Nastalo pondělí ráno a chlapci se společně objevili u Hokage-sama v kanceláři, jak bylo domluvené.
Naruto jako obvykle podal zprávy o Sasukeho zdravotním stavu z předešlého dne.
,,Výborně, jsem ráda, že se ti dělá lépe, ale to rozhodneme až po konečném vyšetření. Zatím bych vám chtěla ještě oznámit, že plánuju pořádat Jouninské zkoušky. Máme již dostatek vhodných adeptů, takže pokud souhlasíte, podepište se mi zde na přihlášku,“ přisunula jim papír a tužku.
Oba se s nadšením podepsali. Už se nemohli dočkat.
,,Ještě nevím, kdy přesně se zkoušky budou konat, ale o tom vám přijde zpráva. Nyní může Naruto odejít a Sasuke půjde se mnou do ordinace. Prohlédnu tě, udělám ještě pár testů a pak se rozhodneme, co s tebou,“ usmála se.
,,Sejdeme se u mě?“ nadhodil Sasuke, když se Naruto zvedal ze židle k odchodu.
Sice se o něj měl stále starat, ale to přece neznamenalo, že mu musel stát za zadkem každou minutu jeho života. Dbal i na jeho osobní a soukromí prostor, i když je vlastně už z části dávno narušoval taky.
,,Dattebayo,“ usmál se na něj zářivě, rozloučil se s Hokage a zanechal je samotné.
***
,,No, koukám, že se Naruto o tebe dost pečlivě staral. Jsi zdravý jako rybička,“ usmála se Hokage, když kontrolovala Sasukeho výsledky.
,,Opravdu?“ v tmavovláskově hlase byl nepatrný náznak smutku.
Jako kdyby chtěl svou nemoc ještě o něco prodloužit.
,,Prášky jsi dobral?“
,,Dneska večer budu brát poslední,“ přikývnul Sasuke.
,,Fajn. Od zítřka tedy budeš plně uschopněn. Kakashi je nyní s Yamatem a Saiem na misi. Tipuji, že do tří dnů by se měli vrátit, poté mu oznámím, že jsi již plně k dispozici, ale nepředpokládám, že budete mít hned trénink nebo nějakou misi. Potřebuji Kakashiho zaměstnat ještě jednou misí,“ přemýšlela Hokage nahlas.
,,Dobře, Hokage-sama. Ještě něco, nebo už můžu jít?“
,,Můžeš jít, Sasuke.“
***
,,Tak jak to dopadlo u Hokage?“ zajímal se hned Naruto, když se Sasuke o nějakou chvíli později objevil v kuchyni.
,,Výsledky jsou dobré, ale Tsunade nechce nic podceňovat. Za dva dny se mám dostavit ještě na kontrolu. Prášky mi už sice nedala, dneska si mám vzít ten poslední, a má se ještě používat ta mastička, co máme. Jo… a už nemusíš chodit hlásit můj zdravotní stav. Prý stačí, když se tam ve středu ukážu. Tsunade si nemyslí, že by už měli nastat nějaké komplikace nebo vedlejší účinky.“
,Proč mu sakra lžu? Nechci mu lhát, ale když mu řeknu, že jsem zdravý, odejde, a to taky nechci,‘ pomyslel si Sasuke s neuvěřením, že ta nechutná lež mu šla tak jednoduše přes rty.
,,Dobře tedy,“ pousmál se spokojeně Naruto s přikývnutím a pak stočil svou pozornost zpátky k pánvi, ,,Dělám maso s rýží a zeleninou. Dáš si?“
,,Jasně.“
***
Za dva dny se Sasuke vypařil z domu s tím, že jde na kontrolu k Tsunade. Místo toho se toulal nepozorovaně po vesnici. V duchu si ale nadával, že Narutovi stále tajil tu dost podstatnou informaci, a nenadával si za to jenom dneska. Sžíralo ho to celé dva dny, protože blondýnek se o něj pořád dobrotivě staral, jako kdyby byl stále nemocný.
,Musím mu to co nejdřív říct,‘ dumal, ,Kakashi se má vrátit, ale má jít pak zase na další misi… Možná bych to mohl tutlat ještě do konce týdne a pak mu říct, že už jsem v pohodě a… a doufat, že to, co mezi náma roste, bude růst dál.‘
***
Naruto přešel ke dveřím, když uslyšel zvonek a zabouchání.
,,Ahoj Naruto,“ pozdravila jej Ino s úsměvem na rtech.
Ani se nedivila, že tam Naruto stále je. Ona už o Sasukeho stavu věděla.
,,Ahoj Ino, co potřebuješ?“ opětoval ji úsměv.
,,Tady nesu svitek s podrobnostmi pro Sasukeho od Hokage. Má jít zítra na misi,“ předávala mu srolovaný svitek.
Naruto jenom jednou mrknul, ale svitek si od ní přebral. To jedno jediné mrknutí stačilo k tomu, aby mu to docvaklo. Vážně už nebyl tak nadutý jako dřív.
,,Předám mu to. Sasuke je teď někde venku.“
,,Díky, zatím se měj,“ zamávala mu dlouhovláska a zmizela.
Blondýnek si po jejím odchodu začal okamžitě balit svoje věci, které si sem stihnul přenést z bytu, když už tu ze začátku nechtěně musel bydlet. V očích ho pálily slzy a v duchu si nadával do naprostých dementů.
***
,,Jsem doma!“ houknul Sasuke a skopnul boty v chodbě.
Hádal, že bude Naruto v kuchyni, tak se tam vydal. Nemýlil se, ale něco bylo jinak. Ve vzduchu byla cítit podivná atmosféra. Byla taková… napjatá.
,,Jak to dopadlo u Tsunade?“ zeptal se blondýnek opřený zády o kuchyňskou linku s naprosto nečitelným výrazem ve tváři.
,,Vypadá to čím dál líp, mám ještě odpočívat, ale od pondělka už budu plně uschopněn,“ pousmál se Sasuke, opět překvapen z toho, jak jednoduché bylo vlastně lhát.
,,Páni, tak to tu musí být ve vesnici dva medic-ninjové se jménem Tsunade,“ prsknul Naruto podrážděně.
Tmavovlásek se zarazil.
,,Jak to myslíš?“ nechápal.
Naruto sáhnul za svá záda, vzal svitek a hodil ho po Sasukem.
Ten ho chytil a stále nechápavě na něj zíral.
,,Byla tu Ino… zítra máš misi,“ zavrčel Naruto, ,,Nejspíš nějakou pod tvou úroveň, když tě na ní posílá nemocnýho.“
Byl naštvaný. Opravdu naštvaný. Nechápal, proč mu lhal. Dobře… Možná ty předchozí dva dny by skousnul, ale, že by tu měl ze sebe dělat idiota až do pondělí?! To už bylo moc.
,,Kurva,“ splynulo tmavovláskovi ze rtů.
,,Jak dlouho si mi chtěl lhát, hm? Jak dlouho sis ze mě chtěl dělat služku?“ zeptal se Naruto.
,,Nechtěl jsem ti lhát,“ mlasknul Sasuke lítostivě.
,,Ne?! Ale udělal si to! Normálně si mi vědomě lhal do ksichtu! Asi se ti zalíbilo, že se o tebe starám a dělám ti služku, podstrojuju ti, pečuju o tebe, uklízím tu, vařím a peru. Komu by se to nelíbilo, co?!… Nebejt toho, že by se tu Ino stavila, žral bych ti to doteď!“
Naruto se mračil a snažil se za každou cenu zastavit slzy, které se mu nemilosrdně hnaly do očí.
,,Naruto… omlouvám se,“ hlesl jen Sasuke a v ruce třímal chycený svitek.
,,Svoje omluvy si strč do prdele. Dělal jsem tu jenom šaška. Evidentně sis to hodně užíval, musel ses na tom dobře pomastit, že tu ze sebe dělám starostlivýho hlupáka.“
,,Naruto, prosím, nech si to vysvětlit,“ naléhal na něj tmavovlásek.
,,A co mi chceš jako vysvětlovat, hm?! Já nic slyšet ani nechci! Mizím odtud, nechci tu bejt už ani minutu!“ vztekal se blondýn a rozešel se pryč z kuchyně.
Když Sasukeho míjel, byl zastaven chycením za rukáv své kombinézy. Zamračeně se na něj úkosem podíval.
,,Prosím, Naruto…“
,,Doufám, že Sakuře oznámíš, že jsme se rozešli,“ s tím se mu Naruto vysmekl, v obýváku popadl svůj sbalený batoh a s hlasitým prásknutím opustil Uchihův dům.
,,Kurva!“
Sasuke vztekle praštil pěstí do kuchyňské linky. Tohle posral.
,Lež má krátký nohy.‘
***
Jakmile se Naruto dostal rychlostí blesku domů, hodil vztekle batoh do kouta místnosti, až to zadunělo.
,,Bože! Já jsem takovej debil! Takovej idiot! Jak jsem mu mohl, tak jednoduše naletět?! Vždyť bylo úplně jasný, že už od pondělka kecá! Byl chvilkama myšlenkama úplně mimo, proč jsem na něj trochu nedorážel?!“ nadával hlasitě a pochodoval po bytě.
Neodkázal uvěřit vlastní pitomosti. Už v tu první chvíli, co se objevil Sasuke doma a našel ho v kuchyni, byl takový zvláštní. A pak… byl prostě myšlenkama mimo. Jako kdyby nad něčím furt přemýšlel, navíc se na něj pořád tak zvláštně díval. Mělo mu dojít, že je něco špatně. Hlavně ta jeho dementní poznámka, že už nemusí chodit k Tsunade podávat zprávy…
,,Proč jsem tam ale zůstával?! Proč jsem ze sebe dělal dál debila?! Proč… argh, už ho nechci nikdy vidět! Tohle byla teda konečná, Uchiho! Tohle si prostě posral!“ vztekal se dál.
***
,,Krucinál!“
Sklenička letěla vzduchem a roztříštila se o zeď.
,,Proč jsem mu, kurva, lhal? Proč jsem si vůbec myslel, že to nikdy nepraskne?!“
Vzduchem prosvištěl hrneček, jenž se také roztříštil o stěnu a na zem dopadly už jenom jeho střepy.
,,Protože jsem nechtěl, aby odešel? Protože jsem tu už nechtěl zůstat sám? Protože jsem ho začal mít rád víc než jako kámoše?“ uchechtával se polohystericky Sasuke a vzal do ruky další nádobí.
Tentokrát se o stěnu roztříštil talíř a jeho kusy posypaly hromádku střepů od skleničky a hrnečku.
,,Do prdele! Proč musím pohnojit zrovna to, na čem mi začalo záležet?! Kurvadrát!“
***
Následujících pár dnů strávil Sasuke na misi, na kterou by se nejraději zvysoka vykašlal. Brnkalo mu na nervy, že ji za prvé musí absolvovat s jinými ninji, a ne svým týmem, na který byl zvyklý a za druhé se nemohl dočkat jejího konce a toho, až se dostane zpátky do Konohy.
Celou dobu se snažil přijít na to, jak by se mohl druhému shinobimu dostatečně omluvit. Byl odhodlaný za odpuštění prosit i na kolenou. Věděl, že lhaní byla chyba a normálně by to neudělal, ale teď… teď se prostě bál toho, že ta jejich chvilkový idylka se rozplyne hned potom, co za sebou Naruto zavře dveře a odstěhuje se zpátky k sobě.
Naruko 