,,Jsi posledních pár dnů nějakej divnej,“ konstatoval Kankuro, když jsem zaklapnul desky a hodlal konečně v pozdních hodinách odejít ze své kanceláře.
Podíval jsem se na něj s pozdviženým obočím. Myslel jsem si, že to zakrývám dokonale. Dřív by nic takového neřekl. Možná by to ani nepoznal, protože se na mě moc nedíval a spíš se snažil být ode mě co nejdál.
,,Nevím, co tím myslíš. Chovám se normálně,“ odvětil jsem.
,,Hele… jestli tě něco trápí, nad něčím přemýšlíš nebo si s něčím nevíš rady… můžeš se mi svěřit. Jsem tvůj brácha a od toho bráchové jsou, ne?“
Tímhle mě dost překvapil. Tohle jsem od něj opravdu nečekal. Vážně mě bere jako svého bratra? Jistě, jinak mě brát ani nemůže, když jsem doopravdy jeho pokrevní bratr, ale chápete mě, ne?
,,Hm, řekl bych, že jsem v pořádku,“ asi jsem řekl nesmysl, protože se uchechtl.
,,Poslední dny, respektive od odchodu Uzumakiho a jeho týmu mi přijdeš takovej… hm, duchem mimo. Jsi pořád takový zamyšlený. Víc než obvykle,“ odvětil, ale pak nad tím mávnul rukou, ,,Nebudu to z tebe páčit. Ale moje slovo platí. Až se mi budeš chtít svěřit, jsem tu pro tebe.“
Postavil se z gauče, na kterém doteď seděl a skoro neslyšně opustil mou kancelář.
Chvíli jsem stál na místě a zíral na místo, kde ještě před chvílí byl. Pak jsem nad tím jenom pokroutil hlavou, zhasnul hlavní světlo, a i já konečně opustil kancelář, do které se ráno zase vrátím.
Chodba za dveřmi byla prázdná. Osvětlovalo ji jenom pár zapnutých světel. Myslel jsem si, že na mě počká, ale asi někam pospíchal. Uchechtl jsem se. Spíš bych se ho možná měl vyptávat já, kam skoro každou noc mizí. Párkrát jsem ho totiž dokonce načapal, jak si spěšně smývá z obličeje ty svoje praštěný fialový čmáranice. Že by loutkářovo srdce uchvátila nějaká žena? Nebo dokonce muž? Budu to muset zjistit, abych odvedl aspoň na chvíli pozornost od sebe a od svého zamyšlení.
***
,,Tem? Jsi doma?“ houknul jsem v předsíni do ztichlého domu.
,,Jo, jsem v kuchyni!“ dostalo se mi křiklavé odpovědi.
Zamířil jsem tedy tam.
Stála opřená o linku a v ruce držela poloprázdnou sklenku. Pozdvihl jsem tázavě obočí.
,,Ty piješ?“ vydechl jsem nedůvěřivě.
,,Jenom jednu skleničku,“ odvětila mi.
Nebylo to u ní obvyklé.
,,Co se děje?“ zeptal jsem se zvědavě a sundal ze zad tykev.
,,To nestojí za řeč,“ mávla nad tím rukou a její obličej se trochu zakabonil.
,,Fajn, nebudu to z tebe páčit,“ pokrčil jsem rameny a měl se k odchodu do koupelny.
,,Je to takovej idiot!“ uslyšel jsem její vzteklý hlas.
Ušklíbnul jsem se. Nikdy nevydržela mlčet dostatečně dlouho. Otočil jsem se na ní.
,,Kdo?“
,,Shikamaru,“ vydechla.
,,Myslíš ten týpek z Listový?“
,,Jo.“
,,A co je s ním?“
,,Buď jsou muži naprosto debilní osobnosti a omyly přírody, nebo pro něj nejsem asi dost přitažlivá,“ vydechla naštvaně a pevněji sevřela skoro prázdnou sklenku.
,,Tem se nám zamilovala?“ ušklíbnul jsem se na ní.
Zpražila mě zamračeným pohledem.
,,Asi… asi ano, ale… ale je to zřejmě jenom jednostranný. Nevím už, jak tomu idiotovi dát najevo, aby mě pozval na rande,“ řekla sklíčeně.
,,A co kdyby ses ho zeptala?“
,,Viděl jsi někdy ženu zvát muže na rande?“
Pokrčil jsem rameny.
,,Asi ne… víš, že tohle není moje parketa.“
,,Tak vidíš. Žena nikdy nezve muže na rande. Muž musí pozvat ženu.“
Hm, zajímavé.
,,A… co když jsou dva muži nebo dvě ženy?“ zeptal jsem se jí zpříma.
Překvapeně se na mě podívala. Opět jsem jenom pokrčil rameny. Podal jsem to jako naprosto normální otázku, ne?
,,Tam… tam asi zve ten, kdo je více dominantní,“ zamyslela se.
Dobrý vědět.
***
,,Naruto… sakra,“ slyšel jsem vzdychat svoje jméno hlubokým a velmi zastřeným toužebným hlasem.
Sám jsem přivíral oči nad těmi blaženými pocity, které se mi po menší chvilkové bolesti, rozlévaly tělem, když jsem cítil, jak do mě proniká mohutný, tuhý a horký sval, který narážel na mou sakra moc citlivou část těla, o které jsem neměl potuchy, že dokáže přivodit mému tělu tak šílenou slast.
,,G-Ga-áro, mh… r-rych-leji,“ žadonil jsem zadýchaně.
Slova se mi zadrhávala v krku a neproudila z mých úst dál. Místo toho se slova měnila jenom ve slastné vzdychání a útrpné kňučení, když rudovlásek nade mnou schválně zpomalil ve svých přírazech.
S trhnutím jsem se vzbudil a posadil se na posteli. Vytřeštěně jsem zíral do tmavého prázdného bytu. Srdce mi v hrudi zběsile tlouklo a můj penis se pod tenkou dekou nadouval jako stožár. Promnul jsem si spánky. Tohle se mi zdálo už po šesté. Ten a samý sen pořád dokola. Asi se z toho brzy zblázním, ttebayo. Pořád se mi o něm zdá. O té naší noci. Plácnu sebou do peřin. Očima zabloudím mezi svoje nohy a s potupným zakňučením zjistím, že můj poklad se stále tyčí v plné výši. Skousnu si spodní ret a rukou jsem zajel pod trenky, kde jsem svůj úd uchopil do dlaně a několika zkušenými pohyby a tichým výkřikem jsem se udělal do ruky.
Gaara to uměl líp, ttebayo. Hned na to zrudnu. Takhle bych myslet rozhodně neměl!
Natáhl jsem se k nočnímu stolku. V šuplíku jsem nahmatal pár ubrousků, které tam mám dané přesně pro tyhle chvíle a pečlivě jsem se očistil. Pohledem jsem zamířil k oknu. Už začíná svítat. Došel jsem k závěru, že válet se v posteli nemá už smysl, a tak jsem nakonec vstal a zamířil plouživým krokem do koupelny.
Po rychlé sprše a ranní očistě jsem se jenom v ručníku kolem pasu přesunul do svého jediného velkého pokoje, kde jsem málem vyletěl z kůže, protože uprostřed něj, na mě čekala Sakura.
,,Kyá! To neumíš klepat, ttebayo?!“ vypísknul jsem polekaně a ruce si připlácnul do rozkroku, aby mi náhodou ručník nespadnul na zem.
,,Já klepala,“ ušklíbla se na mě a přísahal bych, že mě sjela dost zkoumavým pohledem.
,,B-byl js-em ve spr-še,“ zakoktal jsem se.
,,To vidím,“ její úšklebek nemizel, ,,Hokage-sama nás chce vidět, tak pohni,“ pověděla mi tu šíleně důležitou zprávu, která nemohla pár minut počkat a zmizela v obláčku kouře.
Odfrknul jsem si a šel se obléci.
***
V kanceláři jsem se potkal kromě Sakury ještě se Shikamarem a Ino. Po Kakashim a Yamatovi nikde ani památky. Dokonce tam nebyl ani Sai. To bylo docela divný.
,,Konečně jsme tu všichni, takže můžeme začít,“ sjela nás Hokage pohledem.
Opřela se lokty pohodlně o stůl.
,,Vaše mise bude v Písečné vesnici. Kazekage si vás všechny čtyři vyžádal jako osobní ochranku na jedné oslavě, která se tak bude konat. Zřejmě mu asi vyhovují vaše prosperující služby.“
U poslední věty jsem zrudnul jako blázen a uhnul pohledem stranou, čehož si Sakura velmi dobře všimla. Sakra! Jenže… nebyl jsem jedinej, kdo se takhle zachoval. Toho jsem si všimnul zřejmě jenom já. I Ino vypadala velmi zvláštně.
,,Vyrazíte ještě dnes. Kazekage vám na místě sdělí všechny potřebné instrukce. Velitelem vaší mise bude Shikamaru,“ rozpustila naše setkání.
,,Za půl hodiny u brány,“ nadhodil Shikamaru, ještě, než jsme se odešli sbalit.
Docela mě zajímalo, proč jsme byli vybráni jenom my čtyři. Nehledě na to, že já se vyspal s Kazekagem a Shikamarovi nadbíhala Gaarova starší sestra jsem nechápal, proč jde i Ino a Sakura. Ale co už. Vždyť je to jedno.
***
– O půl hodiny později –
U brány jsme se sešli všichni načas. Nijak jsme se nezdržovali a vydali se na cestu. Byl jsem rád, že Sakura se teď drží při Ino, neměl jsem vůbec chuť se s ní o čemkoliv bavit, takže jsem šel víc vepředu po Shikamarově boku.
,,Hlídat nějakou oslavu… pche, to bude otrava,“ slyšel jsem jeho stěžování.
,,Však tam budeš mít Temari, ne? Může to být zábava,“ namítnul jsem.
Překvapeně se na mě podíval. Pokud to teda vůbec uměl, ale jeho výraz tomu dost dobře napovídal.
,,Jak jako budu mít?“ nechápal mě.
,,No, vy dva… jste spolu, ne?“
,,Proboha, ne! Jak si na to, prosím tě, přišel?“
,,Uhm, no… vypadá to, že ti dost nadbíhá,“ podrbal jsem se na temeni hlavy.
Shikamaru s úšklebkem mávnul rukou.
,,Ženská nikdy nenadbíhá, to je úděl chlapa.“
Zamračil jsem se.
,,Uh a… a ty ji nechceš nadbíhat?“
,,Myslíš, že zrovna ona by měla o mě zájem?“ podíval se na mě s povzdechem.
,,No… no… no já nevím, ale… ale přijde mi, že jo, ttebayo,“ zazubil jsem se nakonec na něj.
Vážně jsem si myslel, že to spolu ti dva už nějakou dobu táhnou. Vždy, když se střetli, měli na sebe takový zvláštní narážky, tak jsem si prostě myslel, že spolu chodí. No… asi jsem se očividně spletl.
,,Tys sem jako pozval na tu oslavu Shikamara?!“ vtrhla mi do kanceláře moje starší sestra.
Vzhlédnul jsem s úšklebkem od papírů.
Trvalo jí docela dlouho, než zjistila, koho jsme si na tu oslavu vyžádal.
,,No… jo. Nějakej problém?“
,,A to jako z jakýho důvodu?!“ pěnila vzteky.
Normálně je klidná a nic jí nerozhodí. Jakmile se ale něco týká toho týpka přes stíny z Konohy, je jak prdlá.
,,Už je na čase, abyste si to mezi sebou vyříkali, ne?“ pozdvihl jsem tázavě obočí.
Temari se zamračila a konečně jí napadlo za sebou zavřít dveře.
,,Nemá to smysl, Gaaro. I kdyby to mezi náma vyšlo, jsme od sebe tři dny cesty,“ vykrucovala se.
,,Když si jeden z vás pohne, dá se to stihnout za den a půl,“ pokrčil jsem rameny.
Temari pozdvihla tázavě obočí.
,,Ty by si snad takovouhle cestu kvůli někomu absolvoval?“
,,Kdybych někoho miloval tak ano.“
,,A jak dlouho by vám to vydrželo, než by vás tohle cestování přestalo bavit?“
Dobrá otázka. Pokrčil jsem rameny.
,,Nějakou dobu určitě,“ odpověděl jsem vyhýbavě, ,,To nevíš, pokud to nezkusíš.“
,,Copak můžeme mít vztah na dálku, Gaaro? Co potom, kdybychom to dali opravdu dohromady a bylo to mezi náma vážné?“
,,Tak by si se buď přestěhovala do Konohy anebo on do Suny,“ odpověděl jsem ji s naprostým přesvědčením
Užasle se na mě podívala.
,,Vidíš to moc jednoduše,“ mávla nad tím nakonec rukou.
,,Nikdy nic nevidím moc jednoduše. To víš… Měla bys jim připravit pokoje.“
Znovu se zamračila.
,,Copak jsem nějaká hotelová služka?!“
Ušklíbnul jsem se na ní a v očích se mi pobaveně zablesklo. Pochopila. Rychle.
,,No to teda v žádným případě ne!“ zařvala na mě vztekle a s poměrně drsným prásknutím dveří zmizela.
,,Co to jako mělo bejt?“ dveře se znovu otevřely a v nich stanul můj bratr.
Povzdychnul jsem si. Dneska nebudu mít asi chvíli klidu.
,,Temari přišla na to, koho jsem z Listové pozval na tu oslavu.“
,,Jo? A koho?“ zajímal se.
,,Naruta, Sakuru, Shikamara a Ino.“
,,I-Ino?“ zadrhnul se.
Ale, ale, ale.
,,Nějaký problém?“
,,N-ne… j-jen… proč zrovna jí?“
,,Je se Shikamarem v týmu, stejně jako Naruto se Sakurou. Přišlo mi vhodné je sem takhle po párech pozvat.“
,,A-aha,“ polknul.
,,Budou bydlet u nás. Bude to tak asi nejlepší.“
,,U-u nás?“
A je to tady! Šuká s Ino! Jsem si více než stoprocentně jistej! Cha! A ty mi tu šprkej něco o svěřování se.
,,Nechceš mi něco říct?“ zeptal jsem se ho jen tak mimochodem.
,,N-ne… Měl bych.. mám ně-nějaký povinnosti,“ a zmizel.
Hm, všichni tři jsme zamilovaní do ninjů z Listové vesnice. To je mi ale náhodička, že?
Počítal jsem s tím, že by měli všichni čtyři dorazit dnes k večeru. Pozítří se konala oslava a počítal jsem, že se tu zdrží aspoň ještě jeden den po ní. To jsou tři dny na to, aby se mezi námi šesti všechno nejspíš vyjasnilo. Sakura je jen… jen na okrasu, aby to vypadalo.
Naruko 