,,Chci, aby si chodil znovu k doktorovi,“ promluvil po krátké odmlce nakonec Naruto tiše.
Momentálně mu nezáleželo na ničem jiném než na tom, aby Sasuke dál docházel k doktorovi a spolupracoval s ním na léčbě svojí nemoci. A byl odhodlaný pro to udělat cokoliv. Naprosto cokoliv.
,,Nemám důvod,“ zavrtěl tmavovlásek chabě hlavou.
,,A předtím si snad měl?“
,,Hm,“ přitakal jenom.
,,A jaký prosím tě?“ užasl plavovlásek.
,,Chtěl jsem se vyléčit a… najít tě… a… a říct ti, jak mě to všechno mrzí,“ podíval se na něj, než zase uhnul pohledem.
,,A teď už nechceš?“
Naruto si přikleknul k jeho křeslu, ukazováčkem a palcem mu chytnul bradu a pootočil s jeho hlavou tak, aby se mu zadíval do očí.
Sasukeho rty se třásly.
,,Teď už si dáváš život dohromady. Mě k tomu nepotřebuješ. Zvládáš to perfektně sám a já budu rád, když budeš šťastnej a bude se ti dařit.“
,,To nemá s mou otázkou, co společnýho,“ odfrknul si Naruto a pozdvihl obočí.
,,Zničil jsem ti život,“ zašeptal zdrceně tmavovlásek.
,,A teď si ho ničíš ty sám.“
,,Můj život, je můj život,“ odseknul mu tvrdohlavě.
,,A co když… co když je to náš život, hm?“ zamumlal polohlasem mladík na kolenou.
V Sasukeho černých hlubinách se objevily dva velké otazníky. Zaraženě zamrkal.
,,J-jak to jako myslíš?“ vydechnul trochu bázlivě.
Blondýnek si jazykem přejel po suchých rtech a potichu mlasknul. Dával si načas a mezitím ještě rychle přemýšlel, jenže… ono vlastně nebylo tak úplně nad čím.
,,Dejme tomu… pokud budeš mít tedy hlavně zájem… že když znovu začneš pravidelně docházet k doktorovi na prohlídky a podstoupíš všechny procedury, a nevynecháš ani jednu jedinou… můžeme to znovu spolu zkusit…“ mluvil pomalu a poslední větu skoro zašeptal, ,,Ať už se vyléčíš nebo ne.“
,,M… Myslíš to vážně?“
Sasuke klesnul z křesla na zem k Narutovi a rukama sevřel zlehka jeho paže.
Blonďák pomalu přikývnul.
,,Ale upozorňuju tě předem,“ vztyčil varovně prst modroočko, ,,že až ti zase hrábne a budeš se mě chtít zbavit, tentokrát se ti to už jen tak lehce nepovede. Najdu si tě klidně až na konci světa a za ten tvůj ubohej pokus zmizet podruhý z mýho života ti pěkně rozbiju hubu.“
Na to se oba ihned společně rozesmáli.
Sasuke ho objal kolem krku.
,,Nikdy se tě už nevzdám… přísahám,“ naklonil se k němu a chvíli mu hleděl odevzdaně do očí, než se konečně přiblížil ještě o trochu blíž a políbil ho.
***
Sasuke opravdu po jejich rozhovoru, který se pak táhnul ještě dlouhé hodiny, kdy si povídali o všem, co se za poslední měsíce stalo, aniž by Naruto zacházel do určitých detailů, začal znovu docházet do nemocnice za svým doktorem. Procházel pečlivě všemi procedurami, poctivě bral všechny prášky a předepsané vitamíny, a jeho stav se stále lepšil a lepšil.
Naruto si našel práci jako řidič jedné kurýrní služby. Minulost prostě hodil za hlavu. Udělal za ní tlustou čáru. S Kibou se stále stýkal a pomáhal i jemu dostat se z objetí drog. Smazal všechny kontakty se svými zákazníky i dealery, ale když mu několikrát během dne volala cizí čísla, jednoduše si to svoje vlastní změnil a měl konečně svatý pokoj. Přestěhoval se k Sasukemu, aby ho měl stále na očích a mohl o něj pečovat a pomáhat mu.
Kiba po několika dalších samostatných nevydařených pokusech, jak se konečně zbavit závislosti na návykových látkách, nastoupil na léčení do jedné specializované kliniky, kde mu mohli být zkušení odborníci poblíž a on si tak mohl konečně dát svůj život do pořádku. Naruto za ním samozřejmě dojížděl a dělal mu psychickou podporu.
***
– O několik měsíců později –
Naruto seděl se Sasukem společně v ordinaci doktora, ke kterému tmavovlásek docházel. Ten si totiž výslovně přál, aby u toho byl vždycky s ním a Naruto samozřejmě neprotestoval. Byl rád, že s ním tohle břímě může nést taky, i když ne úplně jako účastník.
Seděl na židli a v ruce svíral Sasukeho dlaň, kterou palcem zlehka pro uklidnění jeho i sebe, hladil.
,,Nuže, pane Uchiho, dnes máme spolu poslední sezení. Žádné další ozdravné procedury nečekají,“ začal pomalu doktor s jemným úsměvem na rtech.
Sasuke pevněji stisknul Narutovu ruku ve své.
,,P-poslední?“ zopakoval po něm trochu nervózně.
Myslel si, že ho minimálně ještě dneska čeká ozařování.
,,Ano, poslední,“ usmál se chlapík v bílém plášti, ,,Mohu oficiálně oznámit, že jste vyléčen. Musíme ještě samozřejmě naplánovat nějaké kontroly na příštích pár měsíců dopředu, abychom si byli jisti, že je všechno pryč a taky vám předepíšu další vitamíny,“ dodal, ale to už Sasuke vnímal jenom na půl ucha.
Byl zdravý. Dokázal to. Vyléčil se!
,Do hajzlu! Je to pryč! Zbavil jsem se toho! Dokázal jsem to!‘
V ordinaci strávili ještě několik minut, kdy jim ošetřující lékař vypsal několik receptů na vitamíny a kde byl Sasuke podroben kázání o tom čeho se má ještě v příštích týdnech vyvarovat. Dostal také několik termínů, kdy bude nutné, aby se dostavil do nemocnice na obyčejné vyšetření, které ho už jenom ubezpečí, že je rakovina pryč, popřípadě by se tam velmi rychle přišlo na to, že je něco opět v nepořádku.
Sasuke byl na jednu stranu rád, že je tam s ním Naruto, protože si uvědomil, že to, co doktor říkal a co bylo jemu směřované, vlastně vůbec neslyšel. Viděl, jak se doktorova ústa otvírají a zavírají, ale neslyšel to, co říká. V hlavě mu to totiž bouchala jedna radostná rachejtle za druhou a jeho vlastní já jenom radostně křičelo štěstím, že je konečně po tom všem.
***
,,Takže, co teď?“ nadhodil Naruto s úsměvem, když vycházeli ruku v ruce z nemocnice, kam se snad v příštích pár týdnech už nedostanou.
,,Teď? Teď pojedeme hezky pěkně domů a tam tě ošukám do bezvědomí,“ zasmál se chraplavě černovlasý chlapec, jehož myšlenky se už dávno točily kolem pěkných prasáren.
,,To se ti jen tak nepovede,“ škádlil ho druhý chlapec, ,,Mám docela pěknou výdrž.“
,,Věř tomu, že ano, jsem v plný síle,“ vypjal hruď, ,,Můžeme šukat klidně až do zítřejšího rána. Vydržím to bez problému,“ holedbal se.
Naruto se se smíchem zastavil a přitáhnul si ho do náruče. Jejich pohledy se setkaly a zaklesly se do sebe. Jako kdyby všechno kolem nic přestalo existovat a stáli tu na ulici jenom oni dva.
,,Všechno špatný, co bylo, jsme si mohli ušetřit, víš to viď?“ začal vážnějším hlasem, když ho smích konečně přešel.
Sasuke na to posmutněl a pomalu přikývnul. Jasně, že si toho byl vědom. Těch posledních pár měsíců, kdy se dali zase dohromady, si každý den uvědomoval, jakou nehoráznou chybu předtím udělal a o co všechno přišel. O kolik času s ním přišel.
,,Vím a budu toho do konce života litovat,“ zamumlal polohlasem a skousnul si spodní ret.
Naruto ho chvíli potichu sledoval, než se jeho ústa roztáhla do hřejivého a zářivého úsměvu.
,,No… myslím, že je už nejvyšší čas hodit všechno za hlavu. Už se o tom nikdy nebudeme bavit. Budeme dělat, jako že se nic nestalo. Těch osm měsíců pro mě už neexistuje, hmm?“
,,Platí,“ usmál se na něj vděčně Sasuke.
Už se nedokázal déle udržet a políbil ho. Tohle bylo jako zpečetění slibu. Nikdy se o tom už nebude bavit, nikdy to nevytáhne. Osm měsíců se prostě rozplynulo a oni navázali tam, kde prostě skončili. Jako by se ten příšerný den nestal.
,,Tak pojď, pojedeme konečně domů a tam vzájemně si vyšukáme mozek z hlavy,“ zasmál se blondýnek a zlehka druhého ještě líbnul na nos.
,,Hmm, to si nechám sakra líbit!“
Smál se i Sasuke a rychlým krokem táhnul blonďáka k autu.
Konečně se před nimi otevírala krásná zářivá budoucnost, kterou budou moci prožít bok po boku. A i když byl polibek jako dobré pečetící gesto, pořádné peřinové dovádění bylo ještě lepší!
– KONEC –
Naruko 