Uběhlo dalších několik, pro Sasukeho naprosto nezáživných a nudných dní. Sakura se stále nevracela z mise se svým novým týmem. A Sasuke se upřímně začínal dost nudit. Sice si vyzjistil, kde Jiraiya bydlí, ale nikdy ho tam nezastihl. A ani v konožských lázní, kde se prý obvykle zdržoval. Jít za Hokage a poptat se, kde Jiraiya je nebo tráví čas, nemohl, jelikož by ji okamžitě došlo, odkud vítr vane. Začínal být poměrně bezradný, ale nehodlal se vzdát.
***
Po dalším poměrně namáhavém tréninku se rozhodl, že se trochu projde a zkusí si znovu utřídit myšlenky.
Procházel zrovna kolem řeky, když jeho bystré uši zaslechli kousek dál v malém lesíku, jakýsi rozhovor. Ihned poznal Kakashiho hlas, ale ten druhý mu byl ještě zcela neznámý. Zamaskoval proto ihned svoji chakru a nepozorovaně se přiblížil k místu, kde konverzace probíhala.
,,Ještě pár dní a dokáže to. Ovládne ho,“ prohodil uznale Kakashi k druhému, o trochu mladšímu, muži.
,Tohle musí být zřejmě Yamato,‘ napadlo ihned tmavovláska.
,,Souhlasím, je dost vytrvalý a tvrdohlavý na to, aby to dokázal. Upřímně mě děsí, jak dobře mu to zatím jde,“ odvětil druhý.
,O čem to mluví? Koho ovládnout?‘
Kakashi se zasmál.
,,Když se Naruto do něčeho zakousne, nepustí se, ani kdyby mu měli hlavu urvat.“
,,Jo, na to už jsem přišel, ale přece jenom bychom měli v tom tréninku trochu zpomalit, nebo ho to zabije. Je to plýtvání obrovské chakry a když to neuhlídáme, dostaneme se tak do pěknýho průseru. A nejenom my.“
,Zabije? Průser?‘
,,Já vím, Yamato, taky jsem nad tím přemýšlel, ale na druhou stranu, čím dřív Naruto dostane Kyuubiho a jeho chakru pod kontrolu, tím dřív tohle skrývání a tajnůstkaření skončí… Nevšiml sis snad, jak to Naruta sžírá?“
,Kyuubi? Takže je to nakonec pravda…‘
,,To je úděl ninji, Kakashi, moc dobře to víš. Ale vesnici musíme pomalu připravovat na to, že nejobávanějšího démona všech dob, zapečetěného do kluka, k němuž se každý otáčel dříve zády, máme naprosto pod kontrolou. Musíme si být jisti, že to vyšlo. Žádné domněnky nebo předpoklady.“
,,Rozumím, Yamato. Zajdeme za Tsunade a povíme ji o dnešním tréninku.“
,Takže proto se náš tým rozpadnul? Protože má v sobě démona? Vždyť náš tým fungoval po čtyři roky, proč teď? Musí se něco dít ještě něco jinýho! Naruto mohl přece Kyuubiho dostávat pod kontrolu už dřív, proč až teď?‘
Sasuke byl opět zcela zabrán do svých myšlenek.
Měl více otázek než odpovědí, a to ho neskutečně sralo. Nechápal ani, proč tak lpí na tom, aby jejich tým byl zase oficiální. Mělo by mu to být přece jedno, ne? Proč se tak strašně zajímá o to, co se s Narutem teď děje? Má to snad nějaký hlubší podnět? Sasuke nad tím zavrtěl hlavou. To byla blbost. Prostě a jednoduše neměl rád změny. A taky tajemství.
***
Šel se skloněnou hlavou, a když ji zvedl, sám žasl nad tím, kam ho nohy takhle sprostě zavedly. Stál před Narutovým bytem. Svítilo se tam. S povzdechem opět vyskočil na zábradlí u Narutova okna. Dnes bylo otevřené, a tak se sprostě pozval sám dovnitř. Jen, co se jeho nohy dotkly podlahy, zezadu mu někdo přitiskl kunai ke krku.
,,Kurva, Sasuke! Fuj, to jsem se lekl!“ uslyšel u svého ucha známý hlas a kunai najednou zmizel.
Užasle a uznale se otočil.
,Jak to, že je tak rychlý? Jak to, že jsem ho neviděl?‘
Blonďák jej probodával úlevným pohledem. Stál tam jenom v černém vytahaném triku a trenkách.
,Kde je to zranění, co měl nedávno na obličeji? Přece se nemohlo tak rychle zahojit… I když… mohl si dojít za Tsunade. Ta by ho toho dokázala zbavit… Nejspíš.‘
,,Co tu chceš?“ vyzval jej blonďák k nějaké konverzaci.
,,Chtěl jsem vědět, jak se máš,“ odvětil ledabyle Sasuke.
Překvapilo ho, že je to vlastně pravda. Opravdu se zajímal o to, jak se má.
Naruto lehce pootevřel údivem ústa.
,,No… docela dobře… Jde to… Heh,“ prohodil a nervózně se podrbal v blonďatých vlasech na zátylku, ,,A co ty?“
,,Zvykám si,“ odpověděl Sasuke popravdě s myknutím ramen, ,,Není lehký přivyknout si jen tak novýmu týmu, když seš čtyři roky zvyklej na úplně jinej režim.“
,,To chápu,“ kývnul Naruto.
Vypadal smutně.
,,A jak se má Sakura-chan?“ zeptal se, aby zahnal chmury.
Sasuke znovu pokrčil rameny.
,,Upřímně nevím. Už několik dní je na misi, nemám o ní žádné zprávy, ale… napadlo mě… co si takhle jít někam sednout, až se vrátí?“
Naruta Sasukeho nabídka vyvedla dost z míry. Nečekal to. Byla pravda, že si občas, když byli ještě tým, šli někam posedět, aby udrželi mezi sebou jakési přátelské vztahy a víc stmelili tým, občas s nimi chodil i Kakashi, ale většinou to navrhovala právě Sakura nebo Naruto. Sasuke to navrhl pouze čtyřikrát. A to každý rok na svoje narozeniny. Tři roky sedávali u džusu a poslední rok u saké. Občas to bylo opravdu příjemné posezení, to Sasuke musel sám uznat. Hlavně, když Sakura konečně pochopila, že nemá smysl se snažit o něco, co nikdy nedostane. Hned to bylo o tolik uvolněnější.
,,Ne-nemyslím si, že je to dobrý nápad… N-nebudu mít tolik času,“ odvětil Naruto a uhnul pohledem.
,,Sakra, co se s tebou děje?!“ vyhrkl Sasuke naštvaně, jak ho tahle vyhýbavá odpověď vytočila.
,Když to nejde po dobrým, musí to jít po zlým.‘
Naruto se na něj vyplašeně podíval. Nečekal jeho vzteklou reakci na svoji odpověď.
,,Nic, co by tě mělo zajímat,“ řekl jen.
Nesměl se nechat vyprovokovat. Musel se za každou cenu udržet chladným, jak ho to učil Kakashi, Yamato i Sai. Všechny city stranou. Tak jak to dělal vždycky Sasuke. I od něj si musel brát příklad.
,,Jenže mě to zajímá! Dost mě to zajímá!“
,,Proč?“
,,Protože chci už do prdele vědět, co se to tady děje! Něco tady smrdí a já chci vědět, co to kurva je! Ani Sakura nebyla tak blbá, aby si nevšimla, že to není jenom tak!“
Sasukemu už opravdu docházela trpělivost. Jedním skokem přiskočil k Narutovi. Opět u něj byl tak zatraceně blízko, jako před pár dny v Ichiraku. S úlekem si uvědomoval, že ta blízkost mu dělá vlastně dobře. Šíleně dobře. Cítil mrazení po páteři.
,Jak asi chutnají jeho rty? Jaké to je ho líbat?‘
Zarazil se nad svými podivnými myšlenkami, které nyní napadaly jeho mysl.
,,Koukej ze sebe už konečně vysypat, co se děje,“ zavrčel chladným hlasem blonďákovi do obličeje a svoje podivné myšlenky ignoroval.
,,Nemůžu,“ hlesl jenom modrooký ninja a ustoupil od něj dozadu.
Černovláska zamrzelo, že mu zmizel z tak příjemné blízkosti, ale zároveň ho šíleně nasral fakt, že mu prostě zase nic neřekne.
,,Naruto! Víš, že nesnáším tajemství! Nikdy si nebyl tajnůstkářský typ, tak už přestaň dělat herečku a vyklop to!“
Naruto zvedl vzpurně hlavu.
,,Jestli to chceš vědět, budeš to muset ze mě vymlátit.“
Sasuke se zarazil. Opravdu mu tady nabídnul souboj?
,,Není tady nějaká jiná možnost?“
,,O žádné jiné možnosti nevím… Jestli chceš opravdu vědět, co za tím stojí, musíš to ze mě vymlátit,“ řekl neústupně s bradou stále vztyčenou a odhodlaným výrazem ve tváři, ,,Nebo to hold přijměte tak, jako to je a přestaňte se v tom už rejpat, ttebayo.“
,,Přijdu na jinou možnost, jak to z tebe dostat,“ odpověděl Sasuke a zmizel.
,,To jsem zvědavej na jakou,“ zašeptal Naruto do ticha bytu.
***
Sakura se o dva dny později konečně vrátila z mise a jako první po přivítání s rodiči neudělala nic jiného, než se rozhodla vyhledat Sasukeho. Našla ho u něj doma. Ochotně přijal její nabídku si zajít na saké.
,,Tak co? Zjistil si něco? Celou misi jsem napjatá k prasknutí,“ spustila hned, co se usadili a objednali si rovnou celou lahev.
,,Něco ano,“ kývnul tmavovlásek, ale moc spokojeně se netvářil.
,,Tak mě už, sakra, nenapínej a spusť,“ pobídla jej nedočkavě.
A tak Sasuke spustil všechno, co se zatím dozvěděl. Moc toho nebylo, ale aspoň měli něco málo, s čím snad mohli pracovat.
,,… A ke všemu tomu mi řekne, že jestli chci skutečně vědět, co se děje, musím to z něj vymlátit,“ dovyprávěl s úšklebkem, který byl ale jiný než ty ostatní, kterými všechny okolo sebe častoval.
Dopil třetí sklenku a dolil si.
,,Neuvažuješ snad nad tím, že vážně dospějete až k tomuhle,“ zamračila se na něj lehce růžovovláska.
,,Ne, to zatím nemám v úmyslu. Musíme přijít na jiný způsob, jak to zjistit, ale… pokud mi nezbude nic jinýho a na nic nepřijdeme… vymlátím to z něj,“ řekl rozhodně, ,,Bude to aspoň trochu připomínat starý časy.“
,,Nenapadá mě jiný způsob… když odmítnul dokonce i to posezení s námi,“ posmutněla Sakura.
,,Hn.“
Sasuke se zahleděl někam za svou bývalou týmovou partnerku. Dva dny nepřemýšlel nad ničím jiným než nad tím, jak Naruta donutit mluvit. Pak se najednou zarazil.
,,Hele… všimla sis někdy, že by byl do někoho zakoukanej?“ zeptal nakonec, ,,Že by se mu někdo líbil?“
Sakuřiny tváře mírně znachověly.
,,Když nepočítám sebe tak… ne… Navíc tu svou neutuchající lásku ke mně mi přestal vyjevovat před asi dvěma lety. Jen tak. Z ničeho nic,“ pokrčila ke konci rameny.
Ne, že by ji to nějak vadilo. Vlastně byla ráda, že se s ní bavil konečně i trochu normálně, než že ji v jednom kuse zval na rande. Navíc i ona několik měsíců potom přišla na to, že se vůči Sasukemu chovala úplně stejně bláznivě, jako Naruto k ní, a proto s tím přestala. A jejich tým se poté semknul ještě víc.
,,Hn… Myslíš si teda, že pálí po někom jiném?“
,,To netuším, Sasuke, s ničím se mi nesvěřil. Ani jsem si snad nevšimla, že by po někom koukal,“ pokrčila sklesle rameny a pohrávala si v rukách s prázdnou sklenkou.
Tmavovlásek ji beze slova dolil.
Hodnou chvíli byli zticha. Jen upíjeli a ztráceli se ve svých myšlenkách.
,,Hele… t-to je Naruto,“ vydechla najednou Sakura a pohled upínala k nově příchozímu.
Sasuke se otočil. Opravdu to byl on. A mířil si to rovnou k nim.
,,Ahoj, slyšel jsem, že si se vrátila z mise, tak mě napadlo sem zajít, jestli tu na vás náhodou nenarazím. Můžu si sednout?“ pousmál se na ně, když se k nim dostal.
Sasuke mu beze slova a bezmyšlenkovitě udělal místo vedle sebe. Udělal to tak nějak automaticky. Možná mu podvědomě chtěl být na blízku.
,,Jak se máš?“ začala hned Sakura zvesela, jen co se posadil.
,,Ale jo jde to, jen je to trochu náročný posledních pár dnů. A co ty?“ usmál se na ni Naruto vřele.
,,No, jsem ráda, že mě nepřeřadili někam, kde nikoho neznám. Nestěžuju si, ale…“ nechala větu volně viset a svůj zelený pohled zabodávala do toho modrého.
Blonďák si povzdechnul.
,,Hele lidi… byl bych rád, kdybychom se nebavili o tom, co teď momentálně je, ale bavili jsme se tak jako dřív. Je mi jasný, že chcete vědět, co se děje, ale nemůžu vám nic říct a jestli na mě budete naléhat, prostě se zvednu a půjdu. Prostě to přijměte tak, jak to je. Jednou přijde čas, kdy vám budu moct všechno říct, ale teď mě do toho prostě nenuťte,“ uvedl věc na pravou míru a sjel ze Sakury na Sasukeho.
,,Fajn,“ ucedil zamračeně tmavovlasý shinobi.
Dívka jen nuceně přikývla, ale nakonec se volně rozpovídala o misi, kterou absolvovala. Pak se trochu rozmluvil i Sasuke. Naruto je jen tiše poslouchal a občas něco prohodil.
Naruko 