Druhý den jsme jeli taxíkem do jedné vyhlášené restaurace na domluvený oběd se Sasukeho starším bratrem a strýcem, který se k nám tak nějak… přisral. Asi nemusím zmiňovat, že jsem se svým šéfem opět prošukal celou noc, protože jsem se prostě nedokázal kontrolovat. Nenávidím se za to, fakt. Vždycky jsem se dokázal aspoň trochu ovládat, ale on všechnu moji pevnou vůli a ovládání ničil jako domeček z karet. Nevím, co to se mnou ten kluk dělá. Teda, už spíš muž. Už dávno muž.
Ty feromony, co z něj vychází, když je v mojí blízkosti, mi obalují mozek, srdce i všechny moje smysly, nějakým průhledným obalem. Přijde mi, jako když necítím nikoho jiného, jenom jeho.
Jako naschvál jsem musel sedět naproti Madarovi, který se mě jako by náhodou pod stolem dotýkal nohou. Vytáčelo mě to k nepříčetnosti, ale nemohl jsem nic říct. Nejsem žádná lovná zvěř do hajzlu!
Pokaždé se na mě díval upřeným úchylným pohledem přes okraj skleničky, když pil. Měl jsem si dojít pro nějaké prášky na zmírnění mojí vůně. Jenže… nebyl čas, sakra! Nemohl jsem se toho zasranýho nejmladšího Uchihy nabažit.
Konverzace u stolu probíhala v naprostém klidu. I já jsem se kupodivu občas zapojil do rozhovoru. Přišlo mi příjemné, že se mnou jednají jako s nimi rovným, i když jsem byl hluboko pod nimi ve společenském žebříčku.
***
,,Omluvte mě,“ zamumlal jsem po chvilce a složil příbor na talíři.
Odsunul jsem se s židlí kousek od stolu, tiše jsem vstal a pomalým krokem se loudal směrem k toaletám. Za prvé jsem vážně potřeboval ulevit svému močovému měchýři a za druhé mi byl Madarův pohled, kterým mě neustále propaloval, vážně už protivný, nehledě na to, že jsme u stolu osaměli, protože Sasuke s Itachim postávali u baru a něco nejspíš ještě objednávali.
***
Vycházel jsem zrovna z kabinky a chtěl jsem si akorát umýt ruce v umyvadle, když jsem koutkem oka postřehnul, že už na toaletách nejsem sám, jako před minutkou. Nesnáším totiž vykonávat potřebu u pisoáru jako ostatní, hlavně když ještě někdo další stojí vedle mě. Tohle odhalování intimních partií mi před cizími lidmi přijde vážně dost ujetý. Ženský u toho na sebe taky nekoukaj, tak pro by chlapi měli?
Polilo mě nepříjemné horko. Objevil se tam totiž Madara. Ramenem se ležérně opíral o zeď kousek ode dveří a sledoval mě jako lev svou kořist. Začal jsem se potit. Ne chtíčem, jak by se na první pohled mohlo zdát, když jsem stále měl ještě svůj cyklus. Nervozitou.
,,Pane Uchiho,“ lehce jsem pokývnul hlavou, jako kdyby se nechumelilo a přešel k umyvadlu.
Bylo mi vážně nepříjemné, jak na mě kouká, ale nemohl jsem si dovolit mu nic říct. Pořád to byla podělaná alfa, která byla v žebříčku hierarchie nade mnou a taky to byl strýc mého šéfa.
Pustil jsem kohoutek s vodou, do dlaní si nechal vyprsknout trochu mýdla a rychle jsem si opláchnul ruce. Na zátylku mi vyskočila husí kůže, protože jsem prostě cítil, že na mě pořád vejrá, aniž bych se o tom musel přesvědčovat kouknutím do zrcadla.
Jen, co jsem zavřel kohoutek s tekoucí vodou, s úmyslem si rychle osušit ruce a vyklidit pole, byl jsem přiražený na nejbližší zeď a starší tmavovlásek už svými rty okupoval ty moje.
,,N-ne, p-pane!“ zakňučel jsem skoro prosebně a chtěl ho od sebe odstrčit, ale on mi rychlým pohybem chytnul ruce do jedné své a přirazil mi je nad hlavu.
Jindy bych to bral jako vážně sexy gesto, ale tohle bylo prostě špatně. Špatná místo, špatná chvíle, a hlavně špatná osoba.
Druhou rukou se mi během vteřiny už dobýval do vzrušeného klína pod kalhotami. V duchu jsem se doopravdy proklínal, že se nedokážu kontrolovat. Mysl tohle odmítala, ale tělo si to vyžadovalo.
,,N-ne! Já nech-ci!“ hudroval jsem mu do pusy.
Nejradši bych ho pěkně kousnul, ale to bych si podepsal ortel smrti. Se zděšením jsem zjišťoval, že můj penis už vykouknul na světlo boží, když mě v intimních partiích ovanul chladný vzduch toalet.
,,Tak krásně voníš,“ zavrněl mi do ucha hluboký hlas, když se ten chlap odtrhnul od mojí pusy.
Zazmítal jsem sebou, snaže se aspoň trochu osvobodit, abych hned na to vzal co nejrychleji do zaječích. Jenže on byl silnější. Starší, silnější a zkušenější. Krucinál!
,,No tak, nebraň se, vím, že to chceš… Toužíš po tom… Uspokojím tě líp, než Sasuke…Tomu můžeš klidně věřit… mám mnohem, mnohem víc zkušeností než on.“
To mi nemusel ani říkat. Tím jsem si byl totiž naprosto jistý.
,,Nechci… Říkám, že nechci… prosím, přestaňte.“
Snažil jsem se uhnout i před jeho polibkem, ale marně. Chytnul mě za bradu a násilím spojil naše rty. Vecpal mi jazyk do pusy a rukou začal zpracovávat moje mužství, až jsem musel nechtěně zasténat.
Když už si rozepínal svůj nadutý poklopec, rozrazily se dveře a v nich stála moje záchrana. Díkybohu.
,,Koukej od něj vypadnout!“ zasyčel vztekle Sasuke.
Madara se na něj s naprostým klidem otočil, jako kdyby snad nedělal nic, co by se v tu chvíli nehodilo.
,,U Jashina, Sasuke, nebuď taková netykavka a nech mě si trochu užít. Ty si s ním určitě šukal už nespočetněkrát, tak se taky poděl,“ pronesl téměř znuděným hlasem.
Bylo fakt potupný tam stát s kalhotama dole a rukama nahoře, přitisknutej ke zdi a s postaveným pérem, který ne a ne klesnout. Zkurvenej heat! Hruď se mi rychle zvedala a klesala. Na tváři jsem měl ruměnec jak od trapnosti, tak bohužel i od nadrženosti.
,,Říkám ti, vypadni od něj, patří mě.“
Ze Sasukeho očí sršely hromy a blesky.
Chtěl jsem namítnout, že jeho rozhodně nejsem, ale rozmyslel jsem si to. Teď by to bylo asi fakt nevhodné a lil bych si tím akorát vodu na hlavu.
,,Dušoval se, jak ti nepatří, nechápu, proč ho tedy tak chráníš,“ zamračil se na něj jeho strýc.
V tom se za Sasukem objevil i Itachi. Skvělý, trapnější to už být nemohlo. Mé vzrušení sílilo. Tři na jednoho, hmm… Do hajzlu, na co to myslím?! Nejradši bych se proplesknul. Bohužel jsem si uvědomil, že moje vzrušení sílí ještě víc, protože cítím Sasukeho. Přebíjel svými feromony ty Madarovi i Itachiho. Nakrčil jsem lehce nos. Proč ho sakra cítím mnohem silněji než všechny ostatní?! Neměl říji, tak co je v tom za háček?
,,Jestli nechceš, abych ti skočil po krku, tak od něj vypadni,“ zatnul nejmladší Uchiha varovně pěsti.
Itachi mu položil bratrsky ruku na rameno a zlehka ho stisknul.
,,Vážně, strejdo, tohle není vhodné místo na hrátky,“ řekl mu klidným tónem.
V tu chvíli jsem netušil, zda tohle chování podporuje, nebo se snaží to nadržený zvíře ode mě dostat bez nějakých zbytečných rozepří.
Madara si nespokojeně odfrknul, ale nakonec mě pustil a odstoupil ode mě. Svezl jsem se na zem a vydýchával se. Horkost mi prostupovala celým tělem a ani studené kachličkové obložení mi vůbec nepomáhalo.
,,S váma není žádná sranda kluci,“ zavrčel, dopnul si poklopec a společně s Itachim opustili toalety.
Sasuke ke mně téměř v mžiku přiskočil.
,,Jsi v pořádku?“ zeptal se mě starostlivým hlasem, který jsem u něj nikdy předtím neslyšel a chytnul mě za ramena.
,,Jo, díky, pane-„
,,Přestaň mi už tak sakra říkat,“ zavrčel a protočil otráveně očima.
Jeho vůně byla tak strašně omamná. Motala se mi z toho hlava. Sasuke si všimnul mého skoro až zaseknutého pohledu.
,,Potřebuješ to?“ zeptal se mě tiše.
Jenom jsem kývnul. Nezmohl jsem se už na nic dalšího.
Pomohl mi na nohy a zatáhnul mě do kabinky. Nestydatě si přede mě kleknul a vzal ho do pusy.
,,Ksakru!“ zasyčel jsem slastně a zvrátil hlavu dozadu.
Narazil jsem přitom do stěny kabinky, ale neřešil jsem to. Tohle bylo tak strašně dobrý! Téměř okamžitě jsem mu explodoval do úst. Můj penis v jeho ústech pomalu ochaboval, ale on si s ním pořád hrál jazykem. Bylo to strašně příjemné a rajcovní. Vpíjel se mi do očí a vysával ze mě každičkou kapičku.
Když už mu nejspíš došlo, že ze mě už víc nedostane, postavil se.
,,Vypadneme odtud, hm?“ navrhl mi.
,,A-a-ale co vy?“ vyhrknul jsem, ale okamžitě zrudnul.
I na něm bylo dost patrně vidět jeho vlastní vzrušení.
,,Můžeš mi to oplatit na hotelu, když budeš chtít. Soukromí je prostě soukromí,“ mrknul na mě a opustil kabinku.
Já jsem tam tak osaměl s pusou mírně povadlou. Nakonec jsem zavrtěl hlavou, abych se trochu probral, rychle se upravil a vyrazil ven. Nejvyšší čas tohle místo opustit.
Sasuke na mě čekal před záchody jako nějaký bodyguard.
S Itachim se můj šéf rozloučil letmým pohledem a kývnutím, a na nabručeného a uraženého Madaru, který seděl u stolu s rukama založenýma na prsou, se ani nepodíval.
Já jsem na Itachiho taky kývnul a ústy naznačil poděkování za záchranu, i když toho vlastně moc neudělal. Ale byla to slušnost, že jo. On se na mě jenom mile usmál.
***
,,Mrzí mě, že se ti se strýcem stala takováhle nepříjemnost. Je to nadržený prase, obzvláště na mladý kluky,“ začal Sasuke v taxíku po cestě na hotel.
On se mi omlouvá? Překvapeně jsem zamrkal.
,,J-já já se chci omluvit, pane,“ vyhrknul jsem.
,,Panebože a za co jako?“ uchechtnul se a nevěřícně se na mě podíval.
,,M-měl jsem si sehnat nějaká supresiva,“ sklonil jsem stydlivě hlavu, ,,j-je to vlastně moje vina. N-nalákal jsem ho. Nechtěně.“
Supresiva jsou léky, které potlačují naše feromony a taky nám trochu pomůžou od stavu, kdy bysme nejradši prošukali den i noc. Občas je užívají i alfy, ale nejčastěji samozřejmě omegy. Je to hlavně pro naši bezpečnost, abychom se vyhnuli přesně takovýhle případům, kdy nechtěně nalákáme alfu, o kterou nemáme zájem. Bohužel jsou ale poměrně dost drahé, a ne každý si je může dovolit. A když už je přece jenom získá, šetří s nimi.
Sasuke se uvolněně zasmál a mávnul nad tím rukou.
,,Nebyl čas,“ pronesl.
Jo, to má pravdu. Nebyl na to čas. Ale to stejně nic neomlouvá. Teď spíš vypadám jako obyčejná děvka, co ráda láká alfy svými feromony, aby si užila, protože… co si budeme… práce u Sasuke mi dává dobré finanční zajištění a prášky si dovolit můžu vlastně bez problému. Je to jenom moje pitomost, že jsem si je neobstaral.
,,Přijmi, prosím, moji omluvu za tu nepříjemnost. Jistě se ti omluví i Itachi nebo to po mě minimálně vzkáže. Strýc se choval opravdu nevhodně. Na to, kolik mu už je, se občas chová jako děcko. Myslel jsem, že se svoje pudy naučil aspoň trochu ovládat. I když chápu, že je to někdy vážně těžké, měl by vědět, jak se má chovat. Má dost velký postavení.“
Nepřestával jsem vycházet z úžasu. Tak tohle bych teda rozhodně nečekal. Hleděl jsem na něj s lehce pootevřenou pusou. Věděl jsem, že je to nevhodně, tak jsem ji zase radši zavřel, ale nic jsem neřekl. Nedávalo mi to smysl. Proč mě vůbec bránil? Proč ho nenechal, aby to dodělal? Ano, nechtěl jsem to v hlavě, ale moje tělo potom šíleně toužilo. Bohužel byl Madara prostě kus. Ale to je u Uchihů už naprosto běžný, že každej jejich člen stojí za hřích. Zkurvenej heat už podruhý!
,,Tak… přijímáš tu omluvu?“ zeptal se mě trochu nedočkavě.
,,A-ano, pane,“ kývnul jsem.
Tmavovlásek se zamračil. Pochopil jsem a nervózně se uchechtl.
,,Sasuke,“ zašeptal jsem svou opravu a lehce u toho zrudnul.
,,Tak se mi to líbí,“ ušklíbnul se.
Opět jsem stočil pohled z okénka a díval se na rozmanité ulice, které jsme v taxíku míjely.
Naruko 