Nakonec se zdržel až do neděle. Ani jsem mu to nemusel nabízet, prostě poznal, že ho tam chci. Potřebuju.
Sehnali jsme nové prášky na potlačení mých feromonů, abych mohl v pondělí jít v klidu do práce. Teda vlastně jet. Jeli jsme se Sasukem společně. Ach jo, tohle není dobrý.
Po cestě jsme zastavili u známého stánku s kávou. Vyskočil jsem z auta a doběhl nám pro dva kelímky.
Zpátky k autu jsem přemýšlel nad tím, že to takhle vypadá, jako kdybychom byli doopravdy pár.
***
,,Jsou na dnešek naplánované nějaké schůzky?“ zeptal se mě Sasuke, když jsme jeli výtahem do nejvyššího patra, kde sídlili naše kanceláře.
,,Hmm,“ zamyslel jsem se, ,,ne, myslím si, že ne. Dneska by to mělo být klidné pondělí.“
V tu chvíli najednou zmáčkl tlačítko STOP a výtah tím tak zastavil.
Překvapeně jsem se na něj podíval.
,,Kalhoty dolů,“ zamručel blízko u mě.
,,T-t-tady?“ vydechl jsem a tiše zasténal, když mě začal líbat na krku.
Hrozně mě to vzrušilo. Dělat to ve výtahu? Hmm, to se mi ještě nestalo. Veden jeho hlubokým hlasem jsem si rozepnul kalhoty a stáhnul je. Otočil jsem se k němu zády a rozkročil se, jak nejvíc jsem mohl. Otvor jsem měl už dávno vlhký a penis mi stál jako svíčka.
I když jsem byl pod supresivy, moje reakce na něj se vůbec nezměnily.
Sasuke se natisknul těsně na mě a pomalu do mě zajel. Zavrněl jsem blahem. Miloval jsem jeho péro. To, jak mě naprosto přesně vyplňovalo, sedělo do mě, jako poklička sedí na správný hrnec. Rychle do mě přirážel, přitahoval si mou hlavu za vlasy, abych se zaklonil a bylo to tak ještě víc rajcovní.
,,Jsi jenom můj, Naruto… Rozumíš?… I když nejsi označený, patříš jenom mě… Nenechám nikoho, aby se kolem tebe motal. Nikoho,“ vrčel mi majetnicky do ucha.
Nehorázně mě tyhle jenom slova rajcovaly. Vážně jsem začínal mít pocit, že mu patřím. Teda vlastně k němu. Nebylo žádné on a já, ale my.
Udělali jsme se na sekundu přesně.
Sasuke ve mně ještě chvíli setrval, aby se vydýchal a pak ze mě opatrně vysunul ochabující penis.
,,Máš nějaké kapesníčky?“ zeptal se lehce se studem ve tváři.
Zasmál jsem se a z tašky mu podal jedno balení. Jsem připravenej vždycky. A tím nemyslím jenom na sex. Tohle nesmí v mý tašce chybět.
,,Díky,“ zasmál se a otřel se.
Taky jsem se upravil.
Pak opět zmáčknul nejvyšší číslo na číselníku a výtah se opět bez problému rozjel.
Ještě, než jsme dojeli do požadovaného pochodí, Sasuke ke mně přistoupil a upravil mi kravatu na košili. Bylo to pro mě tak strašně intimní gesto, hlavně když se potom ke mně lehce sklonil a jemně stiskl moje rty ve svých. Měl jsem se na něj chuť zase vrhnout.
***
Seděl jsem na židli u stolu a již po šesté jsem četl stejný odstavec Peinovy a Sasukeho smlouvy. Jako bych těm slovům na papíře vůbec nerozuměl. V hlavě jsem měl šílený zmatek. Co to se mnou ten chlap dělá, sakra? Přijde mi, jako bych se do něj zamiloval! A to jsem fakt nechtěl. Bránil jsem se tomu celou duší. Nechtěl jsem se vázat. Jediný, koho jsem vždy upřímně chtěl, byl Juugo. Dali jsme se dohromady z lásky, a ne kvůli pravidlům společnosti. Měli jsme se opravdu rádi, bylo to mezi náma opravdový, skutečný, a ne daný a nucený. Jenže Sasuke se ke mně choval hezky. Dobře, chová se hezky od té doby, co jsme byli v Ósace, a na mě přišel nečekanej heat. Do té doby se ke mně choval chladně a arogantně, bral mě jenom jako podržtašku. Navaloval na mě spousty práce, dokonce i té svojí. Teď už ale ne. Dělal to fakt jenom proto, aby mě otestoval, jestli se doopravdy hodím na tohle místo? Jenže, co kdyby to na mě tenkrát nepřišlo a my se spolu nevyspali? Byl by i přesto na mě takový? To asi těžko. Nečekanej heat byl jenom impulsem pro tenhle ten nynější vztah.
Ušklíbnul jsem se a zhluboka si povzdechnul. Jo, asi jsem na to právě kápnul. Kdyby se na služební cestě nic nestalo, nezačal bych k němu nic podvědomě cítit. Odprezentoval bych v klidu to, co jsem se tam naučil, on by mě možná pochválil a jelo by se domů. Nepozval by mě určitě na žádný večírek, který se u nich konal, a mezi námi to nemuselo problesknout. Ale i kdyby mě pozval, bral bych to čistě pracovně. Třeba by se Madara ke mně ani tolik neměl, možná tu svoji přítulnost hrál jenom kvůli Sasukemu, aby ho nasral.
Chytnul jsem si hlavu do dlaní. Najednou mě začala bolet. Řetízek mě na krku začal nepříjemně pálit. Kdyby se mezi námi nic nestalo, neměl bych ho. Sundal jsem ho a sevřel v dlani. Ach jo, to je pořád samý, kdyby tohle, kdyby tamto. Kdyby, kdyby, kdyby. Začínám to slovo nesnášet. He, pochybuju, že zase musím použít to zkurvený slovo, kdybychom se nepářili a já do práce přišel poté s dalším nečekaným heatem a tím, že mě znásilnili, těžko by se o mě tak ochotně staral. Nejspíš by mě poslal domů samotného, nebo by prostě řekl, ať se převléknu, skočím si do nemocnice na ošetření a zase přijdu do práce.
Ten společný víkend plný šukání mi byl vážně čert dlužnej. Udělal ve mně takovej zmatek, že jsem se sám nepoznával. Hlavně, když jsem si vzpomněl, na to, jak mě Sasuke to sobotní brzké ráno oslovil…
Ozvalo se tiché klepnutí, a aniž bych řekl jediné slovo, dovnitř nakoukla Sasukeho hlava. Já o vlku…
,,Nechceš jít už domů?“
Překvapeně jsem se na něj podíval. To už je jako tolik? Podíval jsem se na hodinky a skoro mi spadla brada. Bylo už půl desáté.
,,N-ne pane, musím to dodělat,“ řekl jsem.
,,Doděláš to zítra,“ mrknul na mě vřele.
,,Ne! Dodělám to dneska!“
Proč jsem najednou na něj byl vzteklý a zvýšil jsem hlas?
Sasuke se zamračil a vešel ke mně do kanceláře. Zavřel za sebou dveře. Ve firmě už jsme byli asi jediní, kdo se tam ještě poflakovali.
,,Co se děje?“ zeptal se mě starostlivě.
,,Nic, omlouvám se, pane. Chci to dodělat.“
,,Měli jsme, ehm, dost náročný víkend, musíš být utahaný. Já už toho mám taky plný zuby.“
,,Dodělám to, pane. Nechte mě to, prosím, dodělat,“ zaprosil jsem jemně.
,,Co je ti?“
Sasuke se nedal a přistoupil k mému stolu. Opřel se o něj dlaněmi a zvědavě na mě koukal
,,Nic, pane.“
,,Naruto… Nelži mi, prosím, vidím, že se s tebou něco děje, tak mi to řekni. Když budu moci, pomůžu ti,“ naléhal na mě dál.
A já už to prostě nevydržel.
,,Řekni mi, Sasuke… Jak by to mezi námi bylo teď, kdyby se v Ósace nestalo to, co se stalo?“ zeptal jsem se klidným hlasem a upřel na něj svoje kukadla.
Zřejmě jsem ho tím vykolejil, protože se zatvářil dost zaraženě.
,,J-jak to myslíš?“
Smutně jsem se ušklíbnul. Jak to asi můžu myslet, co?
,,Myslím to tak, jak to říkám. Co kdyby tam nezačal hárat? Jak by to bylo mezi námi? Pochybuju, že by se mezi námi něco změnilo. Odprezentoval bych svoji práci a jelo by se zpět. Choval by ses ke mně úplně stejně, jako před tím… Nadřazeně, povýšeně, hrdě, arogantně, chladně. Skoro by si se mnou nepromluvil, pokud by se nejednalo o něco pracovního,“ mluvil jsem tichým klidným hlasem.
Sasuke trhnul jemně hlavou. Opravdu byl zaražený z toho, o čem jsem tu mluvil. Ale na jeho výrazu bylo vidět, že mám asi pravdu. Znovu jsem se smutně ušklíbnul a… rozhodnul se. Postavil jsem se, oblékl si sako a přehodil přes rameno svou tašku.
,,Tohle,“ kývnul jsem ke smlouvě rozprostřené na mém stole, ,,bude poslední, co pro vás udělám. Dodělám to tedy zítra. Pak tu skončím,“ řekl jsem bolestivě tichým hlasem.
Obešel jsem stůl a přistoupil k němu. Vzal jeho ruku do své a vložil mu do ní jeho dárek. Sjel jsem na hřbet jeho ruky a jemně zatlačil, aby svou ruku sevřel v pěst. Chvíli jsem ještě svou dlaní setrval na té jeho a díval se mu přitom do očí. Pak jsem beze slova odešel a nechal ho tam. Překvapeného, vykolejeného, zaraženého, samotného. Nezastavil mě a já mu za to byl vděčný.
***
Nemohl jsem usnout. Převaloval jsem se na posteli. Nevyhovovala mi ani jedna poloha. Skoro mi až přišlo, že mi tu něco, nebo spíše někdo chybí.
Honilo se mi toho hlavou hodně. Co teď budu dělat? Kde skončím? Najdu si vůbec nějakou dobrou práci? Opouštím dost dobře placené místo jenom kvůli svým podivným citům. Jenže, já už bych tam nezvládnul chodit takhle každý další den. Přijdu si, jak totální idiot. Ještě dneska ráno jsem byl veselý, v dobré náladě a jel jsem společně se Sasukem do práce. Rozdali jsme si to ve výtahu a o pár hodin později mu říkám, že končím? Takhle pitomě jsem se nechoval ani v pubertě.
***
Ráno jsem přišel do práce dřív. Nepotřeboval jsem žádné krabice, nic moc osobního jsem v práci stejně neměl.
Dodělal jsem v tichosti předešlou smlouvu z večera. Několikrát ji pro jistotu ještě zkontroloval, jestli je všechno tak, jak má být. Zabralo mi to necelou hodinu a půl.
Sepsal jsem si výpověď a vytisknul ji. Chvíli jsem na ni ještě hleděl, když jsem to držel v rukách černé na bílém a pak to podepsal. Přehodil jsem si tašku přes rameno a s papíry v rukách tiše ale rázně zaklepal na Sasukeho dveře. Po vyzvání jsem vešel dovnitř. Sasuke seděl jako obvykle za stolem. Zřejmě toho moc nenaspal, stejně jako já, měl takovou strhanou tvář. Přistoupil jsem ke stolu.
,,Tady je vaše smlouva s Peinem, pane. Dovolil jsem si tam udělat ještě nějaké poznámky, které byste pak s ním mohl ještě projednat, pokud to není úplně uzavřené,“ řekl jsem tiše a položil před něj malý stoh papírů, ,,A tady, prosím, podpis.“
Sasuke zvedl hlavu a smutně se na mě podíval. Vzal do ruky propisku.
,,Nerozmyslíš si to ještě? Proč tak najednou?“ hleděl na mě upřeně, jako by se v mé tváři snažil najít známku pobavení, že si s tou výpovědí dělám srandu.
,,Ne, je to moje konečné rozhodnutí,“ odpověděl jsem mu na první otázku.
Na tu druhou jsem mu odpovídat nechtěl. Ještě bych se tu sesypal.
Sasukeho ruka se lehce třásla a vlasy mu zakrývaly tvář, když se sklonil k pročtení mé výpovědi. Pak ji jednoduchým tahem podepsal. Posunul ji po stole směrem ke mně.
,,Chci, aby sis tohle nechal… jako vzpomínku… na mě,“ posunul po stole i řetízek s přívěskem.
Zamrkal jsem, jak se mi do očí začaly hrnout slzy.
,,Děkuji, ale ne, pane…Nechci si nic připomínat. Už tak na vás těžko zapomenu, když jsme si spřízněný,“ pronesl jsem lehce sarkasticky.
Vzal jsem si výpověď a založil ji do tašky. Narovnal jsem se a natáhl ruku.
,,Děkuji za možnost tu pracovat, pane, byla to pro mě velká zkušenost i čest.“
Sasuke se postavil.
,,Kam půjdeš?“
,,To už není vaše starost, pane.“
Nakonec s povzdechem natáhl ruku a potřásl si s tou mojí.
,,Tak… asi hodně štěstí?“ nadhodil tiše.
,,Děkuji, pane,“ nechtěl jsem, ale musel jsem jeho ruku pustit.
Tiše jsem odešel z jeho kanceláře a o několik minut později i z firmy.
Naruko 