Kapitola třetí

Jenom o pár hodin později stanula skupina konožských shinobi v Kazekageho kanceláři.

,,Vítejte, jste tu rychle,“ přivítal je Gaara a jeho pohled sjel na opět zmenšeného Kyuubiho.

Chvilku na něj zaraženě hleděl a přeměřoval si ho, než jenom potřásl hlavou a ušklíbnul se.

,,Pořád si nemůžu zvyknout,“ zasmál se a objal se s Narutem.

,,Posel se s vámi sejde pozítří ráno, tady v kanceláři,“ ujala se slova Temari.

,,Takže to znamená, že máme do pozítří volno?“ ujišťovala se Sakura.

Kazekage přikývnul.

,,Tak nějak jsme pozapomněli na to, že se sem můžete dopravit mnohem rychleji. Posel je na cestě.“

,,Odvedu vás do vašich pokojů,“ oznámila jim culíkatá blondýnka s vějířem, mávla na ně rukou a vyšla z kanceláře svého bratra, následována ninji z Listové vesnice.

,,Půjdu s vámi,“ vstal rudovlásek od stolu.

***

,,Zajdeme na jídlo?“ navrhnul Gaara blonďákovi, když všem se svou sestrou ukázal jejich pokoje v blízkém hotelu a předal jim od nich klíčky.

,,Rád,“ usmál se blonďák mile a přes rameno se otočil ke svému týmu, ,,my se nějak sejdeme, Sakuro, Kakashi a kdyby něco, tak pozítří,“ mávnul jim.

Naschvál řekl jen ty dvě jména, naschvál toho arogantního idiota ignoroval. Jasně mu dával najevo, že jeho existence mu je naprosto ukradená.

***

,,Takže… Sasuke se vrátil,“ začal Gaara, když si objednali jídlo v nedaleké restauraci.

,,Jak vidíš, tak jo. Objevil se tu včera, zničehonic,“ řekl Naruto, ,,Nebo tu možná už nějakou dobu byl, co já vím.“

,,A jak to zvládáš?“

,,No… upřímně nic moc. Včera se mnou chtěl mluvit, ale nenechal jsem si nic říct. Nechci se s ním bavit, nechci ho vidět, nechci ho slyšet, nechci s ním mít nic společného,“ řekl s naštvaným výrazem, ale smutným hlasem, ,,Už jenom to, že je zpátky v našem týmu a musím s ním dýchat stejnej vzduch mě ubíjí.“

,,A jak ho přijali ostatní?“

Naruto pokrčil rameny.

,,Ani nevím. Sakura s Kakashim dělají, jako by se vlastně vůbec nic nestalo. Prostě to vzali tak, jak to je. A Sai s Yamatem… no, neznají ho tak dobře jako my, takže u nich si jsem celkem jistý, že je jim to naprosto ukradený. Prostě se jenom řídí pokyny Hokage… A ostatní jako ostatní? Nemám ponětí o tom, že by věděli, že je zpátky.“

,,Myslíš, že jeho návrat má nějaký hlubší význam?“

,,Netuším. Tsunade řekla, že se prostě vrátil a poskytl jim důležité informace ohledně Akatsuki a Orochimara, takže byl díky tomu zproštěn všech obvinění. Nevím, jestli Itachiho zabil nebo ne. Nikdy se za ty čtyři roky, co jsem ho stopoval nezmínil. Jestli ho zabil nedávno a pak uznal, že je na čase se vrátit…“

Naruto nechal volně větu viset ve vzduchu.

Gaara se napil a pořád blondýnka pozoroval. Cítil, že chce pořád něco říct. Vyzpovídat se. Nechával mu proto prostor.

,,Před rokem řekl, že nemá žádný důvod se vracet,“ vydechl, ale pak nad tím jen mávnul rukou, ,,bavme se o něčem jiném. Tohle téma mě začíná pěkně srát.“

***

,,Sejdeme se i zítra na oběd?“ navrhnul Kazekage, když odcházeli z restaurace do ulic.

Slunce už pomalu zapadalo. Byl to spíš pozdní oběd, nebo možná velmi brzká večeře.

,,Jo, mám se pro tebe stavit v kanceláři?“

,,Jasně, aspoň budu mít díky tomu trochu pojem o čase,“ uchechtnul se Gaara a objal ho na rozloučenou.

Měl ještě nějaké povinnosti jako Kazekage a chtěl je mít do zítra hotové. Nesnášel rozdělanou práci.

***

,Proč sis nikdy nic nezačal s tímhle klukem?‘ zajímal se Kyuubi, který vedle něj kráčel.

Po jídle a rozloučení s Kazekagem se rozhodli jít se trochu projít po okolí a zajistit Kuramovi nějaké jídlo.

,Je to kamarád.‘

,A? Uchiha byl taky jenom kamarád.‘

,Musíte furt do mě všichni rejpat?‘

,Jak všichni? Nikdo do tebe nerejpe.‘

,Kyuubi… Gaara není prostě Sasuke… Sasuke je… je-‚

,Támhle.‘

Naruto zaostřil a opravdu, Sasuke stál kousek od nich na mostě. Blonďák cítil, jak mu začalo splašeně bít srdce a pomalu se celý rozklepal. Nemohl si pomoct, ale ten kluk byl prostě zatraceně sexy. Zvlášť s tím pomalu zapadajícím sluncem za zády. Za těch pět let se z něj stal nádherný muž, a za ten rok, co ho neviděl vůbec, snad ještě víc zkrásněl a zmužněl.

,Co kdyby ses uklidnil? Ještě dostaneš infarkt,‘ protočila liška očima s odfrknutím.

,,Sklapni, povídám!“ zavrčel Naruto nahlas, aniž by si to nyní uvědomil.

Sasuke zaslechl zvuk a stočil k nim pohled. Když uviděl, o koho se jedná, smutně se pousmál a opět stočil zrak na řeku pod sebou.

Naruto kolem něj tiše procházel. Nechtěl se u něj zastavit, nechtěl se s ním bavit. Nechtěl, nemohl, nesměl. Ublížil mu.

,,Jdete na procházku?“ vydechl tiše Uchiha.

Uzumaki se na konci krátkého mostu zastavil.

,,Jo, Kyuubi si musí něco ulovit k snědku.“

,,Ulovit?“ pozdvihl mladík obočí.

,,Jo, liščí kapsičky opravdu neexistují,“ pronesl sarkasticky blonďák.

,,Můžu s váma?“ nabídl se.

,,Je mi to fuk, stejně se s tebou nebudu bavit,“ pokrčil Naruto rameny a vydal se dál po cestě do lesa.

Uchiha ho následoval.

***

,,Ofu,“ zamumlal po chvilce Naruto a liška zmizela v lese.

,,Proč jí dáváš japonské příkazy?“ zajímal se Sasuke, když spolu osaměli.

,,Nevím,“ pokrčil Uzumaki rameny, ,,přijde mi to hustý,“ zazubil se a v očích mu zajiskřilo, ale když si uvědomil, co dělá, opět zvážněl.

,,Proč ta vážnost? Úsměv ti sluší,“ zamumlal tiše tmavovlásek a snažil se klidně dýchat.

Naruto se na něj podíval a zamračil se.

,,To si ze mě udělal ty a ta tvoje promluva do duše,“ odsekl mu nepříjemně.

,,Naruto-„

,,Mlč! Fakt mlč, Sasuke! Co si o sobě, sakra, myslíš?! Nakráčíš si sem jako by se nechumelilo a co čekáš? Že ti skočím okolo krku?! Že se nechám zasypat bláboly, co mi chceš nacpat do hlavy?!… Proč ses vlastně vrátil?! Co tu chceš?! Neměl si přece žádný důvod se vracet ne?!… Ne! Mlč! Jako bych se vůbec neptal!“ vyhrkl na něj vztekle Naruto, rozpřáhl ruce, ale pak je zase nechal volně spadnou podél těla.

Zatnul je v pěst a sklopil pohled do trávy.

Sasuke si povzdechnul. Ne, rozhodně nebude tak jednoduchý mu svoje minulé počínání vysvětlil.

,,Víš, teď ti něco řeknu já,“ začal blondýnek vyrovnaným hlasem, ,,po tom, co jsi mi v tom lese kdysi řekl, jsem se dostal na úplný dno. Myslel jsem si, že to byl jenom zkurvenej sen, zkurvená noční můra, ze který se proberu. Ale když uběhl týden a já zjistil, že jsem se pořád ještě neprobudil, začal jsem pít… No, dobře… Ožral jsem se jenom jednou, protože potom jsem pak tři dny blil.“

Vzhlédnul k němu a v azurových očích se mu zračila snad nekončící bolest.

,,V hlavě jsem si pořád dokola přehrával to, co jsi řekl. To, že jsem nicka, ubožák a nesahám ti ani po kotníky. Začal jsem makat, tvrdě dřít a trénovat od rána do večera a od večera do rána… Sakura se mi chvíli vyhýbala obloukem, a i ten blbeček Sai už na mě neměl ty imbecilní řeči. Stál při mně akorát Kakashi, Yamato a Jiraiya. Cvičili mě, učili, trpěli se mnou,“ rozpovídal se dál, ,,Někdy po dvou měsících se mnou začal Kyuubi mluvit častěji než obvykle. Začal jsem se o cvičení s démonem zajímat už dřív, ale až v tu dobu jsem se do toho plně ponořil. A pak z toho vzniklo to, co tu vidíš. Dokázal jsem Kuramu dostat ven ze svého těla a mít ho pod absolutní kontrolou. Můžu ho přivolat zpět do těla, ale také vyvolat z něj. Mám jeho plnou chakru a díky ní jsem vypiloval i další techniky. I on mě toho dost naučil, dost mi toho vysvětlil… Takže ti teď s klidným srdcem můžu říct, že teď ty mě nesaháš ani po kotníky, ani po posraný palce… Dřív se říkalo, že my, jinchuuriky, jsme nejsilnějšími zbraněmi světa, když začneme mít pod kontrolou svého démona a je to pravda…“

Sasuke na něj mlčky hleděl. Pozoroval jeho mimiku, gesta, tóniny hlasu, lesk v očích. Zavzpomínal na to, jak se dřív smál s ním, jak mohl to úžasné tělo hladit, jak ho donutil vzdychat a sténat jeho jméno, jak ho donutil žadonit a prosit o další dotek, příraz, polibek. Byl to nejlepší rok jeho života, ale pak se to posralo a on musel odejít. Nechtěl, ale musel.

Naruto zrychleně dýchal. Začínal být opravdu vytočený.

,,Na co teď jako myslíš, hmm?“ vypálil na něj, když mladík na jeho dlouhý monolog nijak nereagoval.

,,Na tebe,“ odpověděl popravdě tmavovlasý shinobi.

,Hraje to na tebe! Vzpamatuj se! Nenaleť mu znovu!‘ přikazoval si blonďák v duchu, avšak by lhal, kdyby tvrdil, že ho ta slova nepotěšila.

,,Odejdi,“ přikázal mu pevně se zatnutou čelistí.

,,A když ne?“ pozdvihl Sasuke obočí.

Narutovi oči se v milisekundě rudě zaleskly.

,,Nedopadne to dobře.“

Tmavovlasý se k němu přiblížil. Stál přímo naproti němu. Blízko. Moc blízko. Sklonil k němu obličej a pozoroval jeho výrazy. Hledal jakýkoliv sebemenší náznak.

Naruto znervózněl. Pořád s ním dělala takováhle Uchihova blízkost kotrmelce. Tep mu vyšplhal do výšin. V puse začal mít sucho. Přišlo mu to jako poprvé, když takhle naproti sobě stáli před šesti lety. Než se odhodlal ho políbit.

Tentokrát to ale nebyl Naruto, kdo udělal ten první pohyb, tentokrát to byl Sasuke. Přivlastnil si po tak šíleně dlouhé době jeho rty.