,,Hm, tak tohle je zatím nejhezčí asistent, kterého si mi přivedl na vyzkoušení,“ ušklíbnul se jeho bratr, kterému Sasuke, až na pár jasných známek, vypadl téměř z oka, a sjel mě pohledem hned potom, co jsme se vzájemně představili.
Byl o dobrou hlavu vyšší než Sasuke a taky o pět let starší. Měl dlouhé černé vlasy spojené gumičkou do obyčejného ohonu, pronikavé černé oči a dvě dlouhé velmi zajímavé vrásky podél nosu. Vyzařovala z něj autorita. A taky to byl kus. Ale kdo z Uchihů, ne? Příjemně voněl, ale ne tak, jako jeho mladší bratr.
Skvělý, nemysli na to, nebo se ti postaví, nadával jsem si v duchu.
,,Máš heat, co?“ ušklíbnul se na mě.
,,A-ano, pane.“
Bože tohle bylo tak potupný! Proč se na to každej musí ptát, když je to jasný?! Mám přece límec, kterej to do světa křičí dost jasně, nehledě na to, že ze mě feromony sálají na minimálně kilometr daleko!
,,Nemusíš se bát, nikdo po tobě neskočí,“ mrknul na mě povzbudivě.
Trochu jsem se uklidnil. Nepotřebuju nic jinýho, než to, aby na mě jiné alfy při prezentaci čuměly a tekly jim sliny, jak nadrženejm psům.
,,Můžeme začít?“ vykouknul z prosklené zasedací místnosti rudovlasý chlapec, který mi byl později představen jako Sasori.
Stočily se na mě dva černé zvědavé pohledy. Nemohl jsem nic jiného než jenom kývnout na souhlas. Jako kdyby snad záleželo na tom, jestli jsem anebo nejsem připraven.
***
Po prezentaci, která dopadla lépe, než jsme kdokoliv asi očekával, jsem postával na chodbě před dveřmi do zasedačky a čekal na Sasukeho. Chtěl ještě něco soukromého probrat se svým bratrem Itachim a mně tudíž nezbývalo nic jiného než na něj počkat. Byl by to vrchol neuctivosti, kdybych si dovolil odjet sám na hotel, i když jsem měl heat a bylo by to pro mě mnohem bezpečnější.
,,Musím vám pogratulovat, ta prezentace byla bezchybná, raz dva byste takhle sám uzavřel nějaký obchod,“ promluvil na mě neznámý hlas.
Stál jsem kousek od automatu s kávou a přemýšlel o tom, že bych si možná nějakou koupil, když mě vyrušil ten prozatím zcela neznámý hlas. Otočil jsem se, abych se na dotyčného podíval. Měl delší a hustší vlasy než Itachi, takové roztomile pocuchané a stejně temné pronikavé oči jako každý z jejich rodu. Madara Uchiha. Jo… ten taky nebyl k zahození. Vlastně celý Uchiha klan byl skoro k sežrání. Bohužel. Všimnul jsem si tohohle chlápka v zasedačce. Seděl jako všichni ostatní na židli a jenom na mě upřeně koukal.
,,Uhm, děkuji, pane,“ pousmál jsem se nervózně a všimnul si, jak nepatrně nasává mou vůni.
Znervóznilo mě to. Neměl jsem moc v lásce, když to někdo dělal.
,,Vaše jméno?“ zeptal se mě kupodivu dost mile a začal si mě prohlížet s takovým podivným skoro až loveckým leskem v očích.
,,Uzumaki Naruto, pane,“ odpověděl jsem mu s hlavou vztyčenou.
Potřásli jsme si rukou. Pevně jsem ho stiskl, aby viděl, že nejsem nějakej idiot, co podává ruku jako leklá ryba.
,,Hmm, pevný stisk, to se mi líbí,“ pochválil mě a držel mou ruku možná o trochu déle, než bylo nutné.
Necuknul jsem a vydržel to. Nechtěl jsem, aby si myslel, že se ho snad bojím. Respekt jsem měl, ale bát se? Nikdy.
,,Dej si odchod, strejdo, ten je můj!“ uslyšel jsem zničehonic Sasukeho hlas.
Pustili jsme se jako na povel.
,,Nepatřím nikomu, pane,“ upozornil jsem znovu, ale samozřejmě slušně.
Madarovi cukly koutky směrem nahoru, stejně jako Itachimu, v úšklebku. Jen Sasuke se nepatrně zamračil. Pracuju s tebou, nepatřím ti, už si to uvědom, proboha.
,,Ten hoch se mi líbí čím dál víc, mám rád drzé chlapce, co potřebují zkrotit,“ sklonil se ke mně Madara a tentokrát si zcela okatě ke mně přičichnul.
Polilo mě horko a rozšířily se mi zorničky. Už to na mě zase šlo. Bože, proč zase Uchiha, ksakru?! Proč na ně takhle přehnaně reaguju? Nikdy se mi tohle nestávalo. U nikoho… Mohlo za to snad to, že Uchiha klan byl proslulý svými opravdu silnými feromony? Nejspíš jo, jinak si to prostě nedokážu vysvětlit.
Madara se s pobavením ve tváři stáhnul a postavil se vedle Itachiho, možná aby mě zbytečně nedeptal.
,,Půjdeme,“ rozhodl Sasuke pevným hlasem a sjížděl Madaru nebezpečným ostřížím pohledem.
Jako kdyby měl snad nějakého konkurenta. Jako kdyby žárlil.
,,Zítra oběd tedy platí?“ zeptal se Itachi.
,,Jo, platí, dorazíme tam v jednu,“ přikývnul nejmladší Uchiha.
,,Dorazíme?“ zopakoval jsem nechápavě a několikrát překvapeně zamrkal.
Tahle informace se ke mně nějak nedostala.
,,Ano, dorazíme,“ odvětil můj šéf, aniž by se na mě vůbec podíval.
Pořád pokukoval střídavě po svém strýci a po svém bratrovi.
,,Jdete spolu na oběd? Tak to se rád přidám,“ ozval se s úšklebkem Madara a vyzývavě se na mě podíval, až jsem se z toho mírně otřásl.
Ten sexuální hlad z něj úplně sálal. Šly na mě pomalu mrákoty. Tělo jsem začínal mít opět jako v ohni. Potřeboval jsem to. Hned. Penis mi zacukal v kalhotách a já nasucho polknul. Nepozorovaně jsem do Sasukeho drknul. Ihned pochopil. Díkybohu.
,,Půjdeme, tak zítra,“ rozloučil se se svými rodinnými příslušníky.
,,Na shledanou,“ podal jsem si s nimi ruku, i když bych se nejraději otočil na podpatku a pelášil pryč.
Můj stisk s Madarou byl opět o něco delší, než by se slušelo.
,,Těším se,“ zamručel Madara a blesklo se mu v očích.
Sasuke mě chytnul za rukáv a doslova mě od něj odtrhnul. Zamířili jsme k východu. Na chodbě kupodivu nikdo nebyl. Byli jsme tam sami dva.
***
Když jsme procházeli okolo záchodů, nedalo mi to. Fakt jsem to potřeboval. Pták se mi v kalhotách bolestivě napínal a otvor mi vlhnul jako Niagarský vodopády. Chytnul jsem svého šéfa za rukáv saka, udělal úkrok stranou a rozrazil dveře. Vtáhnul jsem ho dovnitř a zatáhnul do první volné kabinky.
,,M-moc s-e o-omlouvám, pane,“ blekotal jsem a rozepínal mu roztřesenými prsty knoflíčky na košili, ,,ale strašně to potřebuju.“
Věděl jsem, že si zahrávám jako blázen. Tohle omegy nesměly. Nikdy nesměly samy od sebe vyjet po alfě, pokud si je nevybrala, nebo pokud to nebyl jejich životní partner. Klidně by to mohl nahlásit jako pokus o znásilnění a mě by pak z firmy následně vyhodili a zavřeli, aniž by proběhlo pořádné soudní líčení.
Ale pudy byly prostě neovladatelné. Když jsme v heatu, neovládáme svoje tělo a ten chtíč, co nás spaluje je naprosto neúnosný.
,,Omlouvám se.“
Rukama jsem rozhrnul rozepnutou košili a začal ho hladit po holé a alabastrově bledé hrudi. Palci jsem zavadil o vzrušením vztyčené tmavé bradavky, až jsem uslyšel tichý vzdech. Nedíval jsem se mu do očí. Radši. Kdo ví, co bych tam uviděl.
,,Omlouvám se,“ šeptal jsem pořád dokola a stáhnul mu kalhoty i se spodním prádlem až ke kolenům.
Stále jsem nedostal žádnou odpověď, dokonce jsem nezacítil ani kousek odporu v tom, co jsem tam předváděl. Odhodlal jsem se a mezitím, co jsem si klekal na kachličkovou zem, jsem vzhlédnul a zadíval se mu do tmavých očí. Lačně mě sledoval. Zacpal si pusu rukou, aby utlumil svoje zasténání, které mu uniklo ze rtů, když jsem nasál jeho špičku do pusy. Sám jsem si volnou třesoucí se rukou uvolnil kalhoty, vytáhnul svůj penis a začal ho zpracovávat. Musel jsem se uvolnit. Rychle.
,,V-vs-taň,“ zachrčel na mě Sasuke o chvilku později, když už jsem se perfektně činil na jeho nádobíčku, vjel mi rukou do vlasů, pevně chytl a silně mě vytáhnul na nohy.
Přiblížil ke mně svůj obličej a zhluboka mi hleděl do očí. To napětí mezi námi bylo naprosto nesnesitelné. Vlastně jsem v tu chvíli ani nevěděl, co mám čekat. Možná salvu nadávek, co jsem to vůbec dovolil? Možná patřičné proplesknutí za moje neurvalé chování? Asi jo, ale nic z toho se nestalo.
Byl jsem tam blízko jeho obličeji. Tolik jsem toužil ho najednou políbit, až mě to samotného vylekalo. Očima jsem těkal po jeho tváři, přišlo mi to jako hodiny, co jsme tam jen tak stáli s kalhotama u kolen, a přitom to byly pouhé sekundy.
,,Otoč se,“ přikázal mi nakonec pevným hlasem.
Poslechl jsem. Otočil jsem se čelem ke stěně kabinky, trochu se ohnul a rozkročil se, aby měl do mě lepší přístup. Proč jinak by chtěl, abych se otáčel, že?
Sasuke si o stěnu opřel jednu ruku a tou druhou mě plesknul po zadku.
,,Myslel jsem si, že mi nepatříš,“ přiblížil svoje rty k mému uchu a olíznul ho.
Zavrtěl jsem zadkem, snaže se ho nacpat do jeho klína na znamení toho, že chci konečně cítit už jeho péro v sobě.
,,Mmh,“ zavrčel jsem, když se mi nedařilo.
Odolával mi schválně? Schválně mě takhle trestal? To nebylo fér. Vážně ne.
,,Tohle se dělá, takhle zatáhnout svého šéfa do kabinky?“ zavrčel na mě temně zhrublým hlasem a plesknul mě silně po rozechvělém zadku.
Syknul jsem, jak jsem to nečekal. Bylo to ale kupodivu příjemné.
,,M-měl jsem tam… mmh… r-radši skočit po vašem… strejdovi?… On by si… d-dal říct,“ vydechnul jsem a opět sebou zavrtěl.
Potřebuju to péro v sobě sakra!
Sasuke mě chytnul za vlasy a zatáhl tak, že jsem musel zaklonit hlavu. Tohle bylo dobrý…
,,Tohle už nikdy neříkej,“ zavrčel nebezpečně, znovu mě plesknul a kousl mě do lalůčku.
Zasténal jsem.
,,No tak… p-prosím…“
Moje ruka sjela do rozkroku a začala ho okamžitě třít. To vzrušení bylo strašný. Vážně jsem si potřeboval ulevit.
,,O co prosíš?“ posmíval se mi můj šéf tiše za zády, odehnal mou ruku z penisu a chytnul ho do ruky sám.
,,S-s-strč ho do mě… Sasuke…“ zaškemral jsem.
Bylo ponižující prosit. Hlavně jeho, ale… byl jsem prostě v takovým rauši, že mi bylo v ten moment asi všechno úplně jedno.
Uslyšel jsem tichý smích. Jako naschvál navedl špičku penisu k mému otvoru, ale víc neudělal.
Já už ale tohle škádlení a protahování nevydržel. Cuknul jsem sebou dozadu a celé jeho ztopoření do mě na jeden příraz vjelo. Syknul jsem lehce bolestí, ale v sekundě mě zalila vlna neuvěřitelného naplnění a blaha.
,,Couro,“ zasyčel mi opět posměšně do ucha, hned potom co zasténal, ale okamžitě do mě začal tvrdě přirážet.
To oslovení mi momentálně vůbec nevadilo. Jo, přišel jsem si jako coura. Nabízel jsem mu taky jako coura. Žadonil jsem o to, aby do mě strčil tu svoji žhavou tvrdou kládu. Jenže já to potřeboval. Hrozně moc. Tělo mi zaplavovala horkost a vzrušení mi jezdilo v žilách. Musel jsem si zacpat pusu zápěstím. Hryzal jsem se do něj, abych utlumil stenání, které ve mně vyvolávaly Sasukeho drsné a rychlé pohyby.
***
Z firmy jsme odešli v tichosti bok po boku. Každý jsem byl asi myšlenkami někde jinde a ve mně začínal hořet stud za to, co jsem si to dovolil. Nemohl jsem se vymlouvat na to, že jsem měl svoje dny. Byl jsem prostě už dost starej na to, abych se uměl ovládat a abych věděl, co si můžu a nemůžu dovolit. Zvlášť ke svým nadřízeným.
Na taxík jsme nečekali nijak dlouho. Zastavil nám první, na který můj šéf na ulici mávnul.
***
,,Omlouvám se, pane,“ zašeptal jsem sklesle v autě za skleněnou přepážkou, která nás oddělovala od řidiče.
Sasuke se na mě podíval s nevyřčenou otázkou v očích. Copak zapomněl na to, co se před několika minutami odehrálo?
,,Za to předtím,“ zrudnul jsem a stočil zrak raději k okénku.
Teďka v tuhle chvíli omluva už těžko něco spraví.
,,Máš heat, je to pochopitelné,“ zamručel a nejspíš pokrčil i rameny, co jsem tak z periferního pohledu postřehnul.
,,Jenže… vyjel jsem po vás… to… se nesmí,“ polknul jsem, ,,Neměl jsem to dělat a na heat se vymlouvat nemůžu.“
Ať mě klidně vyhodí, to nějak přežiju, jen ať mě hlavně neudá. Bože, Uzumaki, ty seš takovej vůl! Proč ti musí nadrženost vždycky zastřít smysly? Pak to prozření do reality bolí jako čert!
,,Víš, že se to nesmí, a přesto si to udělal… Jak říkám, jsi prostě zvláštní,“ slyšel jsem odpověď.
,,Udáte mě, pane?“ podíval jsem se na něj konečně.
Sasuke mě obdařil jedním ze svých nečastých a velmi ojedinělých úsměvů.
,,Ne, nemusíš se bát, aspoň jsi mi splatil ten oběd,“ mrknul na mě.
Musel jsem se usmát i přes to, že to vyznělo tak, že jsem nějaká prodejná děvka. V tu chvíli mi to bylo fuk. Pořád jsem měl práci a nepůjdu si sednout za katr. To byla docela výhra, ne?
Naruko 