Karin rodila skoro šestnáct hodin a my tam byli celou tu dobu. Čekali jsme v čekárně, nebo posedávali v nemocničním bufetu, popřípadě jsme chodili po čekárně tam a jsem, a netrpělivě se dívali na hodiny. Co jsem se ještě stihnul dozvědět, čekala podle všeho holčičku.
***
Když konečně vyšel doktor, kývnul na Sasukeho a ten vylítnul, jak střela ze sedačky. Počkal jsem na něj až se vrátí a neklidně sebou ošíval na tvrdé plastové židli.
,,Tak co?“ zeptal jsem se hned, co vyšel ze dveří.
,,Odebrali mi krev, zaplatil jsem si za expresní dodání výsledků. Přijdou do dvaceti čtyř hodin,“ řekl jen.
,,Viděl jsi ji?“
Samozřejmě, že jsem měl na mysli to dítě.
,,Jo.“
,,A?“
,,Byla hodně podobná Karin,“ pokrčil rameny.
,,Pochoval sis ji?“ v mém hlase byla jasně patrná žárlivost.
,,Ne,“ zamítnul okamžitě, ,,jediné dítě, které kdy vezmu do náruče, bude to naše, popřípadě to bratrovo.“
,,Ty… chceš… p-pořád se mnou?“ vydechl jsem.
,,Jistě, že ano. Co sis jako myslel? obejmul mě kolem pasu.
Opřel jsem si hlavu o jeho rameno a začal brečet. Štěstím. Drtil jsem ho v objetí.
***
Další den jsme zrovna seděli všichni pohromadě v obýváku a koukali na nějaký film. Všichni jsme byli napjatí k prasknutí, protože se blížila hodina, kdy by se měli ozvat Sasukemu z nemocnice.
O chvilku později mu začal zvonit telefon. Mikoto leknutím nadskočila v křesle. Byla pěkně nervózní.
,,Uchiha Sasuke,“ ozval se do telefonu formálně.
Na druhém konci byl slyšet hlas nějaké ženy.
,,Ano, děkuji,“ řekl bez výrazu.
Skoro jsem ani nedýchal. Mám se bát? Kdyby to nebylo jeho, tak se snad tváří jinak, ne? Měl jsem chuť si začít ohryzávat nehty na rukách, ač jsem se tohohle zlozvyku dlouho zbavoval.
Sasuke položil telefon. Nechával dramatickou pauzu. Idiot.
,,Bože, tak už to vyklop nebo to se mnou sekne!“ štěkla nervózně Mikoto a propalovala ho pohledem.
Sasuke sjel klidným pohledem z ní na Fugaka a pak na mě.
,,Není moje,“ řekl jako by se vůbec nechumelilo.
Nadšením jsem vypísknul a skočil mu kolem krku. Začal jsem se šťastně smát.
***
O několik měsíců později, přesněji řečeno v listopadu, kdy se moje hormony konečně dostaly do normálu, jsem dostal první heat. Tak šíleně jsme si ho se Sasukem užili, že jsme potom museli koupit novou postel do pokoje, jelikož jsme ji rozvrzali takovým stylem, že se na ní nešlo potichu ani otočit. A když to řeknu upřímně, měl jsem tak moc vyšukanej zadek, že jsem si nemohl pořádně dva dny normálně sednout.
***
,,Hele, jen tak mě napadlo,“ začal Sasuke, když jsme seděli jeden březnový večer sami v obýváku, protože jeho rodiče byli někde fuč a dívali se na film.
Zrovna dávali reklamu, tak to Sasuke využil k hovoru. Seděl na gauči, já vedle něj, opřenej hlavou o jeho rameno. Tulil jsem se k němu jako k obřímu plyšákovi.
,,Co kdybychom si našli něco vlastního?“ nadhodil jen tak.
Překvapeně jsem se na něj podíval.
,,Vadí ti to tady?“ podivil jsem se.
,,Ne, nevadí, ale tak víš jak. Je mi dvacet sedm a pořád bydlím u rodičů. A ještě k tomu s partnerem,“ zasmál se.
Hmm, má pravdu. To je fakt.
,,A… kam bys chtěl?“
,,Záleží na tom, jestli chceš zůstat v tomhle městě, nebo se přestěhovat někam jinam,“ pokrčil rameny.
,,Půjdu tam, kam budeš chtít,“ odvětil jsem s úsměvem.
,,Ó jak romantické, pane Uzumaki,“ rejpnul si.
Protočil jsem očima.
,,To mám snad zakázaný bejt romantickej?“ pozdvihl jsem obočí zvědavě.
,,Jistě že ne, ale mohl bys to dělat častěji, jen co je pravda,“ nedal se.
,,No to říká zrovna ten pravej,“ řekl jsem suše.
,,No dovol,“ čertil se naoko.
Dloubnul jsem ho do žeber. Začali jsme se hravě prát. Samozřejmě, že jsem skončil pod ním. Jak jinak. Zasedl mě. Chytil mi ruce do svých a nahnul se nade mě.
,,Prohrál si,“ ušklíbnul se.
Já jsem jenom zvedl nohu a stehnem se otřel o jeho rozkrok. Tiše vydechnul.
,,Myslíš?“ zavrněl jsem podmanivě.
Sasukemu se vzrušeně blesklo v očích a vrhnul se na moje rty.
***
S tím stěhováním jsme to vzali opravdu vážně. Sasuke nám pořídil malý, ale prostorný domeček se zahradou blízko Tokia. Sice jsme museli do práce dojíždět delší dobu, ale na to jsme si rychle zvykli. Měli jsme konečně svůj prostor.
Neříkám, že bydlení s Mikoto a Fugakem bylo nějak strašný, byli to skvělí lidé, ale tak, víte jak. Vlastní soukromí je prostě vlastní soukromí.
***
Můj vztah se Sasukem byl prostě skvělý. Ano, občas jsme se málem sežrali, když jsme se hádali, protože každý z nás měl svou hlavu, ale to zkrátka k životu patří. Hádky utužují vztah, ne? A Sasuke moc dobře věděl, že si jen tak na hlavu srát nenechám. Většina našich hádek stejně končila sexem. Usmiřovací sex byl prostě ten nejlepší na světě, co si budeme povídat… A hlavně, když jste v heatu, protože to vaše hormony pracují snad na miliardu procent.
***
Další rok se pomalu blížil ke konci. Venku začínalo lehce přituhovat a pohodlná lehká saka jsme museli vyměnit za teplé kabáty, čepice a šály.
Oficiálně jsme se Sasukem slavili výročí na Štědrý den, kdy jsem se nechal označit. Jak romantické, že? Dárek pro Sasukeho mi nedal spát. Pořád mi vrtal hlavou. Měl skoro všechno, co chtěl, co bych mu mohl asi tak dát, sakra? No… osud to nakonec vyřešil za mě.
***
Překvapeně jsem zíral na dvě rudé čárky na těhotenském testu, které se mi přímo vysmívaly do očí. Jsem v tom. Jsem zase v tom. Nevěděl jsem, jestli mám skákat radostí nebo brečet hysterií. Co když Sasuke změnil názor na děti po té události, co se loni stala? Od té doby jsme se na téma děti vůbec nebavili. Nějak jsme tohle téma odsunuli někam dozadu v našich hlavách a nechtěli jsme to prozatím vytahovat.
Jenže najednou tu na mě koukaly dvě rudé čárky a já nevěděl, co si počít. Musím si dojít k doktor, to bylo momentálně nejdůležitější.
***
,,Sasuke?“ upoutal jsem jeho pozornost ten večer při společné večeři.
Podíval se na mě.
Najednou se mi zasekl hlas. Nevěděl jsem, jak začít.
,,Copak?“ pobídnul mě.
,,No… od té doby jsme se o tom nebavili, ale… co… co děti?“ polknul jsem nasucho.
Věděl jsem, že Mikoto ani Fugaku se bývalého dětského pokojíčku ani nedotkli. Pořád byl přichystaný a vyblýskaný. Sasukeho máma tam chodila pravidelně uklízet.
,,Co s nimi?“ nechápal mě.
,,No… chceš je pořád?“
Pozdvihl obočí a pak se usmál.
,,Jistě, že ano. Pořád je chci. Proč se na to ptáš?“
Nechtěl jsem ještě nic říkat, dokud jsem nebyl na vyšetření, tak jsem nad tím jenom mávnul rukou.
,,Jen tak mě to napadlo. Od té doby jsme o tom nemluvili, tak jsem chtěl mít jenom jistotu.“
,,Nemluvili jsme o tom, protože jsem nechtěl, abys byl smutný,“ vydechl.
Rukou jsem jel po stole, až jsem narazil na tu jeho. Položil jsem ji na ni.
,,Už je to dobrý,“ mrknul jsem na něj.
***
Štědrý večer se přiblížil tak rychle, že jsem nevěděl, kde mi hlava stojí. Chystali jsme se právě na společnou večeři se Sasukeho rodiči. Opět tam měli být všichni. Úplně jsem se klepal nervy.
,,Máme všechno?“ ptal se Sasuke už asi po páté, když donesl poslední tašku s dárky do auta.
,,Jo, máme,“ protočil jsem očima a nasednul do nastartovaného auta.
Sasuke zaklapl víko kufru a nasedl na sedadlo řidiče.
,,Kdy začneš už konečně jezdit? Řidičák sis udělal loni,“ začal zase pobaveně peskovat.
Zasmál jsem se.
,,Baví mě si vozit zadek.“
,,Taky bych si ho chtěl občas povozit,“ vypláznul na mě jazyk.
,,Projedu ti ho moc rád,“ ušklíbnul jsem se.
,,Zapomeň,“ zamítnul Sasuke hned a vyjel z garáže.
***
Po večeři jsme si poposedali k obrovskému ozdobenému stromu se spoustou dárků.
Mikoto, si jako každý rok sedla k dárkům a ujala se s jejich rozdáváním. Užívala si to jako malé děcko.
Ještě před večeří jsem se s ní domluvil, aby ten můj dárek pro Sasukeho rozdala jako úplně poslední. S úsměvem ochotně přikývla a v jejím pohledu bylo cosi zvláštního. Jako kdyby něco tušila.
,,No… a poslední dárek tu máme pro Sasukeho,“ uculila se a podala svému nejmladšímu synovi podlouhlou zabalenou krabičku, do které se obvykle dávají řetízky nebo náramky.
Sasuke pozdvihl obočí a podíval se na mě. Já jsem se na něj jenom uculil a lehce přikývnul. Nedočkavě roztrhnul balící papír a držel v rukách černou semišovou krabičku.
Srdce mi zběsile bušilo až v krku, když ji skoro až hlemýždím tempem otevíral. Seděl jsem na zemi pár metrů naproti němu. Všichni nedočkavě čekali, s čím se vytasí.
,,T-to je…“ překvapeně se na mě podíval a v očích se mu zaleskly překvapené slzy, ,,Ty jsi?“
Přikývnul jsem.
,,Panebože!“ zahodil krabičku s mým těhotenským testem někam dozadu za sebe a vrhnul se mi kolem krku.
Evidentně jsem se s dárkem trefil znovu, nemyslíte?
– KONEC –
Naruko 