově povlíct postel a vyčistit koberec,“ vydechnul pak.

,,Jo zvládnu, nejsem ochrnutej!“ zavrčel Sasuke.

,,Kde máš náhradní povlečení?“

,,V prostřední skříni dole.“

,,Fajn a oblečení?“

,,Skříň nalevo.“

Blondýnek zase odešel, ale hned se vrátil se Sasukeho náhradním oblečením. Složené ho odložil na zavřený koš s prádlem a pak potichu opustil koupelnu.

Sasuke si začal napouštět vanu. Sundal ze sebe zbytek oblečení, které nechal pohozené na zemi a pomalu se do horké vody posadil. Cítil se strašně oslabený. Byl nemocný jenom dvakrát v životě, a to jako malý, když ještě žili jeho rodiče, jinak byl zdravý jako rybička. Až doteď. Vůbec netušil, kde to mohl chytit. V poslední době nebyli nikde na misi, kde by byla velká zima, navíc když už se ochladilo, dbal na to, aby byl dobře oblečen.

***

Naruto mezitím rychle převlékl a vyčistil postel i od polévky politý koberec. Většina polévky stejně skončila na Sasukeho triku a peřině. Našel čistou náhradní peřinu i povlečení. Všechno pečlivě převléknul a nachystal. Talíř se lžící odnesl do kuchyně. Špinavé věci hodil před koupelnu na hromadu. Do koše na prádlo to dá až později, až se Sasuke uráčí vylézt z vany.

***

Černovlásek ještě chvíli relaxoval ve vaně. Pak vytáhnul špunt a nechal vodu pomalu odtékat. Opřel se o vanu a chtěl vylézt, jenže to nešlo. Ruce i nohy mu najednou vypověděly službu.

,Kurva, co se to děje?! Nemůžu teď na toho ubožáka zavolat! Sakra!‘ 

Sasuke začínal lehce panikařit, přitom se stále snažil vylézt. Neměl po ruce ani ručník, kterým by si mohl zakrýt své intimní partie.

,,Tohle se mi jenom zdá. Jenom se mi to zdá. Je to jenom blbej sen, ze kterýho se za chvíli probudím,“ šeptal si, snaže se tomu věřit.

Jenže když voda zcela odtekla a jemu začínala být opravdu zima, zjistil, že to žádný blbý sen není. Zatnul pěsti i zuby. Vztekle s nimi zaskřípal. Nadechnul se a vydechnul.

,,Naruto?!“ zavolal.

Cítil se tak strašně poníženě.

Blondýnek se ve dveřích koupelny objevil v několika sekundách.

,,Kurva, Sasuke! Neumíš si na sebe vzít aspoň ručník?!“ vyjeknul blonďák pohoršeně, když Sasukeho spatřil tak, jak ho příroda stvořila.

A že ho příroda stvořila fakt pěknýho.

Naruto zrudnul ve tvářích a odvrátil pohled jinam.

,,Kdyby to šlo, tak to udělám, Usuratonkachi,“ zavrčel Sasuke podrážděně.

,,Jak jako kdyby to šlo?“ nechápal mladší ninja a svůj zrak upínal do rohu místnosti.

,,Nemůžu vylézt.“

,,Jak nemůžeš vylézt?“

,,Kurva, Naruto! Prostě nemůžu vylízt z vany ven. Ruce ani nohy mě neposlouchají! Zasekl jsem tu, tak tam tak nestůj a pomoz mi, sakra!“ vztekal se mladý Uchiha až se rozkašlal.

Napsat komentář