Kapitola druhá

Další den ráno vyrazím klidně do školy. Nejsem nijak nervózní z toho, že by za mnou mohl přijít, to mohl klidně včera večer. Navíc jsem mu při našem prozatím posledním setkání jasně řekl, že už s ním nechci mít nic společnýho, a to taky hodlám dodržet. Jasně, bohužel ho jen tak ze svýho života nesmažu, leda bych přestoupil na jinou školu, ale to se mi zrovna nechce. Hold budu muset ještě chvíli vydržet.

Sednu si do svojí lavice a jako obvykle se koukám po třídě. Jakmile začnou všechny holky slintat a omdlévat je mi hned jasný, kdo se uráčil přijít. Nevědomky svůj zrak stočím ke dveřím a vidím, jak se na mě dívá… smutně?! On se na mě dívá smutně?! Musí se mi něco asi zdát. Má pořád tu svoji arogantní masku, ale v těch jeho hlubokejch černejch očích vidím i něco jinýho než obvyklej chlad.

Udržuje se mnou pohled, stejně jako já s ním, do té doby, než si sedne přede mě do svojí lavice. Stálo mě to hodně, neuhnout pohledem, ale kdybych to udělal, dal bych mu najevo svoji slabost, a to nemám v plánu.

,,Hej! Naruto!“ vzhlédnu, jakmile zaslechnu svoje jméno.

Kiba na mě mává ať jdu k nim. A tak se zvednu a jdu. Musím jít rovně, tedy vedle Sasukeho, abych se k nim dostal. Omylem, ale fakticky omylem, jsem se ho jenom letmo dotknul ruky. Pocítil jsem, jak mi projel jakoby elektrický proud celým tělem. Ach jo, tenhle pocit asi nikdy nezmizí.

Sedím se v lavici a znuděně sleduju dění ve třídě. Slyším, jak Kiba křičí na Naruta a pokýváním hlavy a máváním ho zve, aby se k nim milostivě dostavil. On se zvedne a jde tedy k nim, avšak zřejmě omylem se o mě otřel. Tělem jako by mi projel elektrický proud a já mám chuť ho chytnout za zápěstí, stáhnout k sobě a zulíbat k smrti. Překvapeně a zmateně zamrkám. Cože?! Na tohle jsem nikdy předtím nepomyslel! Co to se mnou, kruci, ten Uzumaki kluk provedl?!

Koukám se, jak mu Kiba něco říká a Naruto jenom pokyvuje spokojeně hlavou. Najednou se otáčí a naše oči se střetnou. Neutrálně se na mě podívá a pak mě začne znovu ignorovat. Ničí mě to. Vždycky jsem dostal to, co jsem chtěl, nikdo mi nedokázal vzdorovat, až na tohohle blonďáka. Nevím proč, ale nějakým podivným způsobem mě to vzrušuje někoho dobývat a získávat ho. Není to tak snadné jako to ostatní.

Vím, že Naruto ke mně chová nějaké city. Je to docela dost zřejmý. Vždycky se na mě tak něžně díval. Vždy se mi snažil udělat radost. Nevím, jestli to, co k němu chovám já, je láska, ale to přece můžu snadno zjistit. S nikým jiným jsem se tak dobře necítil jako právě s ním, když byl v mé blízkosti. Sex s ním byl naprosto fantastický, milionkrát lepší než s nějakými jinými lidmi. On do toho dával svoji duši i srdce, ostatní v tom viděli jenom chtíč a vítězství, že mě dostali do postele. Ignoruje svoje vzrušení, chce vidět nejdříve uspokojeného mě, a to něco znamená, ne?. Vždycky jsem se těšil na jeho blízkost a tu sladkou skořicovou vůni co vydávalo jeho tělo. Možná jsem, taky mohl být o něco něžnější. Ukázat mu, co je to opravdová slast. A ne jen zasunout. Občas mu ho vykouřit. Párkrát políbit. Chtěl bych to napravit, ale… jak? Po tom včerejšku dal jasně najevo, že o mě nemá už zájem, takže dost pochybuju, že si mě vůbec bude chtít vyslechnout.

Jdu si sednout na své místo. Kiba mě právě pozval do jednoho podniku, kde se bude konat nějakej mejdan a já jsem jenom nadšeně souhlasil. Proč by taky ne? Byl pátek, nebudu sedět přece sám doma. Přece jenom se potřebuju trochu odreagovat od toho incidentu se Sasukem. Třeba tam i někoho potkám. Kdo ví.

To jsem však ale netušil, že se tam objeví i Sasuke Uchiha.

Nikam se mi nechce. Nemám chuť pařit. Ale potom, co mi Neji řekl, že tam jde i Naruto, který obvykle nikam moc nechodí, souhlasil jsem. Možná se tam naskytne možnost si promluvit.

Přece jen, takhle jsme se nějak podobně seznámili. Pili jsme. Hodně jsme pili. A pak to šlo samo. Vzbudil jsem se ráno u něj doma nahý v posteli. Nejdřív jsem myslel, že se mi to jenom zdálo. Že ten nádherný nahý anděl se za chvílí rozplyne. Ale nestalo se tak. Nejdřív jsme na sebe jenom vykuleně zírali. Naruta bolel zadek. Stěžoval si. Dohodli jsme se, že to ponecháme v tajnosti a víckrát se to nestane. Sliby chyby, no. Celý den mi to vrtalo hlavou. Moc jsem si toho nepamatoval, jenom nějaké záblesky, útržky. A každý záblesk a útržek ve mě vyvolal neuvěřitelnou vlnu vzrušení. Proto jsem neodolal a pozdě večer u něj zazvonil. Otevřel mi jenom v trenkách, ospalý. Nejdřív nevěděl, co se děje. Já jsem se mu sprostě vetřel do bytu, dravě se mu vrhnul na rty, vzal ho do náruče a po paměti jsem ho odnesl do ložnice. Zbytek si asi domyslíte. Ráno jsem se prostě sbalil a odešel. A dělal, jako by se nic nestalo. A takhle to šlo několik dalších týdnů. Ale nechodil jsem k němu každý večer.

,,Podívej, kdo se tady ukázal?“ Kiba zamířil se skleničkou v ruce ke dveřím.

Podíval jsem se tam. Sasuke. Jak jinak. Musí mi zkurvit každý den i každý večer. Usrknul jsem ze své sklenice.

,,Hmm,“ zamručel jsem jen.

,,Takže dneska nikoho neulovíme, když je tu on. Podívej se na ty slepice, jak se z něj můžou posrat. Co ten kluk má a my ne?!“ zuřil Kiba a obrátil se na stoličce k baru.

,,Šarm? Inteligenci?… Prachy?“ jen tak ledabyle jsem vyjmenovával.

,,Jo je to Veličenstvo temnoty, to maj ženský rádi, že?“ poznamenal sarkasticky Kiba.

,,Ne jenom ženský,“ ušklíbnul jsem se.

,,No jo pořád,“ mávnul nade mnou rukou hnědovlásek.

On jediný o mém „románku“ se Sasukem věděl. A nelíbilo se mu to. Věděl hned od začátku, že nic víc, než sex z toho nevznikne. Samozřejmě věděl i o té události na pánských toaletách. Za to mě pochválil a pozval na moje nejmilovanější jídlo na světě – ramen. Ví třeba Sasuke, že ramen miluju? Těžko. Já třeba vím, že jeho nejoblíbenější jídlo jsou plněná kuřecí prsa mozzarelou, bazalkou a rajčaty.

Zobnu si trochy uzených mandlí v misce. Mám rád ten uzený prášek v puse. Vždycky mandle povaluju a očišťuju je jazykem. Až když jsou bez špetky slaného prášku, teprve potom je sním. Nikdy je nesním rovnou. To asi taky Sasuke neví. On má třeba ve zvyku míchat přírodní makadamové oříšky se solenými. Ty solené mu přijdou až moc přesolené a mastné, a když si je smíchá s přírodními, je to pro něj tak akorát.

Vejdu dovnitř do klubu a očima ho rychle projedu. Uvidím ho sedět s Kibou na baru. Jak jinak. Ten kluk se od něj nehne pomalu na krok. Nevím proč, ale vzedme se ve mně mírná vlna žárlivosti. Laškovné pohledy směrované na mou osobu chladně přehlížím. Jsou tak otravní. Tak strašně mi lezou na nervy. Co na mě k sakru vidí?! Jsem stejnej chlap, jako všichni ostatní. Když teď vím, že je Naruto skutečně tady, hledám Nejiho a Gaaru. Uvidím, jak na mě mávají, rozejdu se tedy směrem k nim.

,,Objednali jsme za tebe,“ přivítá mě Neji a přisune ke mně skotskou a půllitr vychlazeného piva.

,,Dík,“ kývnu na něj.

,,Už nám povíš, co ti je?“ zaměřil na mě Gaara svůj pohled.

,,Co by mi mělo být?“ zamračil jsem se.

,,Přijdeš mi divnej,“ zhodnotil mě rudovlasý.

,,Vyklop to,“ zamručel Neji a lokl si zlatavého moku.

,,Upřímně nevím, co se teď děje. Naruto mě zničehonic odkopnul,“ vybalil jsem nakonec.

Nemělo cenu zapírat. Dolovali by to ze mě celý večer. A dolovali by to ze mě do doby, dokud bych jim to opravdu neřekl. Lepší je to mít hned za sebou.

,,Říkáš to tak, jako kdyby si ty byl jeho hračka,“ zasmál se Gaara.

Povytáhnul jsem obočí.

,,Jak jako odkopnul?“ zeptal se místo toho Neji.

,,No, ignoroval mě. To u něj nebylo obvyklé. Včera jsem teda po poslední hodině zamířil za ním na záchodky. Ptal jsem se ho proč mě ignoroval a on na mě hned spustil, že když ho můžu ignorovat já, může i on mě. Nasralo mě to. Mrsknul jsem s ním o kabinku a chytil ho pod krkem,“ zamračil jsem se nad svým jednáním.

Nechtěl jsem mu ublížit. To jsem opravdu neměl v plánu. A taky jsem se takhle nikdy nechoval.

,,Pokračuj,“ pobídnul mě hnědovlásek zvědavě.

,,No… nechtěl jsem, ale trochu jsem ho asi přidusil. Když jsem si toho všimnul, že sípe, pustil jsem ho. A on mi okamžitě narval pěstí do břicha a druhou mi dal do nosu. Řval na mě, že už nehodlá bejt moje děvka a ať si najdu někoho jinýho,“ dovyprávěl jsem a na konci jsem si zlehka povzdechnul.

,,Tak proto si tak vylítnul ze školy a držel sis dlaň před frňákem. On ti normálně rozbil hubu!“ rozesmál se pošklebovačně Gaara.

Zpražil jsem ho pohledem. Neji do něj drknul.

,,No, co je? Mistr Uchiha dostal přes hubu, to se nevidí každej den, škoda, že jsem u toho nebyl,“ ohradil se stále pobaveně rudovlásek.

,,Fakt nechápu, proč se s tebou vůbec bavím,“ zavrčel jsem na něj.

,,Protože jsem jeden z mála, co se ti nebojí říct pravdu do ksichtu,“ usmál se.

To je fakt. Bod pro něj.

,,Navíc… bavil jsem se s Kibou,“ protáhnul.

Pozdvihnul jsem obočí.

,,A?“ pobídnul jsem ho.

,,On ten váš vztah… no, vztahem se to nedá nazvat… to vaše… eh, no to je fuk… neschvaloval. Nelíbilo se mu, co mu děláš. Mimoto mi prozradil, že jsi byl jeho první.“

Tak to mě dorazilo. Byl jsem jeho první? Takže vlastně tu noc, kdy jsme byli opilý na mol, zažil svoje poprvý?

,,Eh?“ vypadlo jenom ze mě.

,,Asi dojdu pro další rundu,“ zvednul se Neji a pobral prázdné půllitry.