Ani nevím, v kolik jsme šli spát. Rozdali jsme si to několikrát. A… No jo, bylo to úžasný. Jakby taky ne. Byl to Uchiha. Vždy a ve všem perfektní Uchiha.
Rty mě šíleně pálily po tom, jak jsem toužil ho políbit, ale něco ve skrytu duše mi říkalo, ať to nedělám. A já to něco poslechnul. Kdo ví, třeba bych se do něj ještě mohl zamilovat, a to vážně nechci. I když silně pochybuju o tom, že by se můj cit k němu po nějakém polibku vůbec změnil. Je to přece můj šéf. Nechci s ním mít nic, kromě práce, společného. Dobře, a kromě dnešní naprosto skvělé noci…
***
Dobře, a kromě dnešního rána, protože jsem se vzbudil tím, že ve mně ten parchant nestydatě jezdil. A evidentně si to dost užíval. Pootočil jsem na něj přes rameno hlavu a zadíval se do jeho vzrušením zastřených černočerných hloubek.
,,Krásný ráno,“ ušklíbnul se na mě, když postřehnul, že jsem konečně vzhůru a zrychlil svoje pohyby.
Páni, to bylo po druhý, co mě pozdravil…
Ležel jsem k němu zády. On mě držel v podkolenní jamce a hezky mě projížděl. Neodpověděl jsem mu, místo toho jsem si jazykem navlhčil rty a zaklonil hlavu dozadu.
,,Nádherně voníš… Nemůžu… Si pomoct…“ zamručel mi nadrženě do ucha.
Páni, kompliment… Tohle už je nějaký podezřelý, vážení. Ale na nějaký hlubší úvahy a přemýšlení o tom, proč se najednou ke mně chová celkem slušně, jsem neměl čas. Mnohem raději a s větší, nadšením jsem se začal věnovat tomu, co jsme právě dělali.
***
,,Budu… Budu si muset zaběhnout do lékárny… Pro prášek, pane…“ zamumlal jsem skoro celý udýchaný, když jsme se celí uvolnění a zadýchaní rozvalili do peřin.
Sasuke se bezeslova zvednul a přešel ke svému příručnímu zavazadlu, kde se chvilku přehraboval. Pak po mě hodil krabičku. Málem mě s ní trefil, protože jsem se jaksi zasekl pohledem na jeho přehnaně božském pozadí a poté na jeho penisu, když se ke mně zase otočil čelem. Všimnul jsem si, že jsem mu včera pěkně podrápal záda. Měl tam dlouhé krvavé škrábance.
Zvedl jsem pouze obočí. Proč sebou vozí pilulky proti početí?
Sasuke se mému výrazu krátce zasmál a pokrčil rameny.
,,Vždycky je mám s sebou… Pro všechny případy…“ odpověděl na mou nevyslovenou otázku.
,,A kondomy náhodou nenosíte?“ neodpustil jsem si malé rýpnutí.
,,Nesnáším to dělat s kondomem… Je to jako když mám na péru kus igelitu. Chci to cítit všechno, je to příjemnější… Myslím, že pro oba…“ na konci se jeho hlas přeměnil v příjemné zamručení.
Nestydatě si prohlížel moje nahé tělo. A na mě přicházela znova chuť souložit. On na tom byl stejně. Ne. Nemůžeme to zase dělat do hajzlu! Tohle je jeden velkej omyl sakra!
Rychle jsem vyndal z blistru jednu pilulku a hodil jí do pusy, spolknul a zapil vodou ze sklenice připravené na nočním stolku.
Tiše se ten zmetek přikradl zpět k mé posteli a drze se do ní nasáčkoval.
,,Nemáte svoji postel?“ zabručel jsem naoko naštvaně.
,,Tady je to příjemnější,“ otočil se na bok a podložil si dlaní hlavu.
Díval se na mě. Hladově. Prohlížel si mě. Chtivě. Jazykem si olíznul rty. Nasucho jsem polknul. Tohle bylo děsně sexy.
,,Jak dlouho ti trvá heat?“ zeptal se najednou.
Trochu mě tím rozhodil. To je snad osobní informace, ne?!
,,O-obvykle t-ři až pět dní.“
Naklonil se nade mě, až jsem pomalu zapomněl dýchat, jak moc blízko to bylo. Černýma očima se vpíjel do mých modrých a mě začalo srdce tlouct o něco rychleji.
,,Tak co kdybychom zůstali po celou dobu tady, hmm?“ navrhnul mi.
,,C-co?“
,,Do Tokia se vrátíme, až ti skončí heat,“ vysvětlil.
Pořád mi tykal. Ne, že by mi to vadilo.
,,Nebo máš snad jiný plány?“ zavrněl a s nosem přitisknutým u mého krku, který stále obepínal límec, nasál plně mou vůni.
,,Proč sis to vůbec vzal?“ zavrčel téměř popuzeně a nosem drkal do límce.
,,Nechci být označený,“ odvětil jsem jednoduše.
,,Proč?“ nechápal.
,,Nejsem věc, abych někomu patřil,“ ušklíbnul jsem se.
,,Ani mě nechceš patřit?“ zeptal se tak tiše, že jsem ho skoro neslyšel.
Co?! Co to tu mele sakra za bláboly, dattebayo?! Povídalo se o něm, že si užívá. Dost si užívá. Ale nikdy nikoho neoznačil. Proč by chtěl proboha značit zrovna mě?! Srdce se mi ale rozbušilo ještě rychleji a hlasitěji. V břiše jsem měl nějaký divný pocit.
Zvedl hlavu a zadíval se mi do očí. Pomalu se svými rty začal přibližovat k těm mým. Cítil jsem to šílené napětí. Rty se mi roztřásly. Bylo to jako zpomalený film.
,,Žádný líbání!“ připomněl jsem mu rychle a připlácl si ruku na ústa.
Skvělý. Vypadám před ním jako totální debil. Ach jo.
,,Proč?“ pozdvihnul nechápavě obočí.
,,Moje zásada,“ odbyl jsem ho.
Roztomile cuknul hlavou na stranu a zvláštně se na mě podíval. Vztáhl ruku a prohrábl mi moje krátké, rozcuchané blonďaté vlasy.
,,Jsi zvláštní,“ vypadlo z něj polohlasem.
Nevypadalo to ale, že to myslí nějak zle. Spíš… Spíš se mi zdálo, že to snad i myslí jako pochvalu.
,,Proč si to myslíte?“
,,Prožili jsme nejvášnivější noc mýho života, souložili jsme i ráno a pořád mi vykáš… Zásadně se nelíbáš. Nosíš límec…“ začal vypočítávat.
,,Límec nosí spousta lidí,“ zamračil jsem se.
,,A spousta lidí se taky nelíbá?“
,,Je to prostě moje zásada.“
,,A proč ji máš?“ nechápal a pořád dotíral.
Uměl bejt dost vlezlej, zvědavej a neodbytnej.
,,Tuhle zásadu jsem možná zdědil po mámě,“ zasmál jsem se.
,,Po mámě?“
,,Jo… Ona se políbila poprvé až s tátou… Zajiskřilo to mezi nimi. Řekla mi, že to bylo proto, že to bylo z pravé lásky,“ odpověděl jsem.
Teď mi to přišlo jako nějaká pohádka, když jsem to vyslovil nahlas. A ještě před ním. Polibek z pravé lásky. To už v týhle době dávno neexistuje.
,,Myslíš si, že by to mezi námi zajiskřilo?“ ušklíbnul se na mě trochu posměšně.
Zrudnul jsem.
,,No to určitě ne! Ale já chci políbit někoho, ke komu budu něco cítit.“ zpražil jsem ho.
Tím jako nechci říct, že jsem se nikdy nelíbal. Jasně, že jsem se už líbal, několikrát, ale… I když jsem po tom políbit právě Sasukeho toužil jako žíznivý po vodě, musel jsem prostě poslechnout svůj instinkt a odolat tomu.
,,A ke mně nic necítíš?“
,,Mezi námi je čistě profesionální vztah,“ až potom, co jsem to dořekl, jsem si uvědomil, jak debilně to momentálně vypadalo.
Ležím tu s ním nahej v jedný posteli po vášnivým sexu.
Sasuke se zasmál a sjel nás oba pobaveným pohledem.
,,Zajímavý profesionální přístup, jen co je pravda,“ neodpustil si.
Zamračil jsem se a našpuleně přes sebe natáhnul pokrývku tak, že mi koukala jenom hlava. Dospělé chování, Naruto, opravdu dospělé.
Sasuke se zasmál znovu, pak ale téměř okamžitě zvážněl.
,,Nezakrývej se, jsi nádherný.“
Mírně jsem šokem pootevřel pusu. Kompliment číslo tři? Nepraštil se do hlavy náhodou? Nikdy jsem nezažil, že by byl na někoho takhle milý. Ani na základce.
Zrudnul jsem. Zase. Přijdu si jak v pubertě. Krucinál, co to se mnou dělá?!
,,Zajdeme si někam na oběd? Snídani jsme už prošvihli,“ změnil nakonec téma a pohledem zalétnul k hodinkám na ruce.
Za to jsem mu byl vděčný.
,,J-jo, dobrý nápad, p-pane.“
,,Bože, říkej mi už konečně Sasuke… Známe se už roky, ne?“ protočil očima.
Polknul jsem a raději se rychlostí blesku vyhrabal z postele. Zaplul jsem beze slova do koupelny. Zamknul jsem za sebou. Musel jsem si sundat límec, abych se mohl vysprchovat, a neriskoval tak, že ten nadrženej magor za mnou vlítne a označí si mě.
***
Na oběd jsme zašli do příjemné restaurace mimo hotel. Celou cestu jsem byl úplně naježenej, protože na mě každá alfa zvrhle zírala. Cítili mě. Cítili to, že mám heat a moje tělo vysílá mnohem silnější vůni než mimo cyklus. A mě to bylo děsně proti srsti.
Když si ale všimly toho, že je tam se mnou Sasuke, pohled zase rychle stočily jinam. Věděly, kdo je po mém boku. Rodina Uchihů byla v první řadě velmi známá a mocná, a v druhé ze Sasukeho alfí feromony také poněkud jasněji vyzařovaly, i když říji neměl.
V období heatu bylo pro omegy opravdu špatné vycházet ven, hlavně sám. Nespočetněkrát se stalo, že omegu na ulici, i za bílého dne znásilnili, pokud nebyla po vůli, i když byl její chtíč vysoký. A samozřejmě žádná z alf, která se účastnila tohoto násilí potrestána nebyla. Proč? Protože takhle je nastavená naše společnost. Alfy můžou všechno, omegy nic. Dobrý, ne?
***
,,Jestli chceš, můžu s Itachim tu schůzku posunout na dýl,“ řekl Sasuke poté, co požádal obsluhu o lístek, aby mohl zaplatit útratu.
,,Není potřeba, umím to. Když tam na mě někdo neskočí, odprezentuju to bez problému,“ ušklíbnul jsem se poněkud sebevědomě.
Sasuke se na mě usmál. Jakože opravdu usmál. Nechtěl jsem to, ale musel jsem si přiznat, že je fakt krásný, když se usmívá. Opravdu mu to sluší. Najednou nebyly jeho rysy tváře tak ostré a přísné.
,,Kolik jsem vám dlužný? Nechci, abyste za mě platil,“ optal jsem se, když zaplatil i se slušným dýškem a v klidu dopíjel sklenku vína, kterou si k jídlu poručil.
,,Jsi opravdu zvláštní,“ přimhouřil zadumaně oči.
Povytáhl jsem nechápavě obočí. Proč zase?
,,Jsi snad jediná omega, co za sebe nenechá platit,“ ušklíbl se a objasnil mi to.
,,Nejsem rád někomu dlužnej,“ odvětil jsem s pokrčením ramen.
Přece nejsme na žádným rande, ale na normálním obědě. Tak proč bych za sebe měl nechat platit? To přece postrádalo smysl, ne?
,,Nech to bejt, stačí mi, když večer zase hezky roztáhneš nohy,“ zamručel podmanivě a na rtech se mu mihnul krátký zvrhlý úsměv.
Za to mě v očích vzplál ohníček hněvu. Tohle trochu přehnal!
,,Nejsem žádná šukací panna,“ zavrčel jsem na něj pohoršeně.
Vstal jsem poněkud prudčeji ze svého místa, otočil se na patě a zamířil k východu. Nechal ho tam nejspíš trochu překvapeného sedět.
To, že tohle chování mě může stát místo, jsem si uvědomil až když jsem vyšel z restaurace. Do prdele, Uzumaki, začni trochu přemejšlet, než něco uděláš!
S hlubokým povzdechem jsem si na čerstvém vzduchu prohrábnul rozcuchané vlasy a v duchu jsem se už pomalu loučil se svým pracovním místem.
***
Sasuke se vynořil o pár vteřin déle.
,,O-omlouvám se pane, přehnal jsem to, j-já-“ sklopil jsem poníženě hlavu a zadrhnul jsem se.
Nechtěl jsem na jednu stranu vypadat jako kňučící ubožák, co si snaží zachránit zadek před vyhazovem, ale na druhou stranu jsem prostě uznal, že jsem si dovolil moc.
,,Nech to být, máš pravdu,“ kývnul tmavovlasý uznale hlavou a přeměřil si mě pohledem.
Mávnul na taxík.
Jeden nám zastavil a nastoupili jsme. Sasuke nadiktoval adresu firmy, kde Itachi sídlil.
Naruko 