Další den dopoledne Sasuke odešel s novým týmem na misi, kterou je pověřila Hokage. Teď bylo na Sakuře zjišťovat informace.
Jenže na Sasukeho čekal poměrně šok, když se vrátil. Prvním impulsem, když odcházel z Tsunadiny kanceláře, po podání informací o průběhu mise, bylo najít Sakuru a vyzvídat. Jenže dívka si našla jeho. A nevypadala vůbec v pořádku. Měla uslzené rudě podbarvené oči a temné kruhy pod nimi.
,,Proboha, co se ti stalo?!“ vydechl Sasuke a překvapeně zamrkal.
Nečekal nic dobrého.
,,N-N-Na-Naru-Naruto,“ vykoktala těžce ze sebe a rozplakala se.
Sasukeho tělem projel strach tak silný, že skoro až přestal dýchat. Chytil Sakuru za ramena a jemně s ní zatřásl, aby se vzpamatovala.
,,Co je s Narutem?! Kde je?!… Mluv, sakra!“
,,V-v ne-ne-nemoc-cnici,“ dostala ze sebe štkavě.
Tak proto se na něj Tsunade skoro ani nepodívala, když stál se svým novým týmem u ní v kanceláři! Teď mu to bylo jasné. Pustil Sakuru a nechal ji tam stát. Rozeběhl se přímo do nemocnice.
***
,,Kde je?!“
Sasuke vtrhl do Shizuniny kanceláře jako velká voda.
Vztekle se díval na krátkovlasou medičku, která málem vypustila duši, jak se lekla jeho hněvivého vstupu. Ihned ji bylo jasné, koho má na mysli.
,,Pokoj číslo osm,“ pronesla, když trochu zklidnila svoje divoce bušící srdce.
Sasuke zmizel tak rychle, jak se objevil. Rychlými a dlouhými kroky hledal číslo pokoje, které mu medička sdělila.
Konečně stanul před číslem osm. Na nic nečekal a otevřel dveře. Tentokrát však o mnohem klidněji, než jak učinil před několika minutami. Uviděl jedno jediné lůžko v místnosti, na kterém ležel ten, kvůli kterému se sem tak hnal. U jeho postele seděl na židli Kakashi.
,,Vypadněte,“ zavrčel na něj hněvivě.
V tu chvíli k němu postrádal jakýkoliv respekt nebo úctu.
,,Sasuke-“ začal Kakashi a postavil se.
,,Říkám, vypadněte,“ zopakoval a z jeho hlasu čišel naprosto ledový chlad.
A Kakashi jej bez dalších slov raději poslechl. Naposledy se podíval na spícího blonďáka, který měl na obličeji masku, která mu vháněla potřebný kyslík do plic, a opustil místnost.
Sasuke přiskočil k lůžku. Srdce mu divoce bušilo, když spatřil to obvázané tělo, které leželo v kómatu. Vypadal jako mumie.
,,Bože, cos dělal?“ hlesl zničeně a sesunul se na židli, která u něj stála.
Chytil ho za bezvládnou ruku a pevně ji sevřel. Prohlížel si ho, jak tam klidně leží a hruď se mu pomalu zvedá nahoru a pak klesá dolů. Ticho místnosti narušovalo pouze pípání přístroje a Sasukeho tiché sotva postřehnutelné vzlykání.
,,Cos dělal?“ šeptal tiše stále dokola, jako kdyby snad čekal, že mu odpoví.
V životě pocítil takový strach jenom jednou, a to bylo tehdy před mnoha lety, kdy jeho starší bratr vyvraždil celý jejich klan, až na něj, kterého kdovíproč ušetřil. Slíbil si, zařekl se, že už nikdy takový strach nepocítí. Ale najednou byl zpátky. Pevně drtil jeho tělo ve svých spárech. Svíral drsně jeho vnitřnosti, hlavně plíce a srdce. Špatně se mu z toho dýchalo. Každý nádech bolel, každé bouchnutí srdce ostře píchlo.
Najednou se otevřely dveře pokoje a už nebyli v místnosti jenom oni dva.
Sasuke nemusel otáčet hlavu, aby se přesvědčil, kdo se tam objevil.
,,Říkala jsem si, že tě tady najdu,“ pronesla Tsunade tiše a přistoupila k němu.
Sasuke si rychlým pohybem utřel obličej mokrý od slz. Zrovna ona ho vidět brečet nemusela. Nechtěl nikomu ukazovat svoji momentální slabost.
,,Co se mu stalo? Někdo ho napadl?“
,,Přehnal to s tréninkem.“
Uchiha se na ni překvapeně podíval.
,,Přehnal… to s tréninkem?“ zopakoval.
,,Ano,“ přitakala Hokage.
,,Co to je kurva za trénink?!“ vylítnul vztekle.
,,Velmi těžký a náročný,“ odpověděla mu v klidu.
,,To vidím sám! Proč ho do něj nutíte?!“
,,Nikdo ho nenutí, Sasuke. Chce to tak on sám.“
,,Bože, nikdo nemůže bejt tak blbej, ani takovej trotl, jako Naruto, aby se nechal takhle zřídit!“
Tsunade se mírně ušklíbla.
,,Jak vidíš, tak ano.“
Sasuke opět pohledem sklouzl na osobu, kterou stále držel pevně za ruku. Nijak mu to před Tsunade nepřišlo divné.
,,Kdy se mu to stalo?“
,,Před třemi dny.“
,,Leží tu už tři dny?!“ užasl Sasuke.
,,Bohužel ano. Ještě se ani jednou neprobral, ale je naživu. Má tuhý kořínek. Jen tak něco ho nezabije.“
,,Tohle mi nepřijde jako jen tak něco,“ ucedil ironicky tmavovlásek.
Tsunade mu položila ruku na rameno a zlehka ho stiskla.
,,Dohlídni na něj, jo?“
,,Ani se odtud nehnu.“
Proč říká tyhle… slaďárny? Teď to vypadá, jako kdyby spolu chodili. Brr! Jenže… proč tuhle přemýšlel nad tím, jak vlastně chutnají jeho rty a jak asi líbá?
Tsunade potichu odešla a zanechala je tam opět samotné.
Tmavovlásek tam zůstal sedět až do večera. Jen tam tak seděl, svíral jeho ruku a díval se na něj. Občas něco pronesl.
Vyrušila ho až Shizune, která večer přišla na kontrolu.
,,Sasuke-kun, nechceš jít už domů? Sedíš tu pomalu celý den,“ pronesla tiše.
,,Nehnu se od něj, dokud se neprobere,“ odpověděl ji pevně.
,,Musím mu vyměnit obvazy. Skoč se aspoň najíst do kantýny, hmm?“ nabídla mu hnědovláska.
,,Fajn.“
Nechtěně se zvedl a nerad pustil jeho ruku. Ano, měl hlad. Šílený hlad, ale nechtěl ho nechat samotného.
,,Za chvíli jsem zpět,“ ubezpečil ji a odešel.
Shizune se s mírným úsměvem pustila do výměny všech obvazů na Narutově těle. A že jich bylo požehnaně.
***
Když se vrátil, Shizune už se svojí prací pomalu končila.
,,Opravdu tu chceš zůstat?“ zeptala se pro jistotu a otočila se na něj.
,,Ano.“
Mladá žena si povzdechla.
,,Ve skříni je ještě jedna deka, vezmi si ji,“ kývla k velké skříni u dveří.
,,Díky,“ odvětil jen Sasuke.
Hnědovláska se na něj usmála a odešla za dalším pacientem.
Sasuke vytáhnul deku ze skříně, přehodil ji přes sebe a sedl si zpět na židli. Znovu chytnul Naruta za ruku. Zdálo se mu to, nebo právě ucítil, jak se blondýnkova ruka skoro nepatrně zachvěla?
,,Naruto?“ zašeptal nadějně.
Nic.
,,Naruto? Jsi vzhůru?“
Nic.
,Asi se mi to jenom zdálo,‘ pomyslel si zaraženě.
***
Druhý den ráno se Sasuke probudil celkem časně. Celé tělo měl rozbolavělé z nepohodlné polohy celonočního sezení a kroucení se na židli. Hlavu měl opřenou o postel a stále svíral tu bezvládnou, měkkou a teplou ruku. Za celou noc ji nepustil. Podíval se do jeho tváře. Pořád spal.
Sasuke nechápal svůj mozek, který najednou vyslal impuls do jeho druhé ruky, která se zdvihla a pohladila toho mladého blázna ve vlasech. Byly tak hebké a poddajné. Skoro až zasněně se jimi dlouhou dobu probíral, než si uvědomil, co pošetilého a trapného tady dělá. Donutil se ruku stáhnout. Na chvíli ho pustil i ze sevření, aby se mohl pořádně protáhnout. Vstal ze židle a zamířil ke dveřím, ve kterých se málem srazil se Shizune.
,,Skočím si jenom pro kafe,“ informoval ji.
,,Jistě, Sasuke-kun.“
***
U automatu na kafe se potkal s Kakashim, který tam postával a ramenem se o něj opíral s kelímkem v ruce.
,,Omlouvám se, jestli jsem byl včera nezdvořilý,“ začal Sasuke s omluvou a postavil se před automat s nápoji.
,,V pořádku, chápu tě,“ pousmál se na něj přes masku jeho bývalý sensei.
,,Jak se to stalo?“ vyzvídal.
,,Při tréninku. Trochu se nadcenil, znáš ho.“
,,Právě, že už asi moc ne,“ odtušil ledabyle, vhodil několik mincí a namačkal na něm příslušná tlačítka.
Automat zavrčel, trochu se zatřásl a vyflusnul kelímek, do kterého začal okamžitě lít připravenou směs.
Sasuke se kolem sebe rozhlédl, aby zjistil, zda je někdo neposlouchá.
,,Před několika dny jsem slyšel váš rozhovor s Yamatem,“ řekl polohlasem jakoby nic.
,,My víme.“
Tím ho Kakashi dostal.
,,J-jak?“
,,Ještě neumíš tak skvěle zakrývat stopy svojí chakry… S Yamatem jsme byli oba v ANBU, dokážeme to vycítit, na to nezapomínej.“
,,Tak proč jste v tom rozhovoru pokračovali?“ zarazil se nechápavě Sasuke.
,,Protože tě Naruto potřebuje.“
Tím ho dostal po druhé.
,,Potřebuje? M-mě?“
,,Ano, tebe. Potřebuje někoho, kdo ho bude trochu krotit,“ přikývl jounin.
Sasuke si vytáhnul kelímek s horkým nápojem, který měl ke kávě hodně daleko.
,,Naruto se zkrotit nedá,“ zavrtěl hlavou a na rtech mu hrál lehký úsměv.
,,Možná jen nenašel toho správného krotitele,“ mrknul na něj trochu pobaveně, ,,No nic, rád jsem prohodil pár slov, ale už musím jít, mám ještě nějakou práci. Jen jsem se přišel optat Shizune, jak na tom Naruto je.“
S tím se s ním rozloučil a líným krokem odcházel nemocniční chodbou ke vchodovým dveřím.
Sasuke zaraženě hleděl na jeho záda.
,Možná jen nenašel toho správného krotitele.‘
Kakashiho poslední slova mu poněkud poblouznila mysl.
Pomalým a zamyšleným krokem se vrátil do Narutova nynějšího pokoje.
***
Takhle strávil následující tři dny.
Od Naruta se hnul na delší dobu jen v případě, kdy se zastavil u sebe doma, kde si sbalil pár nejnutnějších věcí, osprchoval se a převléknul do čistého.
Pak se od něj hnul jenom v případě, kdy si musel dojít na záchod, nebo si skočit pro jídlo a pití. Jinak veškerý čas trávil u Naruta.
Přinesl si z domu i několik knih, které Narutovi tichým hlasem předčítal. Nevěděl proč, ale nějaký způsobem ho to uklidňovalo. V hloubi srdce cítil, že ho poslouchá. Občas mu i něco povídal, cokoliv, co mu přišlo na jazyk, i když to byly obyčejné bláboly.
Sem tam si promluvil se Shizune nebo Tsunade. Kakashiho už nepotkal a Sakura se tam objevila jenom jednou. Když uviděla svého parťáka upoutaného na lůžko, složila se.
Sasuke cítil, jak mu Narutova živá přítomnost chybí. Tohle byla vlastně nejdelší doba, kdy blonďák vydržel být zticha a na místě, a Uchihu to nehorázně štvalo. Tak moc chtěl slyšet ten jeho nakřáplý hlas, podívat se do těch modrých hlubin. Chtěl ho zase vidět běhat a bláznit a skotačit. Chtěl tu mít toho prdlého cvoka, který každému lezl na nervy, a ne tohohle tichého a jen ležícího panáka, kterému pomáhali dýchat přístroje.
Naruko 