Kapitola sedmnáctá: Zkouška

Přesně v sedm hodin jsem nervózně stepoval před vstupními dveřmi do Uchihovic vily. Vůbec jsem nechápal, proč jsem se předevčírem Madarovi vůbec svěřoval, ale asi jsem byl nějaký rozcitlivělý a možná i doufal v to, že mi třeba nějakým způsobem pomůže. Sám mi ji vlastně nabídnul a aby dostál svého slova, dal mi svou vizitku s telefonním kontaktem, kterého jsem nakonec včera využil. Ve skrytu duše jsem totiž taky asi doufal, že to není až takový perverzní prase, jak se na první pohled zdálo.