Zasláno do Spojeni osudem

Kapitola dvacátá sedmá: Konec dobrý, všechno dobré

Karin rodila skoro šestnáct hodin a my tam byli celou tu dobu. Čekali jsme v čekárně, nebo posedávali v nemocničním bufetu, popřípadě jsme chodili po čekárně tam a jsem, a netrpělivě se dívali na hodiny. Co jsem se ještě stihnul dozvědět, čekala podle všeho holčičku.

Zobrazit více „Kapitola dvacátá sedmá: Konec dobrý, všechno dobré“
Zasláno do Spojeni osudem

Kapitola dvacátá druhá: Překvapeních není nikdy dost

Společný oběd jsme si užili. V klidu jsme se najedli a… jo, je mi jasný, že mi to nevěříte. Místo jídla jsme si zašukali, přiznávám se. Na mou obranu, háral jsem. A i když jsem si ještě včera hrál na strašnýho nedostupnýho drsňáka, bejt celej den zavřenej v místnosti, hned vedle té Sasukeho a vědět, že nás dělí jenom zeď, bylo pro mě mnohem horší, než kdyby mě od něj dělilo několik kilometrů. Takže ano, jsem děsná slabota a opět a znovu jsem mu podlehnul.

Zobrazit více „Kapitola dvacátá druhá: Překvapeních není nikdy dost“
Zasláno do Spojeni osudem

Kapitola sedmnáctá: Zkouška

Přesně v sedm hodin jsem nervózně stepoval před vstupními dveřmi do Uchihovic vily. Vůbec jsem nechápal, proč jsem se předevčírem Madarovi vůbec svěřoval, ale asi jsem byl nějaký rozcitlivělý a možná i doufal v to, že mi třeba nějakým způsobem pomůže. Sám mi ji vlastně nabídnul a aby dostál svého slova, dal mi svou vizitku s telefonním kontaktem, kterého jsem nakonec včera využil. Ve skrytu duše jsem totiž taky asi doufal, že to není až takový perverzní prase, jak se na první pohled zdálo.

Zobrazit více „Kapitola sedmnáctá: Zkouška“