Ráno se Naruto probudil brzo ve své posteli. Na tvářích mu naskočil ruměnec, když si vzpomněl na včerejší noc, kdy se opět líbal na pohovce se Sasukem. Hypnotizovaně si přejel po rtech, na kterých stále cítil ty jeho. Bylo to příjemné, okouzlující, úžasné, ale když ucítil, jak Sasukeho teplá dlaň zajela pod bílé triko a dotkla se tak jeho hrudi, opět zpanikařil a rychle se od něj vzdálil. Cítil se trapně. Připadal si jako padavka. Jenže proč to Sasuke dělal? Copak nechápal, že tímhle tím ho totálně ničil? Netoužil už dlouhou dobu po ničem jiném, než byl Sasukeho dotek, polibek, přívětivé slovo. To, že o něj měl starost a že se pídil po tom, co se děje, mu příjemně zahřívalo ego.
Ta chvíle, kdy si uvědomil, že ke svému týmovému parťákovi začíná cítit něco víc, než bylo pouhopouhé přátelství, proběhla téměř před třemi lety. Bylo to v tu dobu, kdy znenadání ztratil o Sakuru zájem a snažil se s ní vycházet už jenom jako s kamarádkou.
Avšak nikdy si nepomyslel, že by nastal moment, kdy by se k němu černovlasý shinobi choval jinak než jako k ubožákovi, co nikdy nic nedokáže a co si bláhově myslí, že se jednou stane Hlavou vesnice.
Proto si nyní myslel, že to, co na něj Sasuke nyní zkoušel, aniž by na ně bylo vidět nějaké přemáhání, bylo jenom proto, aby z něj dostal to, co chce. A pak, až bude jeho zvědavost konečně ukojena, jeho zájem zcela vyprchá.
,Jiný vysvětlení pro to nemám,‘ pomyslel si posmutněle, když sledoval klidně spícího černovláska na gauči.
S povzdechem vstal a přesunul se do koupelny, kde provedl ranní očistu. Osprchoval se, Sasukeho oblečení hodil do koše na prádlo a oblékl se do svého pověstného oranžovo černého úboru. Vyčistil si zuby, opláchnul obličej a rukama projel ještě vlhké vlasy, které už začínaly samy od sebe trčet do všech známých i neznámých světových stran.
***
,,Jsi vzhůru,“ konstatoval klidným hlasem, když vylezl z koupelny a spatřil Sasukeho, jak se právě protahuje na gauči jako kočka.
Tmavovlásek se na něj podíval a jemně přikývnul.
,,Vyspal ses dobře?“
,,Spával jsem i na horších místech,“ zasmál se Sasuke upřímně, ,,je koupelna už volná?“
,,Jo, posluž si.“
***
Když Sasuke vyšel z koupelny, Naruto právě pokládal na stůl talíře se snídaní.
,,Netušil jsem, že jsem v hotelu. Neměl bych se spíš starat já o tebe, než ty o mě?“ ušklíbnul se na něj.
,,Jak vidíš, jsem v pohodě,“ usmál se mladší ninja, ,,jsem zdravej jako rybička. Sice možná ještě trochu ztuhle, ale to se poddá.“
Sasuke se posadil na židli k jídelnímu stolu.
,,Takže chceš říct, že se mám spakovat a vypadnout?“ nadhodil ironicky a povytáhnul obočí.
,,N-nechci, abys odešel!“ vyhrknul Naruto možná až příliš rychle.
Zarazil se.
,,Teda… to neříkám… J-je to rozkaz Tsunade, ne? Máš se mnou být do té doby, než se můj tým vrátí,“ zamručel nervózně, snaže se to nějak obhájit.
,,Hmm, to je pravda,“ přikývnul starší ninja.
,,Pokud tu ale nechceš být, nemusíš. Dokážu se o sebe postarat a rozhodně tě do ničeho nechci nutit.“
,,Nikdo neříká, že tu nechci být. Kdybych k tomu měl výhradu, řeknu to už v nemocnici rovnou a nečekám s tím až sem, ne?“
,,Hmm.“
***
Odpoledne se rozhodli pro menší procházku vesnicí.
Naruto se rád vydal do ulic, aby se nadýchal čerstvého vzduchu a protáhnul ztuhlé končetiny.
,,Kam jdeš?“ zeptal se zvědavě, když Sasukeho nohy zamířily do blízkého lesa.
,,Nevím, už mě ty lidi štvou, chci se projít někde, kde je ticho a klid.“
Naruto se zamračil. Tohle se mu moc nelíbilo. Ale nakonec ho následoval.
,,Proč… proč si vlastně zůstal tady?“ začal se najednou zajímat blonďák.
Vždycky mu ta otázka vrtala hlavou. Sasuke už totiž několikrát kdysi zmínil to, že ta značka, co mu tenkrát udělal Orochimaru na Chuuninských zkouškách, ho k němu přitahuje. Přitahovala ho k němu jako magnet. Ale nikdy se neodhodlal k tomu, aby nakonec odešel. Aby je opustil. Aby dovolil rozpad týmu.
Sasuke se pousmál.
,,To je tajemství,“ mrknul na něj.
Naruto se našpulil.
,,Aha, už to chápu,“ zdvihnul vztyčený ukazováček do vzduchu.
,,Ty něco chápeš?“ obrátil na něj svůj užaslý pohled Sasuke a v jeho temných hloubkách hrály jiskřičky pobavení.
,,Ha ha ha, strašně vtipný,“ procedil Naruto.
,,A co na tom tedy chápeš?“
,,Tu tvou hru.“
,,Jakou, prosím tě?“
,,Něco za něco? Tajemství za tajemství?“
,,Bystrý kluk,“ mrknul na něj černovlásek.
Pomalým krokem došli k nedalekému jezírku.
,,Proč si mě políbil? Dvakrát?“ vydechl najednou Naruto.
,,Tajemství.“
,,Budeš mi na všechny moje otázky odpovídat tímhle tím blbým slovem?“
,,Na všechny ne, jen na ty, které tě opravdu zajímají,“ odtušil stále pobaveně Sasuke.
Nějakou chvilku se u jezírka mlčky zdrželi, než vyrazili nazpět do vesnice.
,,Seš pěknej vyděrač,“ ucedil Naruto po cestě.
,,Děkuji za poklonu,“ zasmál se vyšší ninja.
Blondýnek po něm hodil kradmým pohledem s přimhouřenýma očima, než si vrazil ruce do kapes a tiše pokračoval vedle něj. Nějak nechtěl tuhle jejich zvláštní chvilku narušovat tím, že by se s ním dohadoval.
***
,,Hele, to je Kakashi!“ vydechl radostně Naruto, když se přiloudali do vesnice a on spatřil svého senseie.
Rozeběhl se k němu jako kdyby ho neviděl několik měsíců.
Sasuke ho trochu zachmuřeně následoval. Znamenalo to, že je to konec jejich společného bydlení, které sotva začalo? Vždyť neměl ani pořádnou možnost ho vyslechnout nebo… zkusit něco víc. Něco, co ho šíleně lákalo už od první chvíle, kdy u něj stál tak příšerně blízko.
,,Naruto! Jsem tak rád, že už jsi v pořádku!“ slyšel Kakashiho úlevné vydechnutí.
,,Jo! Už jsem jako rybička!“ culil se na něj plavovlásek, ,,Kdy začneme s tréninkem?“
,,Teprve před pár dny tě pustili z nemocnice, měl by ses šetřit,“ pokáral ho zlehka šedovlasý jounin.
,,Nepotřebuju se šetřit,“ zamračil se Naruto, ,,Jsem v pohodě.“
,,Fajn, jak teda myslíš… První trénink bude ode dneška za týden. V deset na mýtině,“ řekl mu a rychlým pohledem zabloudil k tmavovláskovi, který se k nim blížil.
,Díky, Kakashi,‘ oddychnul si Sasuke, jenž jeho slova zřetelně slyšel.
,,Kakashi-sensei!“ zaprotestoval blondýn vztekle a založil ruce na prsou.
,,Bez debat… Ahoj Sasuke,“ pozdravil nově příchozího.
,,Zdravím, sensei,“ kývnul černovlásek.
,,Jsem rád, že na Naruta dohlížíš.“
,,To je maličkost,“ mávnul nad tím rukou.
,,Musím jít, mám se dostavit k Hokage. Opatruj se Naruto a nezapomeň, ode dneška za týden v deset na mýtině!“
A zmizel v obláčku kouře.
,,No, chápeš to?“ vypísknul pohoršeně Naruto a rozmáchnul se kolem sebe rukama.
,,Chápu, no,“ ušklíbnul se shinobi a dal si ruce do kapes.
,,Co?“
Blonďák se na něj otočil s otázkou v ústech i očích.
,,Kakashi má pravdu. Před pár dny tě teprve pustili z nemocnice. Normální člověk by se z toho nevylízal tak snadno, jako ty. Byl si ve vážném stavu a už chceš trénovat?“
,,No jistě, co jinýho bych měl jako dělat?“
Sasukemu zacukalo nechápavě obočí.
,,Odpočívat?“ navrhl.
,,To pro mě není.“
,,Tak bude muset… Dáme ramen?“
,,Jo,“ kývnul se zabručením blonďák.
Sasuke se ušklíbnul, a tak nakonec společně pokračovali na brzkou večeři, kterou Naruto nikdy nebyl schopen odmítnout.
***
Po několika miskách ramenu se nakonec přesunuli do baru. Kupodivu na Narutův návrh. Sasuke proti tomu nic neměl. Proč taky? Posadili se do volného boxu naproti sobě a objednali si lahev saké a dvě sklenky.
,,Chtělo by to vymyslet nějaký program na ten týden,“ brouknul Naruto.
,,Program?“ pozdvihl Sasuke obočí.
,,Jo, nebo se chceš celý týden jen tak znuděně poflakovat? To není myslím zrovna tvoje parketa.“
,,Hm, to máš pravdu.“
,,Není ti líto, že tu musíš trávit čas se mnou, místo toho, aby si trénoval nebo chodil na mise?“
,,Ne,“ řekl Sasuke rychle, ,,není mi to líto.“
Jeho odpověď Naruta velmi potěšila, ale nedal to na sobě ale znát.
,,Odkdy ti nevadí se mnou trávit čas? Jindy bys byl silně proti tomu,“ zasmál se.
Sasuke pokrčil rameny a zamyslel se. Odkdy to vlastně bylo?
,,Nevím, už nějakou dobu mi nelezeš na nervy. Nějak jsem si na tebe už zvyknul. Na tvoji osobnost, tvoje nálady a tak. Zvyknul jsem si na náš tým. I Sakura se dost zklidnila a nesnaží se mě už nějakou dobu zvát na rande, nehází po mě zamilovaný kukuče. Bylo to hned takový… milejší. Mrzí mě, že se najednou z ničeho nic náš tým rozpadl.“
Sasuke opět vědomky sjel k tomu jednomu problému.
Naruto znatelně posmutněl.
,,To mě taky.“
,,Je nějaká možnost, že se dáme zase někdy dohromady?… Jako tým myslím, samozřejmě.“
Naruto si povzdechl a pokrčil rameny.
,,Nevím, ale doufám… doufám, že jo… Až zvládnu ten trénink, tak to třeba už bude možné.“
,,To trénuješ pořád jednu a tu samou věc?“
,,Jo.“
,,To je to tak náročná technika?“
,,Není to přímo technika,“ připustil modrooký ninja a upil ze sklenky.
,,A co to tedy je?“
,,Nech to být… Pojďme se bavit o něčem jiném.“
,,Proč se o tom sakra nechceš bavit?!“ vyjel na něj Sasuke potichu.
Nepotřeboval tu tropit scény, aby se na ně každý díval.
,,Protože nemůžu a nechci!“ vyprskl Naruto vztekle a zamračil se.
Tolikrát, kolikrát se Naruto od doby, kdy se jejich tým rozpadl, zamračil, se nezamračil snad za celý život.
Sasukemu docházela trpělivost. Když si vzpomněl na Kakashiho slova před několika dny u automatu s kávou, došlo mu, že má ode dneška týden na to, aby zjistil, co se děje. Musel nějak vymyslet, jak to z něj vypáčit.
,,Fajn! Evidentně ti na mě fakt nezáleží, ale co jsem si taky mohl myslet, že?!“
Sasuke se naoko urazil.
,,Jasně, že mi na tobě záleží! Proto to taky dělám!“
Naruto, si rychle zacpal pusu. Jako kdyby řekl něco, co neměl.
Sasuke zbystřil.
,Kvůli mně?‚
,,O čem to mluvíš? Děláš to kvůli mně?“
,,Nech to být.“
,,Prosím Naruto, řekni mi, co se děje,“ naléhal, ač to neměl ve zvyku.
,,Ne.“
,,To si tu mám sakra kleknout?!“
,,To bys neudělal,“ blesklo se Narutovi vyzývavě v očích.
Sasuke se zamračil. Měl pravdu. To by bylo pod jeho úroveň. Měřil si ho vzteklým pohledem.
,Donutím tě, věř tomu, Naruto,‘ zapřísáhl se v duchu.
Naruko 