Srub v Ósace byl krásný, ba přímo nádherný. Byl dvoupatrový.
V prvním patře byla přijímací hala s recepcí, kde jsme si každý vyzvedli klíče od svého pokoje. Nacházela se tam kuchyň a velká jídelna s barem. Dále tam byl i něco jako herní sál. Byly tam šipky, kulečník, fotbálek. Dokonce se tam nacházela i menší místnost s posilovnou.
Ve druhém patře byly samé pokoje. Každý měl vlastní koupelnu, což jsme všichni s nadšením přivítali. Každý pokoj měl také svůj balkon s úžasným výhledem do krajiny.
Venku za srubem byl velký krytý bazén, sauna a vířivka. Tenisový kurt, basketbalové hřiště, pingpongový stůl. Areál byl obrovský. Všude jinak samá příroda. Do města to pěšky trvalo asi dvacet minut, takže úplná paráda.
Majitelé celého areálu bydleli asi sto metrů dál v menším srubu.
***
,,Ty vole tak odsud mě už nikdo nikdy nedostane,“ prohodil Kiba, když jsme si všechno prohlédli.
,,Je to tu nádherný,“ užasla TenTen a natiskla se na mého nejlepšího kamaráda.
Musel jsem tiše souhlasit. Opravdu úžasné místo. Tohle se Kakashimu vážně povedlo.
,,Takže bando,“ začal, když jsme se všichni sešli v jídelně na obědě, ,,snídaně jsou od osmi do půl desáté, obědy od jedenácti do jedné a večeře od sedmi do devíti. Tohle je jediný společný oběd, co spolu nyní podnikáme. Poslední den si tu dáme v sedm hodin akorát společnou večeři a pak vyrazíme zpět do Tokia… Nyní k pravidlům. Jste dospělí, takže je zbytečné určovat vám tu nějakou večerku, ale o půlnoci vás tu nechci slyšet nikde řvát. Pokud něco rozbijete, zaplatíte si to. Do města si klidně zajděte, ale nejdéle do jedné hodiny do rána vás tu všechny chci mít. Zkontroluju si to. Běda, jak zjistím, že se ještě ve tři ráno flákáte někde ve městě. Chci, abysme si to tu pořádně užili a jen tak na tenhle výlet nezapomněli. Takže se chovejte, prosím, slušně, ale zároveň si to tu naplno užijte. Všechno máte k dispozici.“
Kakashi si tímto vysloužil potlesk ode všech.
Byl to nejlepší třídní na světě. Ostatní třídy nám ho jenom záviděli. Nedivil jsem se jim.
***
Po společném obědě jsem se odebral dovybalit si věci do pokoje. Málem jsem vyletěl z kůže, když jsem si všimnul, že Sasuke má pokoj hned naproti tomu mému.
,To už si ze mě děláte snad prdel, ne?!‘ zaklel jsem v duchu.
Na noční stolek jsem postavil fotku našich. Usmál jsem se na ně a pohladil je. Vedle fotky jsem položil knihy a křížovky. Pod polštář jsem nasoukal svoje spací trenky.
Na psací stůl přišel noťas, repráky, blok a tužky. Vedle stolu jsem vystavil všechno svoje alkoholické i nealkoholické pití. Do jednoho šuplíku jsem naházel dobroty, co jsem si sbalil s sebou. Do druhého šuplíku jsem naházel krabičky cigaret. Třetí a poslední šuplík obsahoval náhradní sluchátka, nabíječku a iPod.
Do šatní skříně jsem si srovnal oblečení a boty. Ještě, že jsem si vzal s sebou plavky. Jako bych tušil, že tu bude možnost koupání. Miluju vodu.
V koupelně jsem si na poličku vystavil hřeben, sprcháč a šampon. Ručníky pověsil na věšák. Na umyvadlo si dal kelímek a do něj jsem dal kartáček na zuby a zubní pastu.
Bylo pro mě milým překvapením, když jsem zjistil, že mám pokoj přesně naproti tomu jeho. Bylo mi taky jasný, že se mě bude snažit ignorovat. Snažil se to dělat už od toho dne, co jsem od něj dostal na hubu. Takže už to bylo šestnáct dnů. Podivil jsem se tomu, že jsem ty dny vlastně nevědomky počítal. Modlil jsem se, aby plán, který jsem měl přichystaný vyšel. Chtěl jsem ho rozjet dnes večer, takže doufám, že k tomu dostanu vhodnou příležitost. Budu si ale muset bohužel promluvit s Kibou, který mě moc v lásce nemá. Povzdychnul jsem si a vydal jsem se toho kluka hledat. Doufám, že s ním Naruto nebude.
***
,,Kibo?“ houknul jsem na něj.
Otočil se na mě s ne moc příjemným pohledem.
,,Co chceš?“ procedil mezi zuby.
,,Mohli bychom si, prosím, promluvit?“
Pozdvihnul obočí. Asi jsem ho zaujal.
,,Jdi si sednout TenTen, za chvíli přijdu,“ rozloučil se Kiba s hnědovlasou holčinou a líbnul ji na tvář.
Ona se na něj mile usmála a odešla.
Vyšli jsme společně před srub a oba si zapálili cigaretu.
,,Tak co mi chceš?“ vyzval mě netrpělivě, když vyfouknul kouř do teplého podzimního odpoledne.
,,Potřebuju, aby Naruto byl dneska v osm u sebe v pokoji.“
,,Proč?“
,,Chci ho překvapit.“
,,Čím? Sexem? To už asi těžko.“ ušklíbnul se sarkasticky a sjel mě odměřeným pohledem.
,,Omluvil jsem se mu.“
,,A hádám, že tě poslal s omluvou do hajzlu.“
Kývnul jsem.
,,Nic jinýho sis ani nezasloužil,“ díval se na mě opovržlivě, ,,Taky mu to trvalo, než se k tomu odhodlal.“
,,Uznávám, choval jsem se jako idiot. Víc než jako idiot. Ale chci to napravit. Uvědomil jsem si, že mi na něm záleží. Hodně moc záleží.“
Vypadalo to, že mi uvěřil. Začal přemýšlet. Během toho svýho přemýšlení dokouřil cigaretu.
,,Sasuke… řeknu ti jednu jedinou věc…“ dával si na čas chlapeček, ,,Ještě jednou jedinkrát mu ublížíš a věř mi, že ti krev nepoteče jenom z nosu.“
,,Už nemám v úmyslu mu nijak ublížit,“ řekl jsem mu upřímně.
,,Jsem rád, že si rozumíme. Počítej tedy se mnou.“ mrknul na mě, zašlápnul na zemi vajgl a s mávnutím odcházel za TenTen.
Uff, první část plánu splněna.
,,Hele, tak se skočíme po večeři osprchnout trochu si odpočineme a pak se sejdeme, řekněme třeba v deset u kulečníku?“ navrhnul mi Kiba.
,,Může být,“ kývnul jsem a nesl si tác s nabraným jídlem ke stolu.
,,Super. Už se těším, jak tě rozdrtím,“ zasmál se Kiba a promnul si ruce.
,,Zapomeň, chlapče, dneska ti natrhnu prdel já,“ zasmál jsem se.
Pak jsme se oba zarazili a najednou jsme vybouchli oba smíchy. Došel nám rázem ten dvojsmysl. Kiba proti tomu, že jsem gay nic nenamítal. Nic proti tomu neměl. Neodsuzoval mě. Byl pořád mým nejlepším kámošem.
Dokousal jsem poslední sousto.
,,Tak v deset,“ mrknul jsem na Kibu a odnášel tác tam, kam se odnášeli.
Bylo teprve za pět minut osm. Spousta času. Plánoval jsem si, že se osprchnu, a ještě před kulečníkem kouknu na nějaký kratší film nebo seriál.
***
Odemknul jsem dveře pokoje. Rozsvítil jsem a bez toho, aniž bych se ohlédnul jsem nohou kopnul do dveří, aby se zavřely. Teprve potom jsem se otočil, abych zamknul. Málem jsem vyletěl úlekem z kůže, když jsem spatřil Sasukeho, jak se ležérně opírá o zeď.
,,Kurva jsem se lekl! Co tu děláš?! Vypadni, Sasuke!“ zavrčel jsem a ruku si přitisknul na srdce, jak moc se mi rozbušilo.
On se jenom ušklíbnul.
,,Nejoblíbenější jídlo? Jednoznačně ramen. Jak to vím? Cpeš se s ním po každý, co můžeš. Kolikrát s sebou máš i instantní, kdyby ses náhodou ocitnul někde, kde ho nevaří, takže nejspíš dobře hádám, že tu máš s sebou pěknou zásobu,“ spustil zničehonic.
,,Co?“ povytáhnul jsem obočí.
Nechápal jsem, co to mele. Poodstoupil jsem od něj pár kroků dozadu.
,,Nejoblíbenější barva? Oranžová. Jak to vím? Pokaždé máš na sobě něco oranžového. Ať už je to mikina, tričko nebo spodky. Všechny tvoje obaly na sešity a učebnice jsou oranžové,“ pokračoval.
Zamknul dveře.
,,C-co to děláš? Řekl jsem, aby si vypadnul, ne aby si zamykal!“ rozčílil jsem se.
,,Nejoblíbenější roční období? Podzim. Nejenom proto, že máš desátého října narozeniny, ale proto, že miluješ ty barvy, které podzim nabízí. Jak to vím? Vždycky se rozzáříš, když vidíš kopu listí, kterou se můžeš prohnat, jak malý děcko,“ přistoupil o krok blíž.
Já jsem zase o krok ucouvnul dozadu.
,,Nejoblíbenější film? Zabiják a Bodyguard. Proč? Protože je to jedinej film, kterej tě zaručeně dokáže rozesmát, když máš blbou náladu.“
Proč to sakra říká? Co tím zamýšlíš?
,,Nejoblíbenější zvíře? Liška. Proč? Kreslíš je všude a pokud seženeš i samolepky, lepíš je všude.“
Co si tím chce sakra dokázat?
,,Nejoblíbenější skupina? Walking On Cars. Máš jich plnej mobil i iPod. Broukáš si jejich texty i když to možná ani nevnímáš.“
,,Sasuke… jdi pryč, sakra,“ zašeptal jsem zoufale.
Couval jsem tak dlouho, až jsem zády narazil na stůl.
Kurva!
,,Nejoblíbenější sport? Plavání. Miluješ vodu.“
Opřel jsem se o stůl zezadu rukama. Něco jsem nahmatal. Něco, co tam předtím nebylo. Otočil jsem hlavu a uviděl jakousi tmavou čtvercovou krabičku a skicák.
,,Nejoblíbenější předmět? Anatomie. Zajímá tě lidský tělo a jeho funkce, vlastnosti. Zajímá tě, jak se do nás všechno vejde. Jak všechno funguje, co všechno naše tělo dokáže vydržet. Druhý nejoblíbenější předmět? Psychologie. Zajímá tě, jak druzí mohou přemýšlet, cítit, vnímat.“
,,Co je to Sasuke?“ zeptám se zmateně.
,,Nejoblíbenější koníček? Máš jich spousty. Od poslechu hudby, po procházky, k četbě až po schůzky s přáteli a koukání se na filmy a seriály.“
,,Sakra, Sasuke, odpověz mi! Proč to všechno říkáš, hm?!“ docela mě tím děsil, jak mě znal.
,,Nejoblíbenější kniha? Kniha ne. Spíš série. Od Chrise Cartera. Ty knížky si četl už několikrát. A pořád tě nepřestali bavit. Taháš vždycky aspoň jednu všude s sebou… Tak co? Myslíš si ještě pořád, že tě vůbec neznám?“ pozdvihl obočí.
Vykolejil mě. Fakticky. Tohle by asi nezvládnul ani Kiba. Je to sice můj nejlepší kámoš už deset let, ale v tomhle by fakt pohořel. Jak to všechno ví? Fakt se o mě zajímal?
,,Sasuke, co to má do prdele bejt?!“ vyjeknul jsem už podrážděně a držel v ruce skicák a krabičku.
,,Dárek k narozeninám. Vím, že je máš až za dva dny, ale chtěl jsem být první,“ odpověděl konečně.
,,Já od tebe nic nechci,“ byl jsem zvědavý jako hovado, ale musel jsem se přemáhat.
,,Prosím, vezmi si to,“ řekl mi jen.
S povzdechem jsem položil skicák na stůl a otevřel krabičku. Vykouknul na mě řetízek s přívěskem lišky.
,,Můžu ti ho zapnout?“
Naruko 