Čtvrtý den, pozdě večer, kdy Sasuke spal a stále svíral Narutovu ruku, jej probudilo skřehotavé šeptání jeho jména a nesmělé mačkání ruky. Trhnutím zvedl hlavu. Okamžitě byl vzhůru.
,,S-S-Sas-S-Sasuke,“ zašeptal trhaně Naruto.
Sasuke na nic nečekal a sundal mu dýchací masku z obličeje.
Blonďák na něj koukal skrze přivřená víčka.
,,S-S-Sasu-Sasu-suke…“
,,Ššš, jsem tady Naruto,“ zašeptal černovlásek a ihned jej začal hladit ve vlasech.
Pak mu vlastně došlo, že by měl jít informovat lékaře, který měl dnes v noci službu o tom, že se blondýn probral.
,,Vydrž ano, za chvilku se vrátím, musím jen někomu dát vědět, že jsi se probral,“ zašeptal mu znovu.
,,N-n-e… n-ne-ne-choď… p-ry-č…“ vzdychnul ztěžka Naruto a stisknul jeho dlaň, jak nejsilněji dokázal.
Sasuke se nad tím pokusem musel usmát. Blonďák měl momentálně sílu jako dvouleté dítě, ne-li ještě menší.
,,P-po-poví-dej… mi… ně-ně-co,“ požádal jej namáhavě.
,,A co ti mám povídat?“
,,C-coko-liv.“
,,Dobře, tak… tak ti třeba zopakuju příběh naší první pořádné mise, kdy jsme porazili Zabuzu a Hakua, jo?“
,,J-jo…“
Naruto neznatelně přikývnul.
A tak se Sasuke pustil do vyprávění historky staré skoro pět let.
Blondýnek po chvíli začal klidně a uvolněně oddechovat.
Černovlásek doprovázen svými slovy, pro svůj klid v duši, nasadil opět Narutovi na obličej dýchací masku. Ve vyprávění neustal. Pokračoval až do konce. A to i jeho samotného později ukolíbalo ke spánku.
***
Ráno, když se Sasuke probudil, zjistil, že ho zkoumavě pozoruje pár modrých, přenádherných očí.
,,Ahoj, Naruto,“ pousmál se na něj a sundal mu dýchací masku.
,,Ah-oj.“
,,Jsi dlouho vzhůru?“
,,Ch-chvil-ku.“
,,Skočím pro doktory, ano?“ řekl Sasuke a vstával ze židle.
,,V-vrát-tíš se?“
,,Samozřejmě.“
Tmavovlásek se rozhodl vyhledat Shizune nebo Tsunade. Shodou okolností našel obě na chodbě, jak se baví u recepčního stolu s lékařem, co měl v noci službu.
,,Sasuke,“ kývla mu Tsunade na pozdrav.
,,Naruto je vzhůru,“ informoval ji.
Hokage se rozšířily oči štěstím a vystřelila okamžitě do mladíkova pokoje, následována svou věrnou společnicí.
Sasuke se za nimi vydal pomalejším a značně klidnějším krokem. Teď už ho nic nenutilo hnát se jako o život.
Když došel do pokoje, Naruto seděl už opatrně polonahý na posteli. Obvazy měl sundané a po ránách, které tam dřív určitě musely být, nebyla ani stopa.
Tmavovlásek se neznatelně zamračil.
,To není přece možné. Nic se nedokáže zahojit takhle rychle. Ani když pomůže medic-ninja. Zůstane minimálně nějaká tenká jizva, jako připomínka.‘
Jenže Naruto neměl na svém těle ani jednu jedinou jizvičku. Jak to bylo možné?
,,Sasuke… Chtěla bych tě o něco požádat,“ otočila se na něj Hokage, jakmile vycítila jeho přítomnost a ignorovala Narutův prosebný výraz, který Sasuke nedokázal nikam přiřadit.
,,Hn?“
Sasuke na ni upřel svoje temné hloubky.
,,Potřebuji, aby ses teď několik dní postaral o Naruta, než bude plně schopen dalších treninků a misí. Kakashi, Yamato a Sai jsou nyní mimo vesnici, a proto jsi ty jediným vhodným kandidátem.“
,,Není problém,“ kývnul.
Aspoň stráví s blondýnem víc času, a to znamenalo jedno jediné. Bude z něj konečně moci vytáhnout to, co se děje.
,,Výborně, to jsem ráda,“ pousmála se.
,,Musím tu… ještě zůstat?“ ozval se tiše s námahou blonďatý mladík.
Tsunade na něj opět stočila svůj oříškový pohled.
,,I kdybych ti řekla, že jo, stejně by si našel nějaký způsob, jak zmizet. V domácím prostředí ti bude rozhodně lépe. Hlavně se, prosím tě, šetři a nepřepínej se. Nic se nemá přehánět a jsi po pěkně těžkém úrazu, tak na to, prosím, mysli,“ dávala mu ihned kázání.
Naruto na své tváři vyloudil zvláštní škleb. Tak nějak divně zkřivil svoje ústa.
,,Jen… musíš tu ještě chvilku vydržet, někoho pošlu pro tvé oblečení. Přivezli tě sem celého potrhaného, takže jsme ty hadry museli rovnou vyházet.“
,,Já tu mám nějaké čisté oblečení,“ ozval se konečně zase Sasuke.
,,Dobrá. Pomoz se mu ustrojit. Jeho tělo je ještě dost ztuhlé. Dlouho ležel a bude mu chviličku trvat, než rozhýbe končetiny.“
Tsunade odstoupila i se Shizune od Narutova lůžka. Přistoupila k Sasukemu a položila mu opět ruku na rameno.
,,Dej na něj pozor. Kdyby cokoliv, víš, kde mě najdeš,“ řekla a poté obě ženy odešly.
Tmavovlásek sjel pohledem na blonďáka. Sjížděl po jeho polonahém těle. Viděl, jak se jemně mladík začervenal. Starší ninja proto přistoupil ke své tašce a vytáhnul jedny černé kraťasy, trenky, bílé volné triko a tmavě modrou mikinu se zipem.
,,Odkrej se,“ přikázal mu jemně a oblečení položil vedle něj.
Naruto tak beze slova učinil. Objevil se tak před Uchihou pouze v trenkách.
,,Dokážeš si je svlíknout nebo ti mám pomoct?“ zeptal se, aniž by si uvědomil, jak úchylně to znělo.
Blonďák zrudnul a zavrtěl hlavou.
,,B-b-bude-š se… budeš se jako dívat?“ skoro vypísknul rozpaky.
Sasuke si uvědomil, že na něj poměrně lačně a zvědavě zírá. Zavrtěl nad sebou hlavou a rychle se otočil.
,,P-promiň,“ omluvil se rychle a díval se do zdi.
Pohled mu však sklouzl k nedalekému zrcadlu, které bylo zrovna schválně na tak vhodném místě, aby stejně všechno viděl, i když byl otočený zády. Snažil se tam nezírat, přišlo mu to dost nevhodné, ho takhle necudně šmírovat, ale nedokázal svůj zrak odtrhnout. Prostě ho nepozorovaně očumoval. A že bylo na co se koukat! S údivem, úlekem i zděšením ucítil, že ho ten pohled rozhodně nenechává chladným a že mu z toho zacukalo v rozkroku.
,Ježíš, snad se mi nepostaví, sakra! Snad se mi nepostaví z Naruta, proboha!‘
,,Hotovo,“ kníknul tiše po několika dlouhých vteřinách blonďák a Sasuke se otočil zpět čelem k němu.
Jako kdyby to nevěděl.
,,Dobrá, natáhni si kraťasy,“ podával mu je.
Naruto tak opatrně učinil.
,,Zvedni ruce,“ přikázal mu a když je modroočko zvedl, natáhl na něj svoje triko.
Podal mu mikinu.
,,Sakra! Nemám tu náhradní boty… Nemůžeš jít bos,“ zamručel nespokojeně Uchiha, když mu došlo, že jeden nezbytný kus k dokonalému outfitu chybí.
,,No nic, vezmu tě na záda,“ pokrčil nad tím rameny.
,,C-co?“ vydechnul blonďák a několikrát zamrkal.
,,Slyšel si, vezmu tě na záda… Vydrž chvilku, jen si sbalím věci a můžeme vyrazit.“
***
Z nemocnice opravdu vyšli tak, že si Sasuke vzal Naruta na záda.
,,Chytni se pořádně, ať mi někde nespadneš,“ poručil mu tmavovlasý shinobi, když se jej Naruto sotva pažemi dotýkal kolem krku.
Blonďák nasucho polknul a zpevnil tedy své objetí. Více se na Sasukeho záda natiskl a snažil se zklidnit plašící bušící orgán v hrudi. Přemýšlel, jestli Sasuke to bušení cítí nebo ne, protože jemu připadalo, že mu srdce za chvíli prorazí hrudní koš, jako vetřelec.
Sasuke jej pevně chytl pod stehny, trošku si jej nadhodil pro lepší pohodlí a vyrazil, nevšímaje si vykulených a překvapených pohledů těch, kteří se právě ocitali v nemocnici.
***
,,Skočím si jenom domů pro nějaké věci, zvládneš to tady tu chvilku sám?“ staral se o několik minut později, když se ocitnul u Naruta doma.
Dobře zakryl svoje překvapení nad tím, že tam bylo útulno a hlavně uklizeno. Vždycky považoval Naruta za lajdáka a bordeláře, takže očekával, že všude budou odpadky, neumyté nádobí, špinavé oblečení, prach a pavučiny. Místo toho to byl naprostý opak. Všude bylo perfektně naklizeno. Ve dřezu ani kousek nádobí, po zemi žádné špinavé oblečení. Rozhlížel se po tom malém pokoji, ve kterém měl Naruto vlastně všechno. Ložnice, obývák a jídelna v jedné velké místnosti. Do kuchyně vedl akorát dlouhý průchozí oblouk ve zdi, u kterého Sasuke ihned poznal, že není původní, ale dostavěný, takže to vlastně vypadalo, jako další místnost. No a poslední místností byla samozřejmě koupelna a záchod.
,,Není mi pět,“ protočil očima blondýn, když ho starší ninja pustil na zem a on si mohl sednout na židli.
Všiml si lehce zaraženého pohledu svého nynějšího opatrovníka a ušklíbnul se.
,,Čekal jsi bordel, co?“ nemohl si odpustit rejpnutí.
,,Upřímně jo,“ zasmál se druhý a pak se otočil k odchodu, ,,Hned budu zpět.“
***
Opravdu se za několik minut vrátil. A v závěsu za ním přišla i Sakura, kterou potkal na ulici a které samozřejmě nezapomněl oznámit, že Naruto už je víceméně v pořádku.
,,Naruto!“ vyjekla a skočila mu se slzami v očích kolem krku, ,,Jsem tak ráda, že jsi v pořádku!“
,,Nic to nebylo, Sakuro,“ zasmál se Naruto překvapen jejím milým chováním.
V devadesáti procentech případů na něj jenom prskala, odsekávala mu, nadávala nebo ho mlátila. Tohle byla příjemná změna, na kterou by si blonďatý ninja rychle zvyknul.
,,Nic?“ vydechla Sakura a pustila ho, ,,Nepřišlo mi, že by to nic nebylo! Byl jsi skoro sedm dní v kómatu!“
Naruto se nervózně zasmál.
,,Trošku jsem to přehnal s tréninkem,“ připustil nechtěně.
,,Trošku?!“ vydechla Sakura a zamračila se.
Pak se otočila na Sasukeho, který stál opodál, jako kdyby chtěla znát nějaké podrobnosti, popřípadě od něj mít nějakou podporu. Ten jen pokrčil rameny. Nehodlal to komentovat.
,,Nemůžeš to takhle přece přehánět! Hrozně jsem se o tebe bála, když tě Kakashi s těma dvěma přinesli! Všude bylo strašně krve, myslela jsem, že jsi umřel!“ oči se jí stále leskly.
,,Mě jen tak něco nezabije,“ zasmál se blondýnek a snažil se tím zlehčit situaci.
,,Naruto… nejradši bych ti jednu vrazila, ale vzhledem k tvému stavu to nechám být. Musíš se šetřit, sakra. Sasuke říkal, že se o tebe má teď starat, než se ti tři vrátí z mise. Kdyby si cokoliv potřeboval, stačí říct nebo někoho poslat a já přijdu, jo?“ naléhala na něj.
,,Jasně, Sakuro,“ kývnul blonďák s úsměvem, ,,Díky.“
,,No, tak já půjdu. Mám ještě sraz s týmem. Tak se tu mějte a opatrujte se,“ usmála se na ně, ještě jednou blonďáka krátce objala a pak odešla.
Sasuke ji šel ale doprovodit. Tak nějak se zasekl na tom, co před chvílí řekla.
,,Jak jako, že všude byla krev?“ zeptal se ji za vchodovými dveřmi, které za sebou pro jistotu zavřel.
Růžovovláska si povzdechla. Za celou dobu nebyla moc schopná se k tomu nějak vyjádřit.
,,Když ho přinesli, byla jsem si zrovna domlouvat službu v nemocnici. Kakashi ho nesl v náruči. Byl celý od krve. I vlasy měl od ní slepené. Myslela jsem, že má rozraženou hlavu. Krev byla úplně všude. Téměř nedýchal. Z oblečení mu zbyli jenom cáry. Skoro to vypadalo, jako kdyby ho napadlo nějaké nebezpečné zvíře. Normálně, a to nepřeháním, Sasuke, mu chyběly kousky kůže! Jak kdyby mu ji někdo jednoduše odloupnul. Nechápu, jak je možné, že na sobě nemá jednu jedinou jizvu. Přece není možné, aby se ty rány, tak rychle zahojily!“ těžce vzpomínala na ten den, kdy svého bývalého parťáka viděla na pokraji smrti, ,,Tohle by podle mě nedokázala zahojit ani Hokage-sama.“
Naruko 