Kapitola dvacátá: Nedá se to snést aneb Ukojíš mě jenom ty

Byl jsem právě v obchodu s potravinami a nakupoval jídlo do zásoby, když se mi rozezněl telefon. S údivem jsem zjistil, že je to Itachi. Co mi asi chce?

Kapitola devatenáctá: Na pokraji šílenství

V pátek jsem si ulehčeně kráčel cestou na zkušební den do Peinovy firmy. Vstal jsem brzy, ještě před budíkem. Asi jsem se nemohl dočkat.

Kapitola osmnáctá: Způsob tu je

Ráno, když jsme se probudili a v koupelně vystřídali, jsme s Madarou v kuchyni narazili na Sasukeho. Ani se na nás nepozdravil, dokonce se na nás ani nepodíval. Ignoroval nás. Dělal, že tam vůbec nejsme. Nalil si z krabice džus do sklenice, uložil ji zpátky do lednice a zase si šel po svém.

Kapitola sedmnáctá: Zkouška

Přesně v sedm hodin jsem nervózně stepoval před vstupními dveřmi do Uchihovic vily. Vůbec jsem nechápal, proč jsem se předevčírem Madarovi vůbec svěřoval, ale asi jsem byl nějaký rozcitlivělý a možná i doufal v to, že mi třeba nějakým způsobem pomůže. Sám mi ji vlastně nabídnul a aby dostál svého slova, dal mi svou vizitku s telefonním kontaktem, kterého jsem nakonec včera využil. Ve skrytu duše jsem totiž taky asi doufal, že to není až takový perverzní prase, jak se na první pohled zdálo.

Hra na kočku a myš

Kapitola osmá

,,Takže… kde jsme to byli?“ zeptal se Sasuke.