O půl třetí se se mnou v kanceláři spojil jeden ze Sasukeho obchodních partnerů, Pein. Chtěl si domluvit další schůzku s tím, že tentokrát se už určitě domluví. Měl pro něj výhodnou nabídku, která prý bude prospěšná pro oba.
Zapsal jsem do diáře datum a čas Peinova příchodu a telefon s rozloučením položil. Poodjel jsem na kolečkové židli kousek dozadu od stolu a vstal. Chtěl jsem o tom informovat Sasukeho ještě začerstva, aby se na to, pokud možno připravil. Snad s Itachim neprobíral nic důležitého a nebude po mě šlehat vzteklým pohledem, když vyruším.
Už už jsem chtěl zaklepat a vstoupit do šéfovi kanceláře, ale jeho hlas mě zastavil. Vím, že se nemají poslouchat cizí rozhovory, ale nemohl jsem si prostě pomoci. Položil jsem si tiše ucho na dveře a zaposlouchal se.
,,… nevím, co mám dělat!“ slyšel jsem zbytek Sasukeho věty.
Zlehka jsem se zamračil a s klikou v ruce jsem přitisknul nestydatě ucho na dveře, abych lépe slyšel.
,,Promluvil sis s ním o tom?“ zeptal se jeho starší bratr klidným hlasem.
,,Když jsem se mu to snažil navrhnout, odbyl mě. Je to omega, sakra! Je to jeho přirozenost najít si alfu… navíc… navíc… jsme spřízněný, krucinál! Proč s tím bojuje?!“
,,Spřízněný?“
,,Jo, políbili jsme se… nebo teda já ho políbil… v pátek na tý akci u nás doma. Zablesklo to mezi námi, chápeš? A on se tomu brání.“
,,Říkal si, že tě načapal s Karin.“
,,Jo, načapal… To byl první impuls, proč chtěl odejít… A když jsem ho políbil, odešel už úplně.“
,,To on ti dal tu ránu viď?“ zasmál se pošklebovačně Itachi.
Za dveřmi jsem se potichu uchechtnul. Bylo vidět, že mu to pálilo.
,,Jo… chtěl jsem ho u něj doma označit,“ zabručel Sasuke, ,,Nevím, co mě to tam popadlo, ale úplně jsem šílel.“
,,Ten kluk se mi líbí čím dál víc,“ rozesmál se Itachi.
,,Vyspal se s někým jiným,“ usadil ho na to Sasuke.
,,Cože?“
,,Jo, hned potom, co zmizel. Cítil jsem to v sobě.“
,,Musel u toho trpět.“
,,Hm, sám jsem měl pocit, jako kdyby se mi trhaly orgány,“ vydechl mladší muž.
,,Spal s alfou?“
,,Ne, s omegou. Nechce mi říct, kdo to byl. Buď to byl někdo náhodný, nebo někdo, koho zná.“
,,Co s tím chceš dělat?“
,,Nevím. Asi nic. Nemůžu ho dostat z hlavy. Kdykoliv je blízko mě, šílím touhou a nejenom proto, že jsme si souzený… Mám chuť ho označit, chci, aby byl můj, jenom můj. Rozumíš mi, viď?“
,,Jenže on nechce. Proč? Vždyť jsi říkal, že jste byli na základce přátelé.“
,,Nevím, proč se tomu tak brání. Pořád jen říká, že nechce nikomu patřit, nechce být ničí majetek.“
Víc jsem slyšet nemusel. Ani jsem vlastně nechtěl. Silně jsem zaklepal, aby to bylo pořádně slyšet. Hlasy utichly.
,,Dále!“ houknul Sasuke.
Otevřel jsem dveře a nakouknul do místnosti.
,,Omlouvám se, že ruším, pane, ale volal Pein. Zítra se tu ve čtyři staví. Prý má pro vás nabídku, která se už nedá odmítnout a určitě se dohodnete,“ řekl jsem jako automat.
Sasuke jen protočil očima a kývnul hlavou. Už jsem chtěl zalézt zpátky, ale Itachi mě zastavil.
,,Naruto, nechtěl byste dnes s námi povečeřet? Se mnou, Sasukem a Deidarou? Chceme se tu ještě pár dní zdržet, než se vrátíme do Ósaky,“ nabídl mi.
Byl to špatný nápad. Ale jeho hlasu a pohledu se nedalo odolat.
,,Dobrá,“ kývnul jsem tedy nakonec a všimnul jsem si, že se v Sasukeho očích podivně zablesklo.
Proč to dělám, sakra? Akorát mu tím dávám falešné naděje a sám si seru na hlavu.
***
Z práce jsme odešli se Sasukem dříve než obvykle. Nasoukal jsem se do jeho nóbl auta a on vyjel z podzemní garáže.
Cesta probíhala v docela nepříjemném tichu. Ani jeden z nás asi nevěděl, jak by měl zapříst hovor.
***
,,Sluší vám to spolu,“ řekl jsem Deidarovi, když se Itachi se Sasukem odebrali k baru a poprosili číšníka o zaplacení.
Večeře byla fajn. Jeli jsme do nějaké mexické restaurace a upřímně jsem si tam nacpal břicho až k prasknutí. A vzhledem k tomu, že nám Itachi s Deidarou dělali společnost, nevládlo tam trapné a dusivé ticho, jako po cestě tam, ale konverzace hezky plynula.
,,Díky,“ usmál se na mě dlouhovlásek, ,,měl jsem to štěstí, že jsem se do své alfy zamiloval.“
,,To ti přeju,“ kývnul jsem na něj trochu žárlivě.
,,Itachi říkal, že jste si se Sasukem souzený,“ prohodil jakoby nic.
Můj pohled lehce ztvrdnul.
,,Jo… bohužel, jo.“
,,Proč bohužel?“
,,Nechci nikomu patřit.“
,,Vždyť je to naše podstata ne?“ užasl Deidara a po očku sledoval, jestli se bratři náhodou nevrací.
,,Ano, to sice je, ale já nechci být další ovce.“
Deidara se zamračil. Asi se ho to dotklo. To jsem neměl v úmyslu.
,,Tím samozřejmě nemyslím tebe,“ uvedl jsem rychle na pravou míru, když jsem viděl jeho pohled, ,,ty jsi se do Itachiho zamiloval. Oba se milujete. Už ty sám vypadáváš z normálních měřítek.“
Úlevně se usmál.
,,Není to tak špatný být svázán,“ řekl mi potom.
,,To říká ale ten, kterému jsou jeho city opětovány,“ neodpustil jsem si mírný rejpnutí.
,,Sasuke by se k tobě špatně určitě nechoval.“
,,A proto to dělal s jinejma?“ pozdvihl jsem obočí.
Nelíbilo se mi, kam tahle konverzace směruje. Určitě ho Itachi po Sasukeho žádosti navedl, aby ze mě vytahal informace.
,,Nemysli si, že mi Itachi něco říkal,“ odhadl naprosto přesně to, na co jsem zrovna myslel, ,,Říkám to jako tvůj… přítel?“ vznesl otázku do vzduchu.
Jemně jsem přikývnul na souhlas.
,,Byl by si v bezpečí, kdyby si se nechal označit. Sasuke by tě jako svůj majetek nebral. Vím, co se povídalo o mužských alfách z Uchiha klanu, jak si svoje omegy zotročují a dělají si z nich sexuální a rodící stroje. Proto jsem měl ze začátku stejný postoj k Itachimu, jako máš ty teď k Sasukemu. Jenže on se ke mně choval mile. A já postupně zjišťoval, že jsem se do něj zamiloval. A o to víc jsem byl šťastnější, když se on zamiloval do mě,“ pověděl mi, ,,A upřímně se mi neskutečně ulevilo, když jsem zjistil, že to, co se o Uchiha klanu všude vykládalo, jsou jenom pitomý báchorky.“
Chtěl jsem mu na to něco odpovědět, ale Itachi se Sasukem už přišli ke stolu a vyrušili nás.
,,Nezajedeme ještě někam do baru?“ navrhnul Itachi.
,,Vždyť vy dva řídíte, chcete snad zůstat na suchu?“ uchechtnul se nevěřícně Deidara.
,,Sjeli bychom domů a odtamtud bychom jeli taxíkem,“ pokrčil rameny Itachi.
,,A co si spíš dát skleničku u vás? Já si pak vezmu taxíka. Bylo by to lepší než se takhle zbytečně kobrcat… a levnější.“ navrhnul jsem drze.
Vůbec jsem nechápal, co jsem to vůbec kecal za hovadiny. Za prvé jsem se k nim tam nějak nechtěně nasoukal a za druhé jsem tam ani nechtěl být. Proč mě tohle vůbec napadlo? Ještě před večeří jsem chtěl bejt co nejdřív doma.
,,Skvělej nápad,“ souhlasil okamžitě Sasuke, abych si to náhodou nerozmyslel.
Myslel si, že jsem úplnej trotl a nevšimnul jsem si, jak na Itachiho trapně mrknul? Nechal jsem to bez komentáře, fakt. Nestojí mi to za to. Teď si musím sežrat to, co jsem si nadrobil.
***
K mému úžasu jsme se ale u Uchihových doma doopravdy skvěle bavili. Jako kdybychom všichni byli staří dobří známí, jako sobě rovní. Jako kdyby žádné ubohé dělení společnosti neexistovalo.
Smáli jsme se, vyprávěli vtipy a anekdoty, podělili jsme se o nějaké zajímavé zážitky ze života. Ale čím později bylo a čím víc jsme toho měli vypito, se témata odchylovala od veselých historek k těm peprnějším.
,,Místo, kde jsem to dělal a mohl nás někdo načapat?“ zapřemýšlel se Sasuke, ,,Těch je docela hodně.“
,,No tak místo, kde to bylo opravdu nevhodné,“ dorážel Deidara.
,,V Itachiho firmě na záchodcích,“ vysoukal ze sebe nakonec Sasuke.
Málem jsem vyprsknul pití. Zrudnul jsem. Zřejmě tím myslí mě, pokud tam kdysi neobtáhnul ještě někoho dalšího.
,,Cože?“ zakuckal se i Itachi.
,,No jo,“ rozesmál se Sasuke a podíval se na mě.
Jo, myslel tím mě. Skvělý a fakt trapný, Sasuke, tohle se přece neříká! Nebo aspoň když u toho ten druhej, kterej tam byl s tebou, není!
,,Hned potom, co se Naruto seznámil s Madarou. Háral, jestli si vzpomínáš.“
Itachi na nás nevěřícně zíral. Jasně, že si vzpomínal, zase tak dávno to nebylo.
,,A co ty, Deidaro? Jaké je tvoje místo?“ zajímal se na oplátku Sasuke.
Deidara se ušklíbnul. Pyšně ušklíbnul, nutno podotknout.
,,V metru.“
,,V metru?“ zopakoval jsem.
,,Jo.“
,,Jak jsi to mohl proboha dělat v metru? A s kým?“ přisadil si Sasuke.
Tentokrát zrudnul Itachi.
,,Tvůj brácha je totiž pěknej úchyl,“ šťouchnul do Itachiho blonďák loktem.
,,Rozveď to,“ pobídnul ho zvědavě Sasuke.
,,Bylo to v době, kdy už jsem byl označenej a taky jsem háral. Itachi je úchylný prase a jelikož mám jemnější rysy a s těma dlouhejma vlasama vypadám skoro jako holka, nutí mě občas nosit sukně,“ zamručel, tentokrát už ne tak ochotně.
Sasuke i já jsme se pobaveně rozchechtali.
Itachi se propadal hanbou do gauče. Vůbec to nekomentoval. Radši.
,,No a chtěli jsme se projít. Šli jsme docela daleko a zpátky jsme byli líní šlapat po svých, tak jsme se rozhodli se po dlouhé době svézt metrem a ne taxíkem. No a jak jsem se držel nahoře za ty madla a Itachi stál za mnou, narážel jsem svým zadkem v sukýnce do jeho rozkroku,“ rozvyprávěl se Deidara.
Gestikuloval u toho rukama, jako v pořadu pro hluchoněmé.
,,No a už to bylo, že jo. Itachi si vytáhnul péro a nepozorovaně ho tam do mě strčil,“ pokrčil nakonec blondýn rameny a ukončil svoji historku.
,,Věděl jsem, že jsi prase brácho, ale že až takový?“ smál se Sasuke až měl v koutcích očí slzičky.
Itachi si našpuleně odkašlal a postavil se. Vytáhnul na nohy i Deidaru.
,,Je pozdě, měli bychom se odebrat do ložnice, protože musím někomu ještě před spaním udělit solidní trest,“ zavrčel Deidarovi nebezpečně do ucha.
Ten se jenom zachichotal jako puberťačka.
,,Och, mám si vzít zase školní úbor, pane učiteli?“ roztomile si dal ukazováček na spodní ret a zakroutil se v bocích
To si vysloužilo další salvu smíchu.
Itachimu zacukalo obočí, ale v očích se smál.
Zmizeli rychle a já tam osaměl spolu se svým šéfem. Zajímavé, jak nálada najednou klesla.
,,Měl bych už taky jít. Itachi měl pravdu, je pozdě a zítra máme práci,“ zvedal jsem se, ale Sasuke mě pohotově chytnul za zápěstí.
,,Přespi tu.“
,,To nejde, pane,“ zamítnul jsem.
,,Prosím, nic nezkusím, slibuju,“ zaškemral a nahodil velmi roztomilý kukuč, ,,Budeš spát v pokoji pro hosty.“
Povzdechl jsem si, ale zavrtěl jsem hlavou.
,,Vážně ne, nemám tu nic na převlečení a nechce se mi ráno vstávat zbytečně brzo, abych jel ještě k sobě domů, kde bych se nachystal do práce,“ zamítnul jsem.
Sasuke nakonec smířlivě pokýval hlavou.
,,Můžu s tebou aspoň počkat na taxík?“
,,Jestli chcete,“ pokrčil jsem rameny.
***
Byl konec léta a na to, že bylo půl jedenácté, bylo zajímavé světlo. Vánek mi jemně ovíval rozčepýřené vlasy a pohrával si i s těmi Sasukeho. Stáli jsme bok po boku před jejich bránou a vyhlíželi taxík.
,,Naruto?“ zašeptal můj šéf tiše.
Podíval jsem se na něj.
,,Slibuju, že na tebe s tím označením nebudu tlačit. Až budeš chtít, stačí říct.“
Páni. Tak tohle jsem nečekal. Nebo teda… on si skutečně myslí, že nakonec skončíme spolu? Asi… asi stejně nebudu mít na výběr. Problesklo to mezi námi. To už se mi nikdy s nikým jiným nestane.
Osvětlila nás přední světla taxíku, který zastavil kousek od nás.
Díval jsem se Sasukemu do smířením uvolněné tváře. Myslel svoje slova vážně a upřímně. Přistoupil jsem k němu a krátce spojil naše rty. I za tu několikasekundovou dobu ve mně vybuchnul přímo ohňostroj emocí.
,,Děkuju,“ zašeptal jsem mu do nich a rychle naskočil do taxíku.
V duchu jsem se fackoval za to, co mě to zase popadlo za kravinu. Pořád si musím sypat popel na hlavu, co?
Naruko 