Až do večera jsme zůstali v hotelovém pokoji, kde jsem svého milostivého šéfa snad uspokojil. Přece jenom jsem nemohl dopustit, abych já byl uspokojen a on ne. I když jeho i moje vzrušení cestou na hotel trochu opadlo, netrvalo moc dlouho, abychom se znova dostali do rauše, zvláště když jsme byli konečně v soukromí. Neodtrhli jsme se od sebe dobré tři hodiny. Nepřeháním, díval jsem se na hodinky.
Zobrazit více „Kapitola sedmá: Trojnásobná omluva“-
Přihlásit se k odběru
Podepsáno
Již máte účet WordPress.com?Přihlaste se.
Naruko 