Kapitola čtvrtá

V pondělí ráno jsem vyrazil do školy. Nevolal jsem mu, jasně, že ne. Proč taky? Cestou jsem kopal do všelijakých kamínků, které se mi dostaly pod nohu. Ruce jsem měl zastrčené v kapsách, na uších sluchátka a přes hlavu kapuci. Tašku přehozenou přes rameno. Loudavým krokem jsem přicházel k branám střední školy. Letos budu maturovat. Odmaturuju a už ho nikdy neuvidím. Smutně se ušklíbnu.

Je konec září a listí se už z devadesáti procent obarvilo na různé barvy. Mám rád podzim. Ne jenom proto, že mám narozeniny, ale i proto, že podzim hýří nádhernými všelijakými barvami. Miluju skákat v kopách listí jako malé dítě. Ví tohle třeba Sasuke? Pochybuju. On je zahleděný jen sám do sebe a nikoho si nevšímá. Kromě svých nejlepších kámošů – Nejiho a Gaary, kteří spolu mimochodem tvoří pár. O nich možná něco víc. O mě neví nic. Já třeba vím, že nesnáší déšť. Nesnáší totiž, když mu vlasy splihnou jako mokré slepici. Přitom mu to tak strašně sluší. Vždycky jsem miloval ten pohled, když s mokrými vlasy vycházel ze sprchy.

***

Vejdu do třídy. Je plná lidí, kteří zuřivě debatují o páteční pařbě. Pro mě to nijak velká akce nebyla. Všimnu si, jak na mě hledí onyxově černý pohled. Jen na sekundu na něj pohlédnu a pak zase odvrátím zrak. Chci si v klidu sednout za něj a snažit se ho zase ignorovat. I když to jde sakra těžko. Celý den totiž vždycky čichám tu jeho úžasnou omamnou vůni santalového dřeva a vanilky. Vždycky toho mám plný nos a nemůžu se tý vůně jen tak zbavit.

Nezavolal mi. Čekal jsem v sobotu i v neděli. Telefon byl němý. Ani hovor, ani zpráva. Všimnul si toho papíru vůbec? Musel si ho všimnout, přece v kuchyni být za tu dobu musel. Ignoruje to? Evidentně ano.

Konečně ho vidím přicházet do třídy. Chvíli spojí svůj pohled s mým a pak se zaměří zrakem jinam. Typicky má na sobě černé plátěné kalhoty, oranžovou volnou mikinu s černými klikyháky, kapuci na hlavě a hádám, že v uších sluchátka. To je jeho styl. Ten styl, který jsem si tak strašně oblíbil.

Bez dalšího pohledu si sednul za mě. Ach jo, jak si s ním mám promluvit, když o to evidentně nemá zájem?

Zazvoní a do třídy s posledním dozvukem zvonku vchází náš třídní Kakashi. Postavíme se, pokyne nám, sedneme si. Otevře třídnici a hláskuje jména. Postupně se všichni, co jsou přítomni přihlásí. Zapíše absenci. Zaklapne třídnici a podívá se tím svým jedním hloubavým tmavým okem na nás.

,,V období od osmého do třináctého října pojedeme na výlet. Bude to poslední výlet před přípravami na maturitu,“ začne.

Třída zajásá.

,Ó jé, to zase bude zážitek,‘ pomyslím si.

,,Pojedeme do Ósaky. Ta je od Tokia vzdálená přes pět set kilometrů, tudíž si nejspíš minimálně šest hodin pobudeme v autobuse. V Ósace máme zamluvený pobyt ve velkém srubu v lese. Myslím si, že by se vám tam mohlo líbit,“ popíše výlet.

Třídou se rozléhá vzrušený šepot, jak už si všichni výlet plánují.

,,Utište se, prosím, plánovat můžete později,“ zmírní je Kakashi, ,,sraz bude v pondělí na školním dvoře v pět hodin. Ráno v pět hodin, pro upřesnění. Přijede tam autobus, který nás nabere a odveze nás na místo. Upozorňuji vás předem… alkohol je sice povolený, ale běda vám, kdo se tam zlije do němoty a něco zničí,“ zahrozil nám.

Ještě chvíli probíral podrobnosti výletu. A zbytek hodiny nám nechal „volnou zábavu“. Stejně by se po zprávě s výletem nikdo na učení nesoustředil.

Naruto se přihlásil a poprosil si o odchod na toaletu. Kakashi ho pustil. Já jsem chvíli vyčkal, než jsem se přihlásil taky. Vycítil jsem další příležitost.

,,Jdi,“ kývnul na mě šedovlasý kantor a já vyrazil.

Cítil jsem, jak se na mě Neji s Gaarou dívají. O tom, co se stalo v sobotu nad ránem věděli. Jak jinak. Byli to mý nejlepší kámoši.

,,Proč si mi nezavolal?“ ozvalo se o pár minut později ve dveřích na pánské toalety.

Zrovna jsem si oplachoval ruce. Vypnul jsem vodu a utřel si je papírovým ručníkem. Ten jsem poté zahodil do koše pod umyvadlem. Vzhlédnul jsem a setkal se s temným pohledem. Sasuke zastoupil tělem jedinou cestu ven.

,Super.‘

,,Neměl jsem zájem se s tebou bavit,“ řekl jsem proto upřímně.

Docela jsem ho tím asi vykolejil. Všimnul jsem si, jak se zarazil.

,,Proč tak najednou?“ vyptával se.

,,Protože proč se zajímat o někoho, kdo o mě má zájem jenom, když se jedná o sex,“ procedil jsem mezi zuby a měřil si ho pohledem.

,,Co když mám i jiný zájem než jenom sex?“

Tak teď vykolejil on mě. Na chvíli jsem se sice zarazil, ale hned jsem se vzpamatoval. Hlavně si udržet tvář. Jen to na mě hraje.

,,Na to už je trošku pozdě a teď jestli dovolíš, rád bych se vrátil do třídy,“ požádal jsem.

Stál jsem od něj zhruba šest kroků. Nechtěl jsem jít blíž.

,,Pustím tě, až si mě vyslechneš,“ udal si podmínku.

,,Fajn, mluv, ale dělej, nemám na tebe celej den,“ sjel jsem ho.

Opět jsem ho vykolejil. Dva body pro mě, jeden pro Sasukeho.

Nadechnul se a vydechnul.

,,Já… chci se ti omluvit za to, co jsem ti nevědomky asi způsoboval. Mrzí mě, že tvoje poprvé muselo proběhnout za takových okolností, za jakých proběhlo,“ spustil, ,,ale nelituju toho.“

Cink, cink. Dva body pro Sasukeho. Máme tu remízu.

Chvíli jsem na něj čuměl jak péro z gauče, čekal jsem, že se každou chvíli rozesměje. Nestalo se tak. Asi to myslel vážně.

,,Všechno?“ prohodil jsem s povytaženým obočím, když jsem se zase vzpamatoval.

Jeho výraz posmutněl a kývnul hlavou.

,,Výborně. Teď odstup od těch dveří, protože ti i já chci něco říct a až to dořeknu, odejdu,“ řekl jsem klidným hlasem.

Poslechl mě a ode dveří opravdu poodstoupil, abych se na to místo mohl postavit já.

,,Víš, Sasuke… ty totiž vůbec nevíš, co jsi mi dělal. Jak moc to bolelo. Nejde ani tak o to, že jsem o svoje panictví přišel s tebou, ani o to, že jsem o něj přišel, když jsem byl opilej a skoro nic si z něj nepamatuju. Ne. To je mi asi fuk. Jednou to přijít muselo. Jde mi o to, že ty vůbec netušíš, jak jsem se cítil. Já do tebe byl zamilovaný, víš, Sasuke? Za-mi-lo-va-ný. Vadilo mi, že se za mnou stavuješ jen, když zrovna nemáš nikoho, kdo by tě večer potěšil. Sralo mě, že sereš na to, že i já mám nějaký city a potřeby. To, že mě sotva políbíš, to, že mi sotva vykouříš péro nebo se ho jen sotva dotkneš, to je mi u prdele. Ale pronikat do mě bez přípravy, to fakt bolelo. Jak psychicky, tak fyzicky. Nejsem žádná kurva, co má roztáhlou prdel. Ale i to se dalo po nějaký době tolerovat, a dá se i říct, že jsem to zkousnul a zvyknul si na to. Ale odcházet ode mě hned, co se probudíš? Nechávat mě samotnýho a ve škole a de facto všude mě pak ignorovat a dělat, že se nic nestalo? Že vlastně neexistuju? To bylo fakt odporný. Fakt jsem si připadal, jako tvoje děvka. Jen si mi neplatil. Jako tvoje hračka, se kterou si pohraješ a pak, když tě přestane bavit ji zahodíš do kouta a vytáhneš ji až tehdy, když si vzpomeneš, že si jim tam hodil a mohl by sis s ní zase pohrát. Nejsem věc. Jsem živej tvor. Mám svoje city. Fakt nechápu, jak jsem se do tebe mohl zamilovat, i když jsem věděl, jaký jsi. Víš ty o mě vůbec něco?… Víš, jaký je moje nejoblíbenější jídlo? Nejoblíbenější barva? Nejoblíbenější roční období? Víš, co mám a nemám rád? Víš ty vůbec, kdy mám narozeniny?… Pochybuju. Ale já toho o tobě vím spoustu. Protože když miluješ, tak se zajímáš. Ale ty schopen lásky nejseš a nikdy asi ani nebudeš… Teď mi tu kecáš něco o tom, že tě to mrzí a chtěl by si to napravit, ale dokud jsem to mezi náma neutnul, ani by sis nevzdychnul. Děláš to jenom proto, že sis uvědomil, že si přišel o nějakou zábavu, ne proto, že je ti to skutečně líto.“

Po neskutečně dlouhým a upřímným proslovu jsem prostě odešel.
Nechal jsem ho tam stát samotného se svými myšlenkami.

Stojím na záchodcích sám a vyjeveně hledím před sebe. Zamiloval. Miloval mě. Ještě předtím, než jsme spolu začali spát.

,Kurva!‘ praštil jsem vzteky pěstí do tmavě zelených dveří od kabinky.

Vrátil jsem se zamyšleně do třídy. Naruto už seděl ve svojí lavici. V uších sluchátka, na hlavě kapuci a zíral z okna. Hlavu měl podepřenou rukou. Opět byl zase někde ve svém světě. Všimnul jsem si, jak na mě Neji s Gaarou pokyvují hlavou ve stylu „co se stalo“. Jemně jsem zakroutil hlavou. Všechno jim povím potom. Teď na to nemám náladu, i když máme ještě dalších asi deset minut „volnou zábavu“ než zazvoní na přestávku.

***

,,Já jsem věděl, že je do tebe zabouchlej,“ ušklíbl se vítězoslavně Gaara, když jsme si šli sednout po škole na drink.

,,A proč si mi nic neřekl?!“ obořil jsem se na něj okamžitě.

,,On ti to ale říkal už na začátku, Sasuke,“ zastal se svého partnera Neji.

Zamračil jsem se. Pak jsem si ale vzpomněl. Měl pravdu. Gaara mi to řekl asi týden potom, co jsme spolu s Narutem začali spát. Mávnul jsem nad tím rukou. Nevěnoval jsem tomu pozornost, což jsem ale měl.

,,Bože, proč jsem takovej kretén?“ nechápal jsem.

,,To ti asi nikdo neprozradí,“ zubil se rudovlásek.

Neji do něj drcnul.

,,Co je?“

,,Přestaň rejpat, protože až se ten kluk nasere a jednu ti vrazí, nebudu se tě zastávat,“ upozornil Neji a zamračil se na něj.

Gaara zvednul ruce ve stylu „vzdávám se“.

,,Mlčím,“ procedil jen.

,,Je to v hajzlu. Ani nevím, jestli tu omluvu přijal nebo ne. Nejspíš ne,“ byl jsem fakt zoufalý.

,,Já bych se ti na to taky vysral,“ řekl Gaara.

Tentokrát ho Neji nakopl pod stolem do holeně.

,,Už jsem zticha!“ zaúpěl rudovlásek a třel si postižené místo dlaní.

,,Budeš mít dost šancí ještě na výletě. Vlastně mám pocit, že ten týden má Naruto narozeniny,“ zamyslel se Neji.

,,Desátýho,“ brouknul Gaara.

,,Jo no, máš pravdu. Desátýho,“ kývnul.

,,Bude kalba,“ promnul si rudovlásek ruce se zlověstným úsměvem.

Neji jenom protočil očima a zakroutil hlavou. Já se pouze ušklíbnul.