,,Ty jo,“ mlaskal si Sasuke o několik dlouhých minut později, ,,až zase dostanu chuť na ramen, zajdu si přímo za tebou. U Teuchiho mě už nikdo neuvidí.“
Naruto nad tou pochvalou rozpaky zrudnul, ale přesto se v nitru cítil pyšný nad svým kulinářským uměním. Taky mu to trvalo, než svůj domácí ramen dovedl k naprosté dokonalosti.
,,Fakt jsem si tě nedokázal nikdy představit u plotny,“ pokračoval pak pochvalně Sasuke, když Naruto nijak nereagoval, ,,Ale překvapils. Hodně překvapils.“
Na to blonďák pokrčil jenom rameny.
,,Víš, že rád překvapuju lidi,“ mrknul na něj s úsměvem.
***
Po obědě se Sasuke trochu tepleji oblékl. Byl už sice konec jara a ve vzduchu už sem tam byl cítit náznak léta, ale některé dny, byly ještě trošku chladné a on nijak nechtěl svou nemoc podcenit, i když se už cítil mnohem lépe. Kdo ví, jestli za to mohly prášky předepsané Tsunade nebo Narutova přítomnost a jeho péče. Možná obojí.
Naruto vyběhl do Sasukeho ložnice. Rozevřel dokořán okna a přes parapet přehodil jeho peřiny s polštáři, aby se hezky vyvětraly. Pak přiběhl do chodby, kde si už Sasuke nazouval boty.
,,Cítíš se na to jít ven?“ zeptal se ho pro jistotu mladší chlapec.
,,Kdyby ne, řekl bych ti,“ zamumlal mu v odpověď.
,,Dobře.“
Blondýnek otevřel domovní dveře a nechal druhého proklouznout ven na čerstvý vzduch.
***
Posadili se v malém altánku uprostřed rozkvetlé zahrady.
,,Je tu hezky,“ zhodnotil blondýnek.
,,Jo, to je,“ kývnul Sasuke smutně hlavou, když v jeho mysli přeběhl stín vzpomínek na to, jak si tu jako malý hrával s Itachim.
,,Teď bych neřekl zase já do tebe, že si zahradnickej typ… vypadá to tu, že se o to doopravdy staráš.“
Sasuke se zasmál.
,,Taky bych to do sebe nikdy neřekl, ale máma lpěla na tom, abysme se uměli taky starat o zahradu, ne jenom o mise a tréninky, a tak jsme museli s Itachim pomáhat i na zahradě. Nedělali jsme nic náročnýho ale, stačilo ji abychom zalili, vytrhali plevel, občas natrhali nějaké květiny do vázy… Když potom naši zemřeli a Itachi zmizel, dost často jsem otravoval v květinářství klanu Yamanaka a chodil si tam pro rady. Nějak jsem nechtěl, aby mámina péče o tuhle zahradu jen tak pohasla,“ rozpovídal se najednou Sasuke.
,,A daří se ti to moc hezky,“ usmál se Naruto.
,,Mám v plánu to tady ještě trochu předělat. Támhle,“ ukázal nalevo od altánku, ,,chci udělat ještě aspoň dvě jezírka a pořídit do nich rybky a tenhle altánek bych chtěl zbourat a udělat ho větší, prostornější. Třeba i s nějakým posezením a možná i grilem.“
,,Až ti bude dobře a budeš chtít, můžu ti s tím pomoci,“ nabídl se mu ochotně blondýnek.
,,Jo to bych byl rád,“ přikývnul tmavovlásek, ,,Ale kdo ví, jak na tom pak budeme s časem. Jsme v nejlepším věku. Oba jsme hodně dobří ninjové, ne-li ti nejlepší mladí z Konohy a Tsunade určitě bude chtít brzo uspořádat Jouninské zkoušky. A když je zvládnem, tým sedm se rozpadne a kdo ví, co bude dál.“
,,I kdyby tým sedm skončil tak to neznamená, že se přestaneme vídat, ne?“ pozdvihl obočí Uzumaki.
Sasuke trochu užasl.
,,Ty by si se se mnou chtěl vídat i po rozpuštění našeho týmu?“ divil se.
Blondýn se rozesmál.
,,No, jasně, že jo. Známe se už odmala, proč bychom se neměli jako vídat? Možná na sebe nebudeme mít tolik času, ale o to víc, to bude pak vzácnější a už se těším na Sakuřin výraz až ji oznámím, že si jdu s tebou sednout na sklenku saké… nebo ještě líp, že jdu na sklenku saké k tobě domů,“ smál se škodolibě.
Sasukeho zahřálo i proti jeho vůli u srdce.
,,Všimnul jsem si, že jsi k Sakuře poslední dobou změnil svoje chování,“ zapřemýšlel nejmladší a již jediný člen rodu Uchiha, ,,Už… mi nepřijde, že jsi z ní tak vycákanej jako dřív. Čím to?“
Naruto se přestal smát a nahodil zvláštní výraz. Pak se nakonec zase zazubil, pokrčil rameny a než začal mluvit, nechal jarní vánek, aby si chvilku pohrával s jeho neposednými blonďatými vlasy.
,,To víš, ta platonická láska zmizela už docela dávno. Když se nad tím ohlídnu zpět, tak vůbec nechápu, co mě přinutilo se do ní zamilovat. Stejně mě po většinu času mlátila a když mě zrovna nemlátila, nadávala mi. Pořád jsem asi slepě doufal v to, že tě přestane milovat a dá šanci mě. Jenže jsem pak pochopil, že se to nikdy nestane. A když jsem si to uvědomil, zjistil jsem, že je mi to vlastně jedno, že s ní nikdy nebudu… Teď jsem za to možná i rád, že ji nemám na krku,“ zasmál se ke konci, ,,Pěkně bych asi trpěl. Je děsně panovačná.“
,,Takže se ti mám klanět a děkovat ti za to, že jsi mi ji přenechal?“ zasmál se Sasuke.
,,Kdybych na ni zapojil svůj Uzumaki šarm, neměl bys šanci,“ rejpnul si Naruto.
,,To by mě teda zajímalo, jak ten tvůj Uzumaki šarm vypadá.“
Sasuke se smíchy rozkašlal. Vytáhnul z bundy kapesník a vysmrkal se.
,,Jednou ho třeba poznáš,“ mrknul na něj blondýn spiklenecky.
,,Docela mě překvapuje, že Ino vzdala snahu o to se se mnou sblížit,“ zadumal se najednou Sasuke.
,,Copak? Postrádáš jednu z předních slepiček ve svým fanklubu?“
,,To samozřejmě ne, jsem rád, že se ke mně chová normálně. Že… vlastně dospěla.“
,,Jo, to jo. To víš… každej musíme někdy dospět.“
Sasuke se na něj s úšklebkem a pozdvihnutým obočím podíval.
,,Ty a Sakura nedospějete nikdy,“ odfrknul si.
,,Prosím?“ vyprsknul Naruto pohoršeně.
,,Slyšel si.“
Sasuke na něj vypláznul jazyk a trochu se zatřásl.
,,Je ti zima?“ zbystřil ihned blonďák.
,,Trošku, už tu nějakou dobu sedíme,“ přiznal, ,,Sice už bude pomalu léto, ale to počasí tomu moc nenahrává.“
,,Tak pojď, půjdeme dovnitř. Udělám ti další čaj. Co by si chtěl k večeři?“
,,Zbyl ještě nějaký ramen?“ zeptal se Sasuke nejnevinněji jak dokázal.
Narutův upřímný smích se rozléhal rozkvétající zahradou.
***
,,Uhm, zapomněl jsem ti úplně říct, že v pondělí se mnou máš jít za Tsunade, až ji půjdu podávat zprávu o tvém zdravotním stavu. Zkontroluje tě, popřípadě ti prej udělá nějaké testy a pak rozhodne, co s tebou dál,“ vzpomněl si Naruto u večeře.
,,Co je vůbec dneska za den? Nějak ztrácím pojem o čase, když jsem pořád zavřenej doma a nikam nechodím. Ty dny mi fakt už splývají.“
,,Pátek… a jsi doma zavřenej jenom dva dny,“ uchechtnul se blondýn.
,,Pro mě jsou dva dny jako dva týdny, nejsem zvyklej trávit tolik času doma. Když už nejsem na misi, tak trénuju. A teď nemůžu ani jedno.“
,,Máš tu nějaké deskové hry?“ zapřemýšlel Naruto nad tím, jak si nějak zpestřit večer.
Doteď byl Sasuke ještě hodně vysílený a většinu dne trávil v posteli a spal. Teď ale vypadal už trochu při síle. Nechtěl ale, aby se nějak přemáhal.
,,Hmm… měl bych tu mít buď Go nebo Shogi… Budou někde zahrabané v obýváku v knihovně,“ zapřemýšlel Sasuke a pokrčil rameny, ,,Nehrál jsem to ani nepamatuju. Jsou na to potřeba dva a já jsem tu sám.“
,,Zahrajeme si?“ zasvítily Narutovy oči.
,,Vážně si myslíš, že mě v něčem takovém porazíš?“ dobíral si ho Uchiha.
,,Dattebayo!“ zasmál se blonďatý jinchuuriky.
,,Tak co si to zpestřit nějakou sázkou, hm?“ naklonil Sasuke vzývavě hlavu na stranu.
,,Sázkou? O co se chceš sázet?“ zajímal se hned mladší ninja.
,,Když vyhraju, chci, aby si dnes spal zase u mě,“ promluvil polohlasem, jako kdyby se za to najednou styděl.
,,A když vyhraju já, tak mi musíš, samozřejmě až ti bude líp, uvařit!“ nezaváhal ani sekundu.
,,Fajn, přijímám.“
***
,,Kterou si chceš zahrát?“ zeptal se Sasuke, když vyhrabal o několik minut později po večeři obě hry a teď držel každou v jedné ruce.
Naruto těkal z jedné hry na druhou.
,,Go,“ rozhodl se nakonec.
Sasukemu se zablesklo v očích a potěšeně se pousmál, jako kdyby už předem věděl, že má vítězství v kapse. Položil krabici na konferenční stolek.
Naruto přinesl na tácu konvici s udělaným čerstvým bylinkovým čajem a dva hrnečky.
Usadili se naproti sobě na zem.
,,Chceš být černá nebo bílá?“ zeptal se Sasuke a rozložil na konferenčním stolečku desku o rozměrech 19×19 centimetrů.
,,Vím, že ty chceš bejt zaručeně černá, takže mi dej bílou,“ zazubil se blonďák a sundal si vršek kombinézy.
,,Hodláš mě tu snad rozptylovat?“ kývnul bradou k Narutovu síťovanému triku.
Blonďák se zazubil a lehce zrudnul.
,,Možná,“ připustil a jazykem si přejel suché rty.
,Kurva!‘
Sasuke zamrkal, aby se vrátil zpět na zem a oprostil se tak od prasáckých myšlenek, které ho momentálně napadaly.
Rozestavěli si svoje kameny na průsečíky načrtnuté na hrací desce.
Sasuke začal jako první, jelikož měl černé kameny.
Naruko 