Vůbec se mi na žádnej zkurvenej výlet nechtělo. Ale byla to poslední akce se třídou před maturou. Tak proč si to neužít? Navíc, oslavím tam svoje dvacetiny, tak co víc si přát? Kdyby tam Sasuke nebyl, užil bych si to asi mnohem víc, ale co se dalo dělat.
Do velké sportovní tašky jsem házel věci, které jsem na těch pět dnů potřeboval. Oblečení, nějakou knížku, iPod, náhradní sluchátka, hygienické potřeby, fotku mámy a táty, kterou jsem nosil všude s sebou, když jsem někam jel. Nesměly chybět cestovní repráky. Karton cigaret by měl snad stačit. Dvě flašky whisky, dvě flašky zlaté tequily, dvě flašky saké a jedna flaška vodky. Snad jsem to s tím chlastem nepřehnal. Zapnul jsem zip. Bude to drsných pět dnů. Do velkého batohu jsem naházel ještě nějaké ňamky – brambůrky, oříšky, sušenky, spousty misek instantního ramenu, bez toho nikam nejedu. Pochybuju, že ho tam budou dělat čerstvý. Pár krabic džusu se tam taky vešlo. Do tašky přes rameno jsem nacpal noťas, peněženku s doklady, klíče a momentálně rozečtenou knihu. Pár křížovek, prázdný blok, pár tužek. Cesta bude dlouhá, tak se musím nějak zabavit.
Do termosky jsem si nalil horkou kávu s mlékem a cukrem.
***
V půl páté, ani nevím proč tak brzo, jsem stál už na školním dvoře. Kiba už tam čekal.
,,Kámo nevadí ti, když budu s TenTen?“ zeptal se mě s provinilým úsměvem.
,,V pohodě, čekal jsem to,“ mrknul jsem na něj s úsměvem.
Takže v buse sám, na pokoji sám. Nevadilo mi to. Tím líp pro mě.
,,Klape vám to, jo?“ prohodil jsem.
,,Jo, je to boží,“ zasnil se.
Přál jsem mu to. Zasloužil si to. Vždycky narazil na totální krávu. Buď ho brutálně využívala anebo si z něj udělala sluhu. Kiba byl docela slušně při penězích. Respektive jeho rodiče, kteří vlastnili firmu na tvorbu reklam, takže jsem mu přál, aby si jednou našel hodnou a milou holku, která nebude koukat jenom na jeho konto.
***
Kolem tři čtvrtě pět se školní dvůr začal plnit spolužáky. Uchiha mezi nimi. Radši jsem se koukal jinam. Zkusím ho celý výlet ignorovat. I když už teď vím, že to bude sakra těžký. Měl jsem se na celý výlet vysrat a zůstat radši doma. Povzdychnul jsem si.
Razantně jsem odmítnul všechny dotěrné slepice, které si ke mně chtěly přisednout v autobusu. Jasně jsem jim dal najevo, že chci sedět sám. Samozřejmě pokud by si ke mně chtělo přisednout jedno blonďaté stvoření, vůbec bych se tomu nebránil. Naopak bych to uvítal. Ale to se, jak jinak, nestalo.
Zřejmě ke vší smůle Naruto zjistil, že všechna dvojsedadla jsou již obsazená. Jediné volné dvojsedadlo bylo přes uličku vedle mě. S nepřeslechnutelným povzdechem se tam sesunul. Sednul si k oknu.
,,Jsem rád, že jsme se tu sešli v tak hojném počtu,“ uvítal nás Kakashi.
Všichni zajásali. Kde kurva berou v pět hodin ráno všichni takovej elán?!
,,Zastávky budou celkem tři, když všechno půjde tak jak má a provoz nebude tak hrozný. Každá po dvou hodinách. Tak se pohodlně usaďte a zdar výletu,“ oznámil a sednul si na svoje místo vepředu.
Autobusák zavřel dveře a nastartoval motor. Rozjeli jsme se.
Na to, že bylo tak brzo se mi už spát ani moc nechtělo. Vytáhl jsem si z tašky notebook, zapnul ho a rozkliknul složku s filmy. Píchnul jsem do otvůrku pro jack sluchátka, našel si film a zapnul ho. Pohodlně jsem se usadil a zadíval se na obrazovku. Cesta bude dlouhá.
Nevím, jestli si ze mě osud dělá prdel, nebo mám takovou smůlu, ale jediné volné místo bylo přesně přes uličku vedle Sasukeho. Povzdechnul jsem si a sesunul se tam. Sednul jsem si blíže k oknu. Miluju pozorování krajiny.
Po Kakashiho krátkém úvodu jsem si narazil na uši sluchátka navolil hudbu a zadíval se ven. V ruce jsem třímal teplý hrnek a sem tam usrkával ještě horké kávy.
***
Po dvou hodinách autobus opravdu zastavil na jedné z benzínek. Všichni, jak pobláznění, vyběhli ven z vozidla. Pár si jich skočilo na záchod, jiní si šli koupit něco na zub, další se chtěli protáhnout a zbytek si skočil na cigárko. Stejně jako já.
,,Ty vole, ještě čtyři hodiny, to už nezvládnu,“ mručela Ino a protahovala si bolavá záda.
,,Nebuď baba, pak nás čeká pětidenní ráj,“ zasmál se Shikamaru a podpálil ji cigaretu.
,,Jo zleju se jak váza, protože potom si až do maturit nedám ani loka,“ zasmála se.
,,Tomu sama nevěříš,“ dobíral jsem si ji.
,,Já bych se zalejvala chlastem třeba každej tejden, ale rodiče jsou rodiče,“ zamračila se a pokrčila rameny.
,,Začne ti perný období říkáš jo?“ zasmál jsem se.
,,Ani nevíš, co to je,“ mávla nad tím rukou a potáhla si, ,,matka mi normálně udělala dopředu rozpis, co se jakej den mám učit a kdy mě z čeho bude zkoušet.“
Se Shikamarem jsme se jako na povel oba rozesmáli.
,,Jasně, jen se smějte je to strašně vtipný,“ zavrčela na nás, ale v očích ji přece jenom trochu pobaveně jiskřilo.
,,To víš, já nemám rodiče na to, aby mě peskovali a Shikamaru ten se evidentně učit nemusí, protože je to encyklopedie sama,“ pokrčil jsem rameny.
,,Nevím, co si tím chtějí dokázat. Stejně nebudu mít na maturitním vysvědčení samý jedničky, to je pro mě nemožný. A na čtyřky se snad naučit umím sama bez toho, aniž by na mě matka musela dohlížet,“ típla cigaretu o koš a hodila vajgl do něj.
Shikamaru i já jsme ji napodobili a pak jsme se společně vydali zpátky do autobusu. Čekali nás další dvě hodiny cesty do další pauzy. Třetina už byla za námi.
Po kratičké pauze jsem si zase sednul zpátky na místo. Skočil jsem si akorát na záchod a koupit si kávu. Naruto už seděl na svém místě a byl zahleděný do počítače. Asi koukal na film. Chvíli jsem se na něj díval a pak otevřel znovu svůj počítač. Chvíli jsem zíral na obrazovku, než jsem ho zaklapnul. Neměl jsem chuť na další film. Posledních pár dnů jsem neměl moc chuť na nic. Někdo mi zaklepal na rameno. Ohlédnul jsem se za sebe. Byl to Neji.
,,Koupil jsi mu něco?“ skoro nepostřehnutelně kývnul směrem, kde seděl Naruto.
Kývnul jsem.
,,A co to je?“ zeptal se zvědavě.
,,No… je toho trošku víc,“ pokrčil jsem rameny s lehkým úsměvem na tváři.
,,A to?“ skoro hořel nedočkavostí.
Přelezl Gaaru a usadil se vedle mě.
Gaara nás napnutě pozoroval mezerou mezi sedadly.
Rozepnul jsem batoh a vyndal krabičku. Neji se ke mně více natočil, aby měl záda v uličce a osoba, pro kterou to mělo být nic neviděla, i když byla zahloubaná do filmu. Vzal mi krabičku z rukou a otevřel ji. Byl v ní tenký stříbrný řetízek a na něm zavěšený přívěsek ve tvaru lišky.
,,Ten je krásnej,“ řekl s úsměvem.
Vím, že má lišky rád. Jsou to jeho nejoblíbenější zvířata. Vzal jsem si od něj krabičku zpátky a založil ji zpět do batohu.
,,Mám ještě něco,“ vytáhnul jsem skicák se čtvrtkami.
Dřív jsem hodně kreslil. Pak jsem se na to vykašlal a před několika týdny jsem kupodivu znovu začal. Až teď jsem si uvědomil, že jsem s kreslením začal v době, kdy jsem spával s Narutem.
,,Co to je?“ nechápal Neji.
,,Tak se podívej,“ pobídl jsem ho.
Neji skicák otevřel a začal jím listovat.
,,Ty vole,“ vydechl jen Gaara užasle.
,,Nikdy bych neřekl, že z tebe bude až takovej umělec,“ pokýval uznale hlavou hnědovlásek a hleděl na různé obrázky.
Na všech dvaceti čtvrtkách byl nakreslený Naruto. Sice sebechvála smrdí, ale bylo to fakt povedený. Byl jsem na sebe pyšný. Byly tam například kresby typu, když seděl zamyšlený v lavici s kapucí a sluchátky, když se tak krásně zářivě usmíval, když spokojeně spal, když se cpal ramenem, co hrdlo ráčilo, když posiloval při tělocviku ve škole. A další. Všechny ty momenty jsem si pamatoval do nejmenšího detailu. Oblečení, výraz tváře, postoj těla. Všechno jsem to měl v paměti. Na poslední čtvrtce nebyl ale sám. Byl tam se mnou. Líbali jsme se. Bylo dost těžký nakreslit zrovna sebe sama, ale zvládnul jsem to.
,,Tak jestli ho nedostane tohle, tak už nevím, co jinýho,“ prohodil Gaara upřímně.
,,Dík, snad to zabere. Mám trošku plán. Doufám, že se všechno podaří tak, jak to mám vymyšlené. Nebo aspoň zčásti.“
,,Co když ti i potom všem řekne, ať táhneš do háje? Počítáš i s touhle možností?“ zeptal se s obavami v hlase Neji.
Povzdychnul jsem si a přikývnul.
,,Jo i s touhle možností počítám… Pokud řekne ne… tak ho prostě nechám jít. Nemůžu ho nutit být se mnou, pokud nebude chtít,“ řekl jsem a v mém hlase bylo znát více smutku, než jsem chtěl.
Naruko 