Společný oběd jsme si užili. V klidu jsme se najedli a… jo, je mi jasný, že mi to nevěříte. Místo jídla jsme si zašukali, přiznávám se. Na mou obranu, háral jsem. A i když jsem si ještě včera hrál na strašnýho nedostupnýho drsňáka, bejt celej den zavřenej v místnosti, hned vedle té Sasukeho a vědět, že nás dělí jenom zeď, bylo pro mě mnohem horší, než kdyby mě od něj dělilo několik kilometrů. Takže ano, jsem děsná slabota a opět a znovu jsem mu podlehnul.
***
,,Nezabalíme to už dnes, pane Uzumaki?“ nakoukl ke mně Sasuke do kanceláře toho večera.
Bylo půl deváté. Už, proboha?!
,,Zdržujete se tu jenom kvůli mně?“ vydechl jsem překvapeně.
Blbá otázka, že jo.
,,Máte cyklus, nerisknu si nic,“ pokrčil rameny, snaže se si zachovat klidnou tvář.
Přesto na něm bylo vidět, že se sotva ovládá.
,,Chcete mě snad odvézt domů a uložit do postýlky?“ ušklíbnul jsem se laškovně.
,,Mám to snad brát jako zvrhlý návrh, pane Uzumaki?“ blesklo se mu okamžitě perverzně v očích.
Co jsem mohl dělat? Mohl jsem mu snad nepodlehnout? Jistěže, ne. Zkurvený pudy.
***
Heat mi za pár dní zmizel. Nemusím zmiňovat, že mě můj šéf obšťastnil kdykoliv na mě poznal, že už se sotva držím.
Další dny plynuly poklidně dál. Můj vztah se Sasuke byl jinak opravdu čistě profesionální. Občas mi omylem zatykal, ale ihned se opravil. Nic nezkoušel, nenaléhal, neprosil, choval se tak, jako dřív. Jako před Ósakou. I když s menší změnou. Už nebyl tolik chladný, odtažitý a arogantní. Choval se ke mně prostě normálně. A mně to docela vyhovovalo.
Samozřejmě si neodpustil mi koupit aspoň velký puget rudých růží na moje narozeniny, který jsem našel ve své kanceláří poté, co jsem dorazil ráno do firmy. Potěšilo mě to, ne že ne. Hlavně jsem byl rád, že jsou to jenom kytky, a ne nic dalšího, přemrštěně drahého.
***
Během toho všeho zmatku, různých zjištění, vysvětlení, hádek, ,,podvodů“, naschválů a sexu, jsem úplně zapomněl na to, brát si antikoncepční pilulky. Tahle myšlenka se mi dostala do hlavy až pár týdnů po tom, co jsem už čtvrté ráno strávil s hlavou v záchodové míse.
To snad ne, to mi ještě tak scházelo sakra. Ten den jsem do práce vyběhnul dřív, abych si stihnul zaběhnout do lékárny pro těhotenský test. Snažil jsem se si v duchu sice namluvit, že to může být jenom nějaká střevní chřipka, ale… jistota je jistota.
***
Seděl jsem právě v záchodové kabince a v rozklepané ruce svíral test, který měl určit, zda se už definitivně zblázním.
S děsem v očích jsem se díval, jak se na bílém pozadí vybarvil i druhý rudý proužek, který značil, že jsem vážně v tom. Ty proužky mě přímo pálily do očí a přísahám, že se mi vysmívaly. Může mít někdo větší smůlu než já? Nasucho jsem polknul. Co teď? Sasuke byl jedinej, s kým jsem spal, to je bez debat. Jo, jasně, Juugo… Ale omega nemůže oplodnit další omegu. Omezí sperma nemůže oplodnit.
Mám mu to říct nebo nemám? Mám si to nechat nebo si to dát vzít? Jakou bude mít reakci? Co když mě sám pošle na potrat? Bylo by to tak asi nejlepší, ne?
***
Byl právě začátek prosince a zbývaly dva týdny do vánočního večírku. To Sasuke dostane krásný předběžný dárek pod stromeček, jen co je pravda.
Tiše jsem zaklepal a po vyzvání vešel, jako už tolikrát. Srdce mi bušilo nervozitou. Seděl, jako obvykle za svým stolem. Zvednul hlavu a podíval se na mě.
,,Dneska žádná pouliční břečka, pane Uzumaki?“ přivítal mě s jemným úšklebkem.
Polknul jsem. Dneska to je něco jiného, Sasuke. Přistoupil jsem skoro bez výrazu k jeho stolu.
,,Stalo se něco? Mluv se mnou, Naruto!“ zapomněl na to, co mi slíbil, ale to bylo to nejmenší, čím jsem se teď hodlal zabírat, ,,No tak mluv, sakra!“
Lehce nervózně plácnul do stolu, až jsem sebou cuknul.
Zalovil jsem v kapse saka a na jeho stůl položil tu věc, která mi v sekundě zase totálně obrátila život naruby. Tiskl jsem k sobě pevně rty a nevěděl, co si mám myslet a co mám vůbec očekávat.
Zdálo se, že ho to překvapilo, když se na to zahleděl, ale nezdál se naštvaný.
,,Ty jsi…?“ vydechl.
Přikývl jsem.
,,Jak dlouho?“
,,Nevím, dělal jsem si ho dnes ráno po tom, co jsem už čtvrtý den zvracel, pane,“ mě slušnost neopouštěla.
I když jsem měl šílené nutkání skočit mu kolem krku, svalit se mu do náruče a vybrečet se mu na rameni, držel jsem se zuby nehty na místě, snaže se do podlahy zapustit nohy.
,,Zařídím doktora,“ řekl jen, takovým neosobním hlasem a čapnul mobil do ruky.
Já jsem jenom zíral na to, jak se s někým baví přes telefon. Slova jsem neslyšel, jenom jsem viděl pohyby úst. Byl jsem trochu mimo
,,Jedeme,“ řekl a zvedal se od stolu.
,,C-co? Kam? Teď?“
,,Za rodinným lékařem, nemusíš se ničeho bát,“ odpověděl.
***
V autě panovalo dusivé ticho. Oba jsme zřejmě byli ponořeni do myšlenek ohledně mého možného těhotenství. Bál jsem se ho na něco zeptat. Bál jsem se vůbec promluvit. Jenom jsem si pohrával s prsty v klíně.
***
,,Tak, pane Uzumaki, podle ultrazvuku to vypadá na šestý týden těhotenství. Plod je v pořádku, pěkně prospívá,“ řekl doktor s milým a povzbudivým úsměvem a podal mi ubrousky na očištění břicha, ,,Nechám vás tu o samotě, asi si musíte promluvit.“
Sasuke tam musel být samozřejmě se mnou.
Otřel jsem si pořád ploché bříško, posadil se na lůžku a shlížel z něj na zem. Bál jsem se na něj podívat.
,,Nechám si to vzít,“ pronesl jsem tiše.
,,Co?!“ vydechl překvapeně můj šéf a přiskočil ke mně.
,,Nechám si to vzít, nechci dělat problémy,“ zopakoval jsem tiše znovu.
,,Bože, jaký problémy? Budeš mít dítě… my budeme…“ sám se zarazil nad tím, jak to vyznělo.
,,Sasuke, já ani nevím, jak se s takovým dítětem zachází! Jsem chlap, proboha! Vůbec nevím, co bych měl jako dělat!“ rozhodil jsem rukama.
,,Máma ti se vším pomůže,“ chytnul moje ruce do svých.
,,Nechci bejt ještě máma nebo táta nebo já nevím, kurva co, je mi čerstvě šestadvacet.“
,,Nejvyšší čas, ne?“ ušklíbnul se rošťácky.
Vztekle jsem se na něj podíval. Jemu se to kecá, že jo. Pak jsem se ale zarazil. On se nezlobil, nešílel, neřval. Bral to s klidem, a tak nějak šťastně?
,,Ty… ty se nezlobíš?“ vydechl jsem.
,,Proč bych se měl zlobit?“ nechápal mě.
,,No… jsem… těhotnej… S tebou…“
,,A? To bylo to, co jsem si přál asi nejvíc po tom, co si tě označím a budeme spolu… I když to přišlo v trochu jiném pořadí, než jsem očekával,“ podrbal se nervózně ve vlasech.
Překvapením mi klesla lehce brada.
On najednou lehce posmutněl.
,,Hele, nechám to na tobě. Jsi v šestém týdnu, máš ještě dalších šest týdnů na to podstoupit interrupci. Čím dřív, tím ale asi určitě líp. Nechám čistě na tobě, jak se rozhodneš. Nebudu tě do ničeho nutit, ani ti nic zazlívat, i když bych si s tebou dítě moc přál,“ řekl najednou a mě to naprosto vyrazilo dech.
Mlčel jsem a sklopil znovu pohled.
,,Počkám venku, jo?“ pohladil mě jemně po tváři a odešel z ordinace.
Chvilinku jsem tam ještě seděl a pak se rychle obléknul. Vydal jsem se za Sasukem. Čekal na mě v čekárně s mým sakem přehozeným přes ruku. Galantně mi do něj pomohl. Vyšli jsme ven na čerstvý, ještě podzimní vzduch.
,,Dáme oběd?“ zeptal se mě, když jsme zamířili k autu.
,,Dobrý nápad,“ kývnul jsem.
***
,,Čistě hypoteticky,“ začal jsem po jídle, které proběhlo ve vší tichosti, až jsem z toho byl nesvůj, ,,kdybych si ho nechal, jak by to bylo?“
Viděl jsem, jak se mu krátce nadšením zablesklo v očích. Nadšením, že o tom vůbec evidentně uvažuju.
,,No… asi do doby, než by ti narostlo bříško bys mohl bydlet u sebe, i když by se mi to upřímně nelíbilo, protože bych se o vás bál. Až by to na tobě bylo znát, trvala by máma určitě na tom, aby si bydlel u nás a ona tě měla pod dohledem a svou mateřskou péčí,“ ušklíbnul se Sasuke ke konci.
,,A… mezi námi?“ polknul jsem nervózně.
,,Nemohl by si po mě chtít, abych se o tebe a o to malé nezajímal. Ale nepřeháněl bych to, pokud bys nechtěl. Nenutil bych tě ani sdílet se mnou pokoj, pokud bys nechtěl. Klidně bys mohl bydlet v pokoji pro hosty a nějak si ho uzpůsobit svému vkusu… Taky bych si musel najít za tebe náhradu v práci, až by toho bylo na tebe moc stresující nebo až by to doporučil doktor.“
Mlčel jsem. Rozmýšlel jsem se. Bral to dobře. Líbilo se mi, jak použil spojení, že by se o nás bál. Už mě nebral jenom jako jednoho, nýbrž jako dva v jednom balení. Líbilo se mi, jak to měl z fleku promyšlené. I to, že by byl schopný akceptovat, že s ním nebudu chtít třeba sdílet pokoj. Měl jsem trochu podezření, že tohle měl promyšlené už dávno dopředu.
,,Máš nějaké připomínky? Nebo mi řekni, jak by sis to představoval ty, ale rovnou tě upozorňuji, že nedovolím, abychom byli v době tvého těhotenství bez sebe. Chci na vás dávat pozor a starat se tak, jak jen bude možné… A už tuplem si nemysli, že tě nechám jen tak na holičkách a nebudu mít o to malé zájem. Chci se o něj starat stejně tak jako ty, i kdybychom nebyli spolu.“
Tohle se mi líbilo taky. Jenže… Co když to jsou zase jenom sladký řečičky? Vzpomněl jsem si na Leeho a jeho začátky s Nejim, a bodlo mě přitom u srdce. Ještě že on neotěhotněl. To si Neji hlídal až moc dobře.
,,Ne… nemám připomínky,“ zavrtěl jsem hlavou nakonec.
,,V klidu si to rozmysli, ano? Budu za tebou stát, ať se rozhodneš jakkoliv… Odvezu tě teď domů, vezmi si na dnešek volno, já to tam zvládnu sám.“
***
,,Půjdeš nahoru?“ zeptal jsem se tiše, když Sasuke zaparkoval kousek od paneláku, kde jsem bydlel.
,,Chceš?“ pousmál se na mě jemně a já přikývnul.
Jinak bych se na to neptal, ne? Ale líbila se mi jeho lehká zdrženlivost.
Vylezli jsme tedy z auta a vydali se ke mně do bytu.
Naruko 